Hra - to je radost, poznávání a tvoření

Největší pokrok udělá váš malý potomek během prvního roku. Je to dáno jeho neurologickým vývojem – děťátko se musí naučit otočit se vleže, posadit se, postavit, lézt po zemi a vstát, chodit a běhat. Přitom všem se zprvu dorozumívá pláčem a smíchem, pak začíná tvořit svá slova a nakonec se naučí mluvit, vnímat barvy, chutě, zvuky a vyjadřovat své pocity. To vše by nebylo možné bez hraní, při němž ohmatává předměty, učí se je pojmenovávat a pracovat s nimi. Proto dítě potřebuje trávit hraním většinu svého času. Objevuje tak svět kolem sebe, získává zkušenosti, prohlubuje své paměťové funkce a rozvíjí svou motoriku. Učí se hrou. Je-li při hraní šťastné a veselé, je psychicky vyrovnané a dokáže se pak na vše lépe soustředit a ovládat se.

Ke zdárnému vývoji – hlavně emočnímu – ovšem kromě hraní potřebuje i lásku a uznání. Každé fázi vývoje dítěte odpovídá určitý druh hry a typ hračky. Když se děťátko z fáze poznávání okolí dostane do období, kdy si vytváří svůj vlastní svět, je načase popustit uzdu jeho představivosti a nechat ho napodobovat svět dospělých. Tady se hra začíná měnit i v napodobování práce. Pochopení způsobu života ve světě dospělých později pomůže dítěti snadněji se začlenit do společnosti. Symbolická práce je proto důležitá pro rozvoj jeho individuality.

Malé slečny tak například mohou připravovat jídlo s maminkou, skládat prádlo, pečovat o svou panenku jako o děťátko. Trh nabízí i spoustu zajímavých hraček, které jejich schopnosti pomáhají rozvíjet.
Malí muži k rozvoji své fantazie a zručnosti zase mohou využít různé modely aut, motorek, či letadel, která skládají a staví za pomoci otce nebo dědečka. I tady je velmi důležité sdílení společné „práce“.

Proto je pro malé kutily inspirativní a poučná praktická činnost s dětským nářadím, ať jde o hračky z plastů pro batolata, která nářadí pouze napodobují, nebo o zmenšené provedení ručního nářadí, s nímž mohou doopravdy tvořit a při hravé práci lépe chápat způsoby jednání dospělých. Tuto práci ovšem provádějí pod dozorem dospělých. Na podzim a hlavně v předvánočním a zimním čase, kdy se více zdržujeme ve svých domovech, máme všichni báječnou příležitost k tomu, abychom po boku svých dětí trávili více času a užili si společně s nimi chvilky, na které jednou budou s láskou vzpomínat.
I my přece, když hovoříme o minulosti, často usazujeme své příběhy časovým určením …“Pamatuješ, to bylo tenkrát, když jsme s tátou dělali ….“