Podlaha – jak upravit betonový podklad

S pocitem radosti z ušetřených peněz naskládají balíky podlah do rekonstruovaného bytu a v lepším případě z vystěhované místnosti odstraní koberec. A to i navzdory ujištění prodavače, který jim podlahu prodával, že se laminátová podlaha může pokládat přímo na koberec. V tomto okamžiku často dochází ke zjištění, že podkladní beton není rovný, drolí se, vykazuje zbytky starého lepidla, asfaltu, nebo jsou v něm trhliny. Jsou dvě možnosti jak pokračovat dál:

V případě mávnutí rukou s poznámkou „to je dobrý“ si buďte jisti, že ti nedbalí právě svou podlahu odsoudili ke krátké životnosti a budou se záhy setkávat s nepříjemným pocitem při chůzi a mnohdy zaslechnou i podivný zvuk vycházejících kdesi zpod podlahy.

Požadavky na podklad

Životnost a kvalita podlahoviny je úměrně závislá na kvalitě podkladní vrstvy, a tak zde připomeňme všeobecné požadavky normy ČSN 47 7405, která tyto doporučuje.

1.) Největší odchylky rovinnosti pod nášlapnou vrstvou jsou 2 mm/2 m (měřeno dvoumetrovou rovnou latí nebo vodováhou) pro plastové, pryžové, textilní podlahoviny, při lepení mozaikových parket, při lepení keramických dlaždic do tenkovrstvých tmelů. Při kladení dřevěných podlahovin jde o 4 mm/2 m. I když laminátové podlahy spadají do skupiny dřevěných podlah, výrobci doporučují rovinnost 2 mm/2 m.

2.) U podlahových vrstev se požaduje odolnost vůči prostému tlaku, vyvolanému statickým zatížením a provozem.

Výše uvedené požadavky v praxi znamenají zkontrolovat podkladní vrstvu, zda je rovná, čistá, suchá a zda v ní nejsou trhliny.

Oprava trhlin

• donekonečna nezatékala nivelační hmota pod betonový potěr,
• byla opět zajištěna plná funkce monolitické desky roznášející zatížení,
• vlivem pohybu nedocházelo k dalšímu drolení v trhlinách a k jejich rozšiřování.

Trhliny opravíme tak, že je nejprve rozbrušovacím kotoučem prořízneme v celé jejich délce a to do hloubky minimálně 2 cm a maximálně do ½ tloušťky potěru. Tím dojde k uvolnění všech nesoudržných částic a trhlina se více otevře pro lepší zalití pryskyřicí. Rozbrušovacím kotoučem provedeme ještě příčné zářezy (asi 10 cm dlouhé a stejně hluboké) kolmo k trhlině cca po 20 až 30 cm tak, že trhlina vypadá jako jizva od chirurga. Trhlinu a její okolí dokonale vysajeme, aby nikde nezůstaly volné částice.

Dle návodu rozmícháme například dvousložkovou pryskyřici SHÖNOX 2KR, ke které při koupi obdržíme i deset vlnitých spojek (o jejich užití se zmíním dále) nebo obdobný produkt např. UZIN-KR 416, jenž koupíme rovněž s vlnitými spojkami. Dobře rozmíchanou směsí zalijeme trhlinu a do příčných zářezů vložíme vlnité spojky tak, aby nevyčnívaly nad povrch. Směsí dolijeme trhliny do maxima a přebytek roztáhneme špachtlí do ztracena. Aby byl opravený povrch připraven pro další krok, je nutné ještě mokrou pryskyřici posypat křemičitým pískem o zrnitosti v rozmezí 0,1 až 0,8 mm, a tím zajistit dobré přilnutí vyrovnávací vrstvy. Přebytečný křemičitý písek po zatvrdnutí odsajeme, a máme trhliny opraveny. Zaschnutí opravených trhlin trvá 12 až 24 hod. v závislosti na vlhkosti a teplotě prostředí.

Utěsnění podkladu

Bezpodmínečně důležité je vytvoření tzv. „adhezního můstku“, což je vrstva zajišťující správnou přilnavost a tím i pevnost vyrovnávací vrstvy. K tomuto účelu slouží penetrační nátěry, a jak je z názvu patrné, jde o nátěry pronikající do podkladní vrstvy. Hlavní funkcí penetračních nátěrů je svázat drobné prachové částice a zabránit tím, aby prach vytvořil separační vrstvu, k níž by vyrovnávací hmota nepřilnula. Za zmínku stojí i některé pozitivní vedlejší efekty, kterými jsou například omezení nebo zabránění pronikání spor hub či zápachu nebo pronikání vlhkosti. Protože úprava podkladu je ucelený technologický postup, vyžaduje tedy i určitou řadu produktů, tvořících kompaktní systém. Přední výrobci stavební chemie investují značné sumy do vývoje těchto produktů a technologií, jejichž použití usnadňuje práci a zvyšuje výsledný efekt. Dovolíme si zde připomenout ty nejznámější a pro zachování nestrannosti je jmenujme podle abecedy: ARDEX, BOSTIK, KIESEL, MAPEI, SCHÖNOX, THOMSIT a UZIN. Nepodceňujme tento důležitý fakt a vyhněme se radám laiků, kteří nám budou radit, že pod jakoukoliv stěrku a na jakýkoliv podklad je vhodná univerzální penetrace (například SOKRAT).

