Zima za dveřmi, vrásky na čele

Jak se objekt zabezpečí

Protože zloděj do stavení proniká většinou dveřmi, je nutné věnovat jim náležitou pozornost. Ochrana před vyloupením spočívá v zajištění vnějších dveří nejméně dvěma kvalitními zámky, namontovanými v opravdu odolných dveřích, opatřených plechem nebo kovovou mříží, která odolá pokusům o prosekání sekerou nebo krumpáčem. Zámek musí být opatřen bezpečnostním štítem překrývajícím profil zámkové vložky.

Jestliže jsou zárubně („futra“) vstupních dveří plechová, doporučujeme vyplnit jejich dutiny betonem nebo vyfoukat montážní pěnou, aby nebylo možné zdeformovat je (nárazem nebo tlakem, například pomocí páčidla či heveru) a dveře tak otevřít přesto, že zůstanou zamčené. Dejte si ovšem pozor, abyste to s výplní nepřehnali a zárubně tak nepoškodili.

Dveřní závěsy („panty“) musí být masivní, namontované zevnitř (aby se nedaly zvenku rozbít či rozřezat) a chráněné proti vysazení.

Okna musejí být opatřena masivními okenicemi, nejlépe také s plechem. Je nutno je konstruovat tak, aby se okenice nedaly rozebrat vyšroubováním vrutů přístupných zvenku. Namísto obvyklých závor, které se dají zvenku vyháčkovat, je vhodnější opatřit okna petlicemi přístupnými po otevření oken zevnitř. Petlice zajistíme šrouby s maticemi nebo visacími zámky.

I tam, kde jsou okna opatřena například masivními okenicemi, je možné najít několik slabých míst a do objektu proniknout. Pokud má chata verandu, její střecha je nejsnazší cestou k oknům v podkroví. Ta nebývají téměř nikdy adekvátně zajištěna. Slabým místem většiny domů je také střecha, zejména pokud je kryta došky nebo šindeli. Ovšem byly zaznamenány i případy proniknutí střechou s taškami, které byly sházeny na zem a nosné latě přesekány sekyrou. V těchto případech bývá mnohokrát vyšší škoda způsobená poškozením objektu deštěm, než cena odcizených předmětů.

Když se zloděj do domu dostává půdou, najde na ní pravděpodobně nějaký nástroj, který mu usnadní proniknutí do ostatních prostor domu. Pokud narazí na zamčené dveře, překoná je násilím. Dveře mezi místnostmi proto není vhodné zamykat. Úsilí věnujte raději zabezpečení zvenku. Pokud se pachateli nepodaří do domu proniknout „po dobrém“, pak se uchyluje k hrubému násilí. Do objektu pronikne třeba i stěnou, zejména tehdy, když mu umožníte, aby si z vaší vlastní nedostatečně zajištěné kůlny přinesl krumpáč nebo sekyru.

Stupně rizika

1. Stavení v obci

2. Stavení za obcí

Mírně odlehlé stavení už bývá nutno zabezpečovat důkladněji. Pokud má zloděj dost času a není ničím rozptylován, většinou překoná jakékoli zabezpečení, i když často ohavně hrubým násilím (například krumpáčem). Není však běžné, že by si podobné nářadí nosíval s sebou; spíš je hledá v okolí. Znamená to, že takové nářadí by nemělo být přístupné hned za dveřmi nezabezpečené kůlny. Raději ho na zimu odneseme například na půdu, každopádně do uzamčeného prostoru.

Ochrana před vyloupením spočívá v zajištění vnějších dveří kvalitním zámkem, namontovaným v opravdu odolných dveřích, které musejí být dostatečně robustní. Podobně bytelné okenice by rovněž měly po nějakou dobu zloději vzdorovat. Aspoň tak dlouho, než přijede policie, nebo vyběhne soused s vidlemi.

