Dvousložková lepidla v praxi

Tato lepidla mají většinou velmi vysokou pevnost v tahu a smyku. Jedná-li se o pryskyřice, které jsou křehké, pevnost v ohybu je téměř nulová. Z této základní vlastnosti plyne hlavní oblast použití dvousložkových lepidel. Nejvhodnější jsou k lepení všech tvrdých, nepružných materiálů.

Základní identifikace dvousložkových lepidel je:

Na výběr máme ze dvou základních skupin. První jsou lepidla, které jsou plněna různými kovy (velmi jemné práškovité kovové částice), od oceli počínaje, přes bronz, měď až po titan a jiné kovy. Laicky se těmto dvousložkovým lepidlům říká „tekuté kovy“. Jsou to pastovité látky, kterými se skutečně dají nahrazovat kovové materiály - obroušené osy, ložiska, hřídele apod. Jeden rozdíl zde pro většinu případů však je. Tato lepidla jsou tepelně vodivá, nevedou však elektrický proud. Používají se všude tam, kde je potřeba spolu se spojováním materiálů i určitá výplň.

Druhou skupinou jsou pryskyřičná čirá (nebo nažloutlá) dvousložková lepidla. Tato lepidla nemají zdaleka takové vyplňovací schopnosti, zato dosahují velmi vysokých pevností. Pokud se tedy např. chystáme lepit díly na sebe přesně pasující, použijeme lepidlo bez plniče. Pokud budeme lepit materiály, kde požadujeme doplnění materiálů, vybereme si raději „tekutý kov“.

Musí být zřetelně uvedena na obalu lepidla, protože se jedná o velmi důležitý údaj, který nám říká, jak dlouho po smíchání jednotlivých složek můžeme s lepidlem pracovat - lepit. Po této době se již s lepeným spojem nesmí hýbat, došlo by k narušení chemické reakce ve spoji a vytvrzení by nebylo správné, spoj by měl daleko menší pevnost, nebo by se rozpadl. Pokud tedy lepíme jednoduchý spoj, dva materiály, kde není nutná složitější fixace apod., použijeme lepidlo s kratší dobou zpracování. Na trhu jsou velmi rychlá lepidla s otevřenou dobou zpracování již od dvou minut. Ta doporučuji skutečně pro velmi jednoduché a rychlé opravy (hodně používané ve šperkařském průmyslu). Nejběžnější a nejpoužívanější je s dobou zpracování cca 5 minut.

Na druhou stranu, složitější spoj více prvků, kde potřebujeme čas na zafixování jednotlivých částí, již vyžaduje použití lepidel s delší dobou zpracování – až dvě hodiny. Musíme si uvědomit, že všechna tato lepidla potřebují k plnému vytvrzení - k dosažení tzv. „funkční pevnosti“ - 24 hodin. Byl by omyl domnívat se, že lepidlo s kratší dobou zpracování budu mít vytvrzené rychleji. Ano, pravda je, že „manipulační pevnost“ je dosažena za kratší dobu, ale spoj dosáhne funkční pevnosti skutečně až po 24 hodinách.

S otevřenou dobou zpracování velmi úzce souvisí i konečná pevnost, kterou dvousložková lepidla dosahují. Čím kratší je tato doba, tím menší je konečná pevnost spoje. V praxi to ovšem znamená, že i velmi „rychlý epoxid“ (2 minuty) dosahuje konečné pevnosti 100 kg/cm², což je pro běžnou praxi velmi vysoká pevnost. Lepidla s otevřenou dobou zpracování 2 hodiny mají standardně pevnost kolem 170 kg/cm². Po splnění dalších podmínek (postupným zahřáním na 180°C po dobu minimálně 5 minut) však mohou dosahovat i pevnosti 300 kg/cm². Pokud však použijeme tento druh lepidla, musíme se smířit s tím, že spoj nebude 100% čirý, tato vysokopevnostní lepidla jsou lehce nažloutlá. To je dáno jejich chemickým složením.

Dvousložková lepidla jsou díky svým vlastnostem nejčastěji využívána k lepení kovů navzájem, nebo k lepení kovů s jinými tvrdými, nepružnými materiály. Velmi důležitým krokem k dosažení kvalitního výsledku je příprava povrchů lepených materiálů. Kov je nutné před lepením zbavit povrchové vrstvy oxidu, která by nám snižovala konečnou pevnost spoje. Toto musíme provést smirkovým papírem s velmi jemným zrnem (zrnitost 300 a vyšší). Cílem je dosažení maximální adheze a zabránění podoxidování lepidla. Dalším důležitým krokem je odmaštění povrchu. Nejlépe agresivnějším prostředkem, který nám i „otevře“ póry lepeného kovu. V běžné praxi použijeme aceton nebo perchlór. V průmyslu používáme např. IPA (izopropylalkohol) nebo MEK (metyletylketon). Zcela nevhodné je použití benzínu nebo ředidel, jedná se o prostředky obsahující mastné kyseliny a jejich použitím bychom snížili pevnost spoje až o 70%.

Velmi důležité je s lepením neotálet a po odmaštění povrchů lepit dostatečně rychle, než dojde k následné oxidaci materiálu. To je podle druhu 15 minut (měď, litina) až 1 hodina (hliník a jeho slitiny).

Dvousložková lepidla se nabízejí v celé řadě balení. Tzv. dvoustříkačky nám usnadňují správné nadávkování jednotlivých komponent. Známá jsou balení v samostatných tubách různé velikosti. Převážná část běžných lepidel je míchána v objemovém poměru 1 : 1. Tento míchací poměr je třeba dodržet (povolená diference je max. 5%). Pokud je poměr špatný, nedosáhneme potřebného výsledku. Lepidlo nezatvrdne dobře, zůstane pružné (gumové) apod. Přestože se chystáme lepit malou plochu, nesnažme se na lepidle šetřit a vymáčknout z tub pouze malou část lepidla. V tomto případě většinou dochází k nedodržení míchacího poměru a k nesprávnému vytvrzení. Doporučuji vymáčknout z každé tuby minimálně 5 cm vedle sebe. U tohoto množství se již větší diference, než je 5%, eliminují. Po ukončení lepících prací hned zbytek lepidla nevyhazujeme. Mističku, která je skoro vždy součástí balení, schováme. Po vytvrzení lepidla v mističce hned poznáme, zda byl poměr správný. Pokud lepidlo ztvrdne, snadno ho z mističky vymáčkneme (je totiž vyrobena z polypropylenu PP, který patří mezi tzv. za běžných podmínek neslepitelné plasty)

Mezi dvousložková lepidla nepatří pouze epoxidy (pryskyřičná epoxidová lepidla). Moderní technologie nám přináší i další dvousložková lepidla, např. na bázi polyuretanu, PMMA (polymetylmetakrylátu) apod., která se mohou míchat i v jiném poměru. Tato lepidla mají vynikající výsledky přilepení kovů a plastů. Zde je nutné se řídit instrukcemi na obalech výrobců. Pokud je míchací poměr jiný než 1 : 1, jsou většinou již tuby uzpůsobeny ke správnému dávkování.

Více informací naleznete na www.bison-lepidla.cz