Číslo pro dům

Popisná, evidenční a orientační

Dříve měly domy jméno

Kdysi adresu udával zažitý název domu nebo usedlosti podle jména či řemesla majitele, později rozličná domovní znamení. Ta mnohdy byla spletitého a často pohádkového původu. Podoba nově císařovnou zavedených čísel, která znamení vytlačila, byla dlouho libovolná: provedená byla v omítce, napsaná barvou přímo na zdi, někde jen na kusu prkna, jinde na plechové ceduli.

Později si jednotlivé obce určovaly, jak mají čísla vypadat. Všichni dobře známe smaltovaná čísla, většinou v kombinaci bílé, červené, modré, jinde zase žluté a černé barvy. Od roku 2000 jejich podobu neupravuje zákon, a tak záleží jen na tom, co se majiteli domu líbí a jaký je místní zvyk.

Dobře viditelný detail

Domovní číslo je součástí naší vizitky a domu dává identitu. Tak trochu nahrazuje jméno. Je jedním ze zdánlivých detailů, které příchozím sdělují, koho jdou navštívit. Můžeme je navíc sladit s fasádou, se zahradní brankou, poštovní schránkou, s kováním dveří. Ale pozor: prozrazují i leccos o našem vkusu, tím spíš, že výběr je dnes opravdu veliký co do velikosti, tvarů, barev i materiálu. Uměřenou chladnou krásu, která překvapivě ladí nejen s ryze technicistním architektonickým řešením vstupu do domu, nabízí firma Hettich, jejíž kovaná čísla jsou navíc prakticky nezničitelná.

Více informací najdete u firmy Hettich.