Riziko vykradení se rovněž sníží, když zakoupíme venkovní osvětlení uváděné do provozu detektorem pohybu. Ten rozsvítí světlo (nebo několik světel) vždycky, když někdo v blízkosti čidla přejde. Vhodné je rovněž takový vzdálenější objekt vybavit dostatečně hlučnou sirénou, která vydává pronikavý kolísavý akustický signál, čímž znepříjemní činnost pachatele, většinou ho odradí od další činnosti a zároveň upozorní okolí na vloupání. Aby nebyl tento alarm závislý na elektrickém proudu (každý méně zabedněný zloděj proud vypne), bývají venkovní sirény doplněny záložním akumulátorem, umožňujícím jejich provoz i při úplném odstřižení od systému. Uvedou se do provozu například otřesovým čidlem nebo skrytými kontakty ve dveřích a oknech. Moderní piezzoelektrické sirény mají hlasitost přes 100 dB (víc než klakson auta) a natolik malou spotřebu, že zloděje „vytroubí“ z objektu. Nesmíte však zapomenout ukázat nejbližšímu sousedovi, jak zařízení skrytým vypínačem umlčet, abyste si nerozházeli celou obec. Rovněž je nutné umístit je na zvýšeném a těžko přístupném místě.

3. Stavení na samotě

Nejrizikovější je rekreační objekt, na který z obce není vidět. Pachatel vloupání se často nemusí vůbec obávat, že bude někým spatřen, takže nemusí při „práci“ spěchat a snažit se být potichu. Takový dům zajistíme mimořádně bytelně a prakticky ho proměníme v trezor. I přes zpevněné vstupní dveře, okované okenice a zamřížovaná okna však zloděj většinou najde slabé místo, kterým dovnitř vnikne. Všechny dosud známé metody tedy zájemce o vloupání pouze zdrží a jeho pozornost nejvýš přesměrují jinam. Vyloupen pak bude nešťastník, jehož objekt je zabezpečen nejméně.

Velkou iluzí je domnívat se, že řešením, který stoprocentně a „na věčné časy“ chalupu zajistí, je vhodná elektronika, pokud možno hodně drahá a složitá, která by měla informaci o vloupání bezdrátově předat hlídací agentuře. Ta – podle domněnek laiků – okamžitě vyšle do terénu hordu odvážných a ozbrojených zaměstnanců, kteří zloděje zpacifikují a ukradené předměty u něj zajistí. Tuto bláhovou představu vyvrátí každý, kdo se s vloupáním do chaty setkal. I když majitel dostane na mobil SMS zprávu, že se do chaty někdo vloupal, nijak to situaci neřeší, a to ani tehdy, když shodná zpráva přijde na pult centralizované ochrany. Ta na rozdíl od policie nemá žádné pravomoci pachatele zneškodnit a dokonce ani zadržet, protože nemá kompetence o nic větší než například členové Svazu zahrádkářů a zloděj by je mohl úspěšně žalovat pro omezování osobní svobody. Výhodou je, že pokud taková ochranka na místo vloupání dorazí, může na vyloupení upozornit policii a také zajistit objekt proti následnému druhotnému vykradení a zdevastování. Eventuelně také zajistí, aby do objektu neteklo poškozenou střechou nebo vyraženým oknem.

Zajistit takové stavení musíme tedy v první řadě důkladně sami. Jestliže jde o zděný objekt, instalujeme takové prvky, jejichž překonání bude zloději trvat neúměrně dlouho, a on nakonec znechuceně půjde krást jinam.

Dřevěné chaty

Majitelé dřevěných chat a roubených chalup jsou vystaveni poškození svého rekreačního obydlí nejvíc. Nejen že je ohrožuje různý dřevokazný hmyz, ale navíc i kdejaký pobuda, který chce objekt vykrást, zdevastovat, nebo se v něm ubytovat.

V případě dřevěných chat není řešení známé – asi nejvhodnější je na konci sezony opravdu odvézt všechno, co se dá zpeněžit. Je důležité uvědomit si, že někteří pachatelé nemají absolutně žádné zábrany, a že se do domu snaží dostat za každou cenu. Jsou schopni zničit všechno, co jste s láskou a péčí budovali, aby se mohli zmocnit něčeho k prodeji a částku propít nebo prohrát v automatech. Osobně jsem viděl, jak byl u jedné čerstvě vystavěné dřevěné haciendy navržené architektem barbarsky odříznut roh tzv. dvoumužnou pilou, takže chata musela být stržena a stavěna znovu. Finanční náklady na rekonstrukci tohoto objektu neporovnatelně přesáhly hodnotu ukradených předmětů.

