Barborky

Pravými barborkami jsou třešňové větvičky, ale snadno rozkvétá také zlatice, jasmín, broskvoň nebo slivoně. Při výběru větvičky postupujeme opatrně, abychom nepoškodili strom, jenž by měl být starý alespoň deset let. Řežeme takové, které mají nejvíce květních pupenů. Vázu s větvičkami necháme v místnosti se stálou teplotou. Předtím, než dáme barborky do vody, jejich dolní konce šikmo seřízneme ostrým nožem. Vodu ve váze nevyměňujeme, jen ji podle potřeby doplňujeme. Při takovém zacházení se jistě dočkáme sváteční chvilky ozdobené čerstvě rozvinutými květy.

Svobodné dívky si 4. prosince měly přesně v okamžiku, kdy se první sluneční paprsek dotkl obzoru, ulomit třešňovou větvičku: jestliže rozkvetla na Štědrý den, znamenalo to, že se slečna do roka vdá. Jinde děvčata uřízla větviček víc a každé dala jméno jednoho z chlapců, kteří jí byli sympatičtí. Nevěstou měla samozřejmě být toho, jehož větvička vykvetla nejdříve.

Velmi známým zvykem bývalo řezání barborky pro její údajnou čarovnou moc – který den od uříznutí nám větvička vykvete, takový měsíc pro nás bude v následujícím roce šťastný, což přílišnou logikou nehřeší, protože barborka by musela vykvést nejpozději do šestnáctého, což může jen těžko stihnout. Barborky se prý nicméně daly úspěšně použít k odhalování čarodějnic - stačilo při jitřní mši ohnout rozkvetlý proutek do tvaru kruhu: kdo se skrz něj podíval, našel čarodějnice stát obrácené zády k oltáři.

Větvička zlatice, uříznutá v předvečer svátku sv. Mikuláše, nám prozradí, jak na tom napřesrok budeme s penězi. Pokud vyraší zelený list, dá nám dost práce udržet standard, na který jsme zvyklí. Zlatá kvítka jsou ale příslibem bohatství a dostatku. Zůstane-li větvička suchá, čeká nás hubený rok…