Dítě a zahrada

Ještě nezatravněná zahrada dávala tušit, že se na malém prostoru rodí něco mimořádného. Proměnlivou krajinu, kde je všechno – bazén, sprcha, altán, i děti jistě ocení…

Někdo namítne, že si na zahradě lze větvičkou vypíchnout oko, někam spadnout či v něčem uvíznout, potlouci se na kamenech, jíst hlínu…, a to už vůbec nemluvíme o možném utonutí. Navzdory všem řečeným rizikům je pořád zahrada pro dítě ostrovem blaženosti a bezpečí proti ulici s šílenými řidiči, magory, kteří ukončili léčbu a lotry propuštěnými za dobré chování. A zlost nad možnými škodami, které zde dítě napáchá, je ničím proti našemu zoufalství, kdyby se mu tam venku něco stalo.

Bezpečí pro batolata

Zahrada s velkým množstvím vysokých tarasů a zídek, na které je radost lézt a z nichž se tak dobře skáče, není nejbezpečnější, podobně jako bazény a jezírka. Řešením je odvést pozornost malého šotka k ohrazenému pískovišti (rozhodně nemusí být pravidelného tvaru, ale může třeba představovat malou písečnou dunu) umístěnému pěkně dospělým na dohled. Dítě rádo leze do keřů a hledá zde přirozené skrýše. Částečně je můžeme nahradit malým domečkem a soustavou herních prvků, prolézačkou a nebo houpačkou.

Bylo by ale chyba prostor pro dítě přísně vymezit a vybavit ho nářadím s určenou funkcí. Dítě je zvědavé a tvořivé, takže potřebuje prostor pro objevování. Ten představuje vyšší tráva v níž se to krásně brouzdá (ale pozor na klíšťata!) a nejrůznější terénní vyvýšeniny a propadliny, jež lze na zahradě vytvořit. Vděčně nejrůznější hůrky přijmou větší děti, protože v zimě lze na nich sáňkovat a v létě postříkaná tráva také vytvoří prima klouzačku.

I Mičurin byl mrně

Poznávání zákonitostí přírody (dnes se tomu vznešeně říká ekologická výchova) může začít právě na zahradě. Pokud její část slouží k produkci nezbytností pro vaření z čerstvých surovin a pro koření, je dobré staršímu dítěti přidělit vlastní záhonek. Navrhněte mu k pěstování něco co rychle roste a dá se jíst, o své jahody či hrášek bude jistě velmi pozorně pečovat. Často právě tady může vzniknout hluboký a trvalý (nejspíš s přestávkou v období puberty) vztah k půdě a zahradničení.

Dorůstající mládež o takový způsob trávení volného času zájem zpravidla nejeví, nazývá ho otročením na plantáži a maximálně by s láskou někde v koutě piplala „kytku“, která by k vaší zahradě mohla přitáhnout pozornost státních orgánů. Hlavně jsou však děti v tomto věku nejraději úplně jinde, než jste právě vy: v tomto smyslu pro ně (až na nějaké ty párty), přestala vaše sebeúžasnější zahrada existovat.

Dětské údolíčko

Dobrým tipem je dětem vymezenou část zahrady výškově rozrůznit, protože měkké svahy vzniklých kopečků nejen lahodí oku, ale téměř vylučují zranění. Dobře se na nich instalují například kladkové lanovky nebo prolézačky a v neposlední řadě dovedou terénní vlny do určité míry utlumit zvukový projev potomků, který nemusí být sousedům milý.

K modulaci části zahrady určené dětem je rozhodně lepší použít služeb zahradnické firmy, která to umí a má technické prostředky, jenž nám ušetří úmornou dřinu s krumpáčem, lopatou a kolečkem. Neocenitelný je i názor praktika, který usměrní naše bláznivá přání tak, abychom se zahradou měli co nejmenší starosti: vlastní iniciativa je cenná a chybami se člověk učí, jenže to stojí hodně času a leze do peněz.

Jak se bude blížit doba, kdy dítě na zahradě neudržíme ani párem volů, můžeme začít tyto hůrky osazovat okrasnými keři, květinami a možná i stromy, takže nám nakonec vznikne v zahradě pozoruhodně členěný odpočinkový kout botanických rozmanitostí.

Více na www.zahradysnu.cz.