Antikutil - s ombudsmanem za zády

Vše jsem to zvládal sám s dětstvím a mládím na krku a nikoho krom kamarádů jsem k tomu nepotřeboval. Nyní se doba změnila. Pomáhají nám politici. A jakkoliv chci a budu dodržovat, aby byl Český Kutil apolitický, komentář si moje srdce truhláře neodpustí. Po dlouhé době jsem se procházel Stromovkou a po tom, co jsem uviděl, jsem si musel protřít oči. Nejdříve jednou, pak vícekrát.

Lavičky, které jsem uviděl, byly totiž modernizovány. Staly se z nich dřevěné bilbordíky…

Netoužím zasednout svého nebo cizího politika ani jinou reklamu, chci se projít Stromovkou nebo jiným parkem sám anebo s dětmi a sednou si na lavičku. Pokud možno s pocitem, že mi nikdo nedýchá na záda a nemusím nikomu telefonovat své stížnosti.

Jednu bych ale měl. A možná bych ji na propagované číslo měl zavolat rovnou. Proč už ani lavičky nemohou být jen dvě natřená prkna? Jedno pod zadek a druhé za záda.

Samozřejmě, že vandalismus moc cedulek nezachoval. Co mi ale přijde jako hlavní pitomost, je vyhazovat koruny za to, že vyfrézováním rámečku poruším prkno. Déšť a sníh se bude mít kde usazovat a prkno, díky cedulce, která se kvůli polokvalitní překližce už rozpadá, vydrží o půlku méně. Taky se nám může stát, že z takové lavičky odejdeme s cedulí na zádech nebo aspoň s dírou ve svetru, protože šroubečky se jaksi povytáhly. Co je ale jisté, že takhle to prkno stálo určitě dvakrát více.