I naši předkové používali různé typy rozebíratelných spojovacích mechanismů a to nejen pro
skříně. Například pro postele se i před více než padesáti lety používalo kování složené ze dvou kusů s mírně kónickými trny na konci, které do sebe přesně zapadalo a vahou ležícího se vlastně stále dotahovalo. Jeho obdoba se používá na spojení boků postele s čelem dodnes. Spojovací rozebíratelné kování nám například v případě stěhování nebo přemísťování nábytku v bytě kvůli malování umožní objemné kusy rozložit na menší a snadno s nimi manipulovat podle potřeby.
Válečkové excentry
Pro použití tohoto spojovacího mechanismu musíme přesně vrtat nejenom zapuštění do plochy materiálu pro váleček s excentrem, ale i otvor do hrany materiálu pro průchod spojovacího čepu.
Druhů spojovacích systémů na principu zapuštěných válečků s vnitřním vybráním ve tvaru C, které se rozšiřuje, je mnoho. Princip se liší jen v detailech, mechanismus zůstává stejný. Pootočením v ose se váleček pevně zamkne a přitáhne k sobě čep.
Čep je uchycen pomocí zašroubování do předvrtaného otvoru v navazujícím nábytkovém dílu. Jeho konec je rozšířený se širší kulovitou hlavou, aby přesně zapadl do vybrání ve válečku, který je uchycen v protikuse.
Čepy jsou pouze tak dlouhé aby si ani při spojení do T nevadily. Při tomto druhu spoje můžeme použít dva krátké čepy nebo jeden dlouhý vložený, který je na obou koncích osazen rozšířenou hlavou.
Nábytkové spojovací mechanismy umožňují spojení materiálu několika způsoby, do L, T a do kříže. Podle potřeby je možné jednotlivé systémy nebo délky čepů v případě silnějšího materiálu kombinovat.
Většina těchto spojů slouží pouze ke stahování jednotlivých dílů k sobě. Pro přesné spasování nábytku a lícování hran slouží dřevěné kolíčky, které jsou vlepené nebo pouze vložené do předvrtaných otvorů. Kombinací kolíčků a spojovacích mechanismů vznikne pevný kompaktní nábytkový díl nebo korpus, který lze mnohokrát snadno složit i rozebrat.
Složitější spojovací prvky
Skládají se vždy ze dvou a více dílů, kdy každý je zapuštěn nebo jinak fixován do jiného nábytkového dílce. Umožňují spojit i velké nábytkové části, které budou více zatížené, jako jsou boky skříní nebo knihoven.
Pro zabudování tohoto typu kování budeme potřebovat vrtáky o průměru 20,10 a 5mm. Úhelníkem přesně rozměříme vzdálenost vrtání od kraje materiálu. Ve stojanové vrtačce pak otvory přesně vyvrtáme.
Pro zapuštění elementu musíme vyvrtat dva rozdílně velké otvory.Ten u hrany materiálu je vrtán tak, že je částečně otevřený. Druhý v přesně vymezené vzdálenosti od kraje vyvrtáme vrtákem o průměru 10mm.
Do druhé desky je zapotřebí připevnit závrtný čep.Místo vrtání přesně rozměříme a pomocí vrtáku o průměru 5mm přesně vyvrtáme. Osa středu závrtného čepu musí být ve shodné vzdálenosti od kraje materiálu jako první část kování.
Po nasazení obou částí spojovacího elementu k sobě pootočíme pomocí šroubováku mechanismem v horním dílu, který se tak pevně zamkne a přitáhne desku s čepem k první desce.
Spoje a mechanismy jsou kovové nebo odlité z lehkých slitin a dokáží vyvinout při dotahování větší tah desek směrem k sobě a vytvořit tak pevné, i když rozebíratelné spojení nábytku.
Jednoduchý spojovací element
Plastový spojovací element s excentrickým kolečkem je jinou variantou kování, které jsme si představovali v první části. Každý si tak může vybrat co mu více vyhovuje.
Budeme potřebovat pouze spojovací element, vhodně dlouhé šroubky a akumulátorový šroubovák. Šroubky je možné do většiny materiálů aplikovat bez předvrtání.
Podkladní patka se připevní na dílec tak, že nejprve odečteme sílu materiálu, který bude navazovat, horní pohledový protikus se připevní na druhý díl materiálu přesně tak, aby do sebe po přiložení oba díly zapadly.
Velkým plochým nebo křížovým šroubovákem spojovací mechanismus dotáhneme. Při dotažení vyvineme pouze takovou sílu abychom mechanismus nestrhli a excentr nepoškodili
Váleček a šroub
Jednoduchý princip spoje spočívá v zapuštění válečku se závitem do materiálu tak daleko od kraje, aby se při dotahování materiál nevytrhl. Protikusem pak prochází delší šroub s metrickým závitem, který se otvorem vyvrtaným podélně v hraně materiálu dostane až k válečku.
Spoj, stejně jako v jiných případech, přesně vymezují dřevěné kolíky, šroub není nosný, pouze k sobě oba dva díly pevně stáhne. Při povolení lze díly podle potřeby snadno dotáhnout. Hlava šroubu bývá nejčastěji na imbus.
Tento mechanismus je velice jednoduchý a pevný a patří k těm, které jsme okoukali od našich předků. Bývají s ním spojeny hlavně zatěžované konstrukce z masivního dřeva jako jsou palandy, postele nebo sedací nábytek, tedy křesla a židle.
Pokud nemáme se spojovacími elementy zkušenost, vyzkoušíme si jejich montáž nejprve na odřezku materiálu. Nejsnadněji se nám bude s kováním pracovat, dodržíme-li postup doporučený výrobcem, kde jsou uvedeny potřebné rozměry a vzdálenosti od hran materiálu stejně jako průměry vrtáků, které budeme potřebovat pro připevnění složitějších kování.
Pro připevňování vrutů , šroubků či kotvících trnů,do materiálu je vhodné používat akumulátorovou vrtačku s nastavitelným momentem dotahování. Tím si zajistíme, že budou šrouby a úchyty v materiálu pevně držet a že se neprotočí ani nevytrhnou příliš velkou silou dotažení.
Tyto mechanismy dodává na trh například firma Hettich a seženete je ve většině železářství a hobbymarketech. Přímo v obchodech by k dispozici měly být i montážní návody, které vám pomohou vyvarovat se zbytečných chyb.
Pepův tip
Více o zajímavých technických řešeních a nábytkovém spojovacím kování se můžete dozvědět na stránkách našeho partnera
Hettich ČR k.s. na
www.hettich.cz
