Údržba domácího nářadí – 1. díl

Prach, který například při broušení dlát, vrtáků a nožů vzniká, se lépe zvládne venku než v uklizeném městském bytě – a dobře zařízenou dílnu s odsáváním má málokdo.

Údržba domácího nářadí

Údržba sestává přednostně z očištění a promazání (nakonzervování) předmětů, na nichž ulpěly částečky hlíny nebo nečistot, které by se mohly stát „úrodnou půdou“ pro různé bakterie a rez. Ocelové části, na něž přischla hlína, jsou po celou zimu vystaveny vlhku (hlína je hydroskopická) a snáze tak začnou korodovat. Předměty je nutno od hlíny očistit (například drátěným kartáčem), a pak na ně nanést některý z prostředků zabraňujících rezivění.

Běžné jsou různé bezoplachové odrezovače, které obsahují kyselinu fosforečnou. Ta nejen korozní produkty odstraní, ale do jisté míry zabrání jejich další tvorbě. Před zazimováním je proto vhodné zakoupit aspoň jedno půllitrové balení. Protože jde o řídký roztok, je možné jej přelít do lahvičky s rozprašovačem (například od prostředku na mytí oken). Láhev je nutné výrazně označit (skleróza některých uživatelů dosahuje takové hodnoty, že už nazítří neví, co je ta fialová tekutina uvnitř). Nastříkané lopaty, rýče, hrábě a další zařízení do jara ani trochu nebudou rezivět – porovnejte si výsledek s předměty, které ochranným sprejem neopatříte.

Jinou možností je nanést na kovové části konzervační olej (štětcem nebo hadříkem; některé se prodávají i ve spreji). Pokud levnější minerální olej zředíte petrolejem, je možné jej rovněž nanášet stříkáním. Naprosto nevhodné jsou oleje na smažení, které na kovových plochách vytvářejí lepkavé povlaky a z hlediska ekologického je nepřípustný i vyjetý motorový olej. Konzervační olej se na očištěné nářadí nanáší jen ve slabé vrstvě, aby přebytečné množství nestékalo do půdy.

Odbornější činnosti

Mezi nutné údržbové práce v dílnách kutilů patří zejména broušení otupených nástrojů, jako jsou dláta, vrtáky a želízka hoblíků či srovnávaček. Tyto činnosti však vyžadují jisté znalosti zpracovávání kovů. Jinak bychom mohli stav nářadí ještě zhoršit. V letní sezoně se nám totiž zpravidla „podaří“ znehodnotit množství strojů (respektive jejich částí). Markantní je to u rotační sekačky na trávu – není nutno „trefit“ kamínek, k otupení břitů nože stačí častější sekání ostřice nebo jiných odolnějších trav, mezi nimiž jsou i menší náletové dřeviny. Kontakt s kamenem nebo zapomenutým stanovým kolíkem bývá někdy dramatický – kámen může být katapultován desítky metrů a na noži se objeví zub, v krajním případě se nůž zdeformuje.

Běžný hoblík sice vydrží být ostrý mnoho pracovních hodin, to však neplatí v případech, kdy hoblujeme tvrdé dřevo či opakovaně „máme v cestě“ suk nebo se dokonce „potkáme“ s hřebíkem. Ve všech těchto případech je i pro nejzručnější kutily výhodnější odnést želízko hoblíku, otupené dláto či nůž ze sekačky k odborníkům. Ceny v brusírnách jsou přijatelné a práce budou provedeny dřív a lépe, než je to v silách laiků.

Pro ty nepolepšitelné

Někteří domácí kutilové by považovali cestu do brusírny za jakousi životní prohru, takže se snaží být soběstační i za cenu vysokých investic (nákup brusky) a nevalných výsledků. Stroje (brusky) jsou využívány minimálně, přitom v dílně zabírají prostor a tedy překážejí. Jejich životnost je přitom omezená (vysychání mazadel, pronikání brusného prachu do ložisek, stárnutí elektrických izolací, opotřebení mechanických částí, koroze). Jestliže například nejlevnější dvoukotoučová bruska s pomaloběžným kotoučem stojí 1200 Kč (Ferm FSMC-200/150), pak za dobu její životnosti by její majitel měl nabrousit aspoň 40 hoblíkových želízek, aby se vyplatila (nabroušení želízka stojí 30 Kč, na letní kutilskou sezonu je vhodné mít dvě želízka, bruska by tedy měla vydržet 20 let). Stroj, přesto že je minimálně používán, nemívá dlouhou životnost a jednoduchá ekonomická bilance ukáže, že je výhodnější odnášet ztupené nářadí k odborníkům.

Rizika kutilských prací

Zatímco nesprávně nabroušené želízko hoblíku může nanejvýš potrhat povrch dřeva či ztížit činnost s nástrojem (například při vybroušení nevhodného úhlu břitu), některé brusičské aktivity hazardují přímo se životem. Typickým příkladem je svépomocné broušení nožů křovinořezů, které může způsobit nejen nežádoucí vibrace a rázy při práci, ale i poškození stroje odstředivou silou působící na ložiska. Trojzubé rotační čepele těchto strojů totiž dosahují 7 až 12 tisíc otáček za minutu (liší se podle typu) a na vyvážení jsou velmi citlivé. Z tohoto důvodu je nebezpečné ostřit je bez vyvažování, zejména tehdy, když řezné listy jsou výrazně opotřebené nebo část některého z listů chybí. Investice kolem jedné stokoruny za naostření a vyvážení je pro majitele křovinořezů určitě přijatelná.