Někteří majitelé takto „nezajistitelných“ objektů tvrdí, že jim se osvědčilo ponechávat v nezajištěné chatě jednu až dvě konzervy a láhev rumu jako pozdrav či úplatek pro potenciální zloděje. Jestliže je objekt pojištěn, musí však být uzamknut, jinak při vykradení chaty pojišťovna pojistné plnění nevyplatí.

V žádném případě by se však chata neměla zajišťovat například tak, aby se přivedlo napětí na kliku dveří, nebo objekt by se nějak „podminoval“ (například relativně bezpečnými výrobky zábavné pyrotechniky). Z hlediska zákona totiž nejde o nutnou obranu. Jistý majitel chaty, který už byl několikrát vykraden, zkonstruoval cosi na způsob pasti na slony, kam spadl zloděj, který se dostal do obytného prostoru chaty. Vzhledem k našemu trestnímu zákoníku by však zloděj – pokud do jámy spadne – zřejmě místo adekvátního odsouzení žaloval majitele chaty za utrpěné příkoří.

Nevhodné je také řešení, publikované v jistém technickém časopisu. Majitel chaty instaloval dovnitř fotografický přístroj s bleskem, který měl vyfotografovat pachatele násilného vniknutí. Dopadlo to však jinak. Zloděj ve snaze získat kompromitující snímek chatu bezmála zbořil a fotopřístroj samozřejmě odnesl.

Ceny jednotlivých komponentů

• Zadlabávací dveřní zámek s překrytým profilem vstupního otvoru pro klíč: 160 až 200 Kč (vč. DPH).
• Cylindrická vložka pro konstrukci vícebodových rozvorových zámků: 1000 až 3000 Kč.
• Bezpečnostní kování: od 1500 Kč.
• Bezpečnostní celoplošná závora: 5800 Kč.
• Venkovní bezpečnostní dveře (zakázkové): 12 000 až 20 000 Kč.
• Nůžkové mříže: od 5000 Kč/m² (bez zámků).
• Bezpečnostní fólie: 1000 Kč/m² (vč. montáže).
• Venkovní siréna: 1500 až 3000 Kč.

Několik ověřených rad

• Pokud zloděj narazí na dobře zajištěnou chatu a nenajde u ní žádné pracovní nářadí, pomocí něhož by pronikl dovnitř, zpravidla se podívá po jiné. Není běžné, aby sekeru, pilu nebo krumpáč tahal s sebou. Podle kriminalistů se většina zlodějů, kteří neotevřou dveře do 10 minut, poohlédne po jiném stavení.
• V chalupě nenechávejte předměty, které by zloděj mohl snadno zpeněžit. Není-li možno některé větší odvážet, pořiďte si jejich kvalitní barevné snímky a napište si jejich výrobní čísla. Uschovávejte si i doklady (účtenky) od všech dražších předmětů.
• Žebříky by neměly zůstávat venku, protože by mohly umožnit zloději proniknutí balkonem nebo půdou. Je vhodné je zajistit řetězem a visacím zámkem.
• Jestliže si chcete některé zabezpečovací prvky instalovat sami, informujte se v pojišťovně, zda se sleva na pojistném týká i těchto svépomocných akcí. V maloprodeji lze například zakoupit bezpečnostní fólii na okna, kterou vám pojišťovna neuzná, jestli zároveň nemáte protokol o její odborné montáži autorizovanou montážní firmou.
• Venkovní siréna musí být umístěna tak, aby ji zloději nemohli umlčet (strhnout, zaplnit PUR pěnou, zneškodnit vodou) a opatřena odolným dvojitým krytem.
• Použijete-li sirénu, upozorněte sousedy, jak na ni mají reagovat a jak ji v případě falešného poplachu vypnout.
• Je vhodné udržovat dobré vztahy s místními. Ti vám ochotně pomohou chalupu ohlídat.
• Pokud není vaše chatička či chalupa přímo v obci, nepodaří se vám nikdy úplně vyloučit nežádoucí „návštěvu“. V takovém případě vybavení interiéru zredukujte tak, aby v něm nebylo co ukrást a odnést.