Penetračních nátěrů je celá řada a jejich specifikace by vydala na samostatnou knihu nebo alespoň na silnou brožuru. (Jednotlivé produkty představujeme v rubrice „Technologie/materiály“). K našemu záměru nám postačí disperzní penetrační nátěr bez obsahu rozpouštědel.

Aplikace penetračních nátěrů se standardně provádí válečkem, ale i štětka v tomto ohledu postačí a odvede dobrou práci.

Po zaschnutí penetračního nátěru (v širokém spektru výrobků jsou i takové, u kterých se nemusí čekat na zaschnutí) můžeme přejít k poslední části úpravy podkladu a tím je vyrovnání podkladu.

Vyrovnání podkladu

Obsah důkladně rozmícháme a necháme odstát

Než začneme rozdělávat a míchat první pytel stěrky, přečteme si pozorně návod na použití, a to zejména kolik záměsové vody budeme na jeden pytel potřebovat a jaké časy na odstátí je nutné dodržet. Jednotliví výrobci se vždy o trochu liší. Zmíněné pokyny dodržujeme, mnohdy na nich závisí celý výsledek práce. Neznamená to však, že bychom museli používat laboratorní měrky, ale je potřeba použít alespoň kbelík nebo jiné nádoby s měrkou. Pokud dáme vody příliš, bude výsledek práce připomínat dno vyschlého jezera.

Do míchací nádoby nalijeme požadované množství studené vody, zdůrazňuji „studené“, a opatrně vsypeme obsah pytle do nádoby s vodou. Obsah důkladně rozmícháme a podle doporučení uvedeného na obalu necháme směs odstát. Obvykle jsou to 2–3 min. Tento čas můžeme využít k přípravě další vody a dalšího pytle stěrky a vyšetříme tak čas, abychom se pak před dalším namícháním směsi nezdržovali. Odstátou směs znovu krátce promícháme a začneme stěrkovat v místě, které je nejvzdálenější od dveří. U dveří se obvykle končí, aby se nám nestalo, že zůstaneme stát uprostřed místnosti.

Směs postupně rovnoměrně roztíráme po podlaze

Směs nevylíváme z nádoby najednou, ale tak, abychom stihli rozlitou hmotu za pomoci zubaté stěrky rovnoměrně rozprostřít na podlaze. Při roznášení stěrky po podlaze sledujeme rysky, které jsme si na stěnách po obvodu nakreslili. V ploše pak kontrolujeme měrkou dostatečnou výšku (resp. hloubku) stěrky na značených výškách v mm, které jsme si při měření zaznamenali přímo na podlaze. Pokud jsme zpracovali již třetí nádobu se směsí, je čas použít odvzdušňovací váleček a stěrku na ploše důkladně „vyválečkovat“. Válečkujeme vždy tak, abychom moc nezasahovali do míst, kde již stěrka začíná vysychat. Takto postupujeme po celé ploše. Ještě upozornění, o kterém se nemusíme v návodu vždy dočíst: Dbejte, aby jak v průběhu prací, tak i po jejich dokončení, v místnosti nevznikl průvan. Způsobuje totiž nesouměrné schnutí, jež může mít za následek zvýšené pnutí při zasychání, a to zase může být příčinou popraskání stěrky. Kvalitní stěrky bývají v optimálních podmínkách již po cca třech hodinách pochozí, neznamená to však, že se dá ihned provádět montáž podlahových krytin. Je nutné dodržet vyschnutí podkladu, které se obvykle udává 24 hod. Opět však záleží na teplotě a vlhkosti vzduchu a na kvalitě stěrky. Po zaschnutí již nic nebrání tomu, abychom začali s pokládkou podlahových krytin.

Upravený podklad

Takže v tuto chvíli již víme, zda je náš podklad vyhovující. Není-li tomu tak, víme že je nutné betonový podklad opravit, utěsnit, napenetrovat a vyrovnat samonivelační stěrkou. Zjistili jsme rovněž, jaké nářadí budeme potřebovat a jak postupovat. Je pravděpodobné, že zvážíme-li náročnost na vybavení, zkušenosti a případné záruky, dospějeme k závěru, že bude nejspíš lepší si na úpravu podkladu pozvat firmu. Pokud jsme však pevně rozhodnuti, že celou podlahu si zhotovíme svépomocí, a to včetně úpravy podkladu, pak přejeme zdařilý výsledek.

Vybíráme z www.podlahari.cz