Izolace a životní prostředí

Izolace se vyplácí

Optimální tepelná izolace budov je dnes naprosto nezbytná. Čím je tepelná izolace lepší, tím menší jsou tepelné ztráty, které se musejí vyrovnávat nákladným vytápěním, jež má negativní dopad na životní prostředí.
Existují různé možnosti, jak za současného zlepšení stavebního fondu a pohodlí zároveň efektivně snížit spotřebu energie. Například výměnou starých netěsných oken se tepelné ztráty mohou snížit o polovinu až o dvě třetiny (podle výchozí situace). U fasád a střech mohou dnes používané izolace snížit tepelné ztráty dokonce o 70 % a víc.

Tepelné ztráty stavebními konstrukcemi, jako jsou vnější stěny, podlahy, strop nejvyššího poschodí anebo střechy, jsou definovány součinitelem prostupu tepla U, který udává, kolik tepla se za určitý čas dostane přes stavební konstrukci ven, když je rozdíl teplot (na jedné a druhé straně konstrukce) jeden stupeň. Měrná jednotka součinitele prostupu tepla U je W/(m². K). Chceme-li vypočítat tepelnou ztrátu, je třeba součinitel prostupu tepla U vynásobit plochou steny a rozdílem teplot mezi interiérem a exteriérem. Tepelné ztráty způsobují, že teplota v budově klesá. Pro zachování pohodlí je třeba nahrazovat energii, která proudí ven. Vzniká tak potřeba přivádět teplo jen kvůli výskytu tepelných ztrát. Ty se však dají eliminovat cílenými izolačními opatřeními.
Abychom v budově dosáhli co nejnižší vytápěcí zátěže, musí byt hodnota U stavebních prvků co nejnižší. Moderními stavebními postupy lze dosáhnout součinitele prostupu tepla U od 0,1 do 0,15 W/(m². K). Tato čísla odpovídají tzv. standardu pasivních domů.

(Pozn.: vytápěcí zátěž = tepelná energie, která musí být do místnosti neustále přiváděna, aby se teplota udržela na konstantní hodnotě (např. 20 °C)).

Z hlediska vytvoření pláště budovy to znamená, že musejí být použity buď velmi dobré tepelněizolační materiály, nebo stěny s odpovídající tloušťkou.
Zdvojnásobení izolace vede ke snížení hodnoty součinitele prostupu tepla U na polovinu.

S běžnými izolačními materiály, jako jsou minerální vlna nebo polystyren, je pro pasivní dům potřebná tloušťka 30 cm. Při obzvlášť kvalitních izolačních materiálech lze tloušťku snížit dokonce na 20 cm a opravdu úzké, velmi dobře izolované stavební prvky dostaneme, použijeme-li vakuové izolační materiály. Zpravidla je třeba nalézt ekonomicky odůvodněný kompromis. Hodnoty v prvním řádku tabulky se vztahují na průměrnou stěnu nemoderní konstrukce.

Dobudování podkroví a tepelná izolace

Jednou z nejlevnějších a nejrychlejších možností rozšíření obytného prostoru je dobudování podkroví. V tomto případě zvlášť záleží na efektivní a profesionálně provedené tepelné izolaci.

Jestliže budeme realizovat suchou montáž sádrokartonových desek a dodržovat nejdůležitější pravidla, která udává každý výrobce izolačních materiálů, pak mnohé práce můžeme provádět ve vlastní režii.

Vybírat si můžeme ze široké nabídky tepelněizolačních materiálů. Je důležité, abychom materiály vkládali těsně bez mezer a by se zabránilo pronikání vlhkosti do prostoru s izolací vhodně zvolenými fóliemi – hydroizolační vysoce difuzní z exteriérové strany a parozábrana ze strany interiérové. Zvláštní péče se doporučuje v místech kolem oken, vikýřů a střešních prostupů.

Srovnání tepelné izolace a spotřeby energie

Druhy izolace

Izolace nad krokvemi
Při izolaci uložené nad krokvemi se celá konstrukce položí na bednění nad krokvemi. Jelikož úroveň izolace zde zároveň představuje vnější plášť střechy, v mezistřešním prostoru nehrozí tvorba kondenzátu.
Na dřevěné bednění dáme nejprve celoplošnou parotěsnou zábranu, poté následuje vrstva vysoce zatížitelné minerální vlny, která musí snášet hmotnost střešní krytiny a celou zátěž střechy. Na to položíme nosné desky ve vzdálenosti krokví a přes izolační materiál je sešroubujeme.

Mezi desky položíme druhou vrstvu izolačního materiálu. Celou izolaci ochráníme před vlivem počasí pomocí hydroizolační vysoce difuzní fólie, která je dostatečně přeložená. Následuje pokládka kontralatí, laťování pod krytinu a samotné krytiny.

Izolace mezi krokvemi

U tohoto druhu zateplení se izoluje prostor mezi krokvemi. Následně se parozábranou utěsní pod úrovní izolace celá plocha střechy. Tato izolace zabráni tomu, aby se vlhkost z obývaných prostor dostala do konstrukce a aby se srážela jako kondenzát. Existují dva způsoby provedení:

1. u takzvané jednoplášťové střechy se o odvedení případné vlhkosti stará provětrávaná vzduchová mezera (o šířce minimálně 30 mm) nad tepelnou izolací. Čím je provětrávaná mezera širší, tím tenčí je izolace.

2. u běžných střešních konstrukcí nebývají krokve obvykle dostatečně vysoké. Proto se stále častěji využívají jednoplášťové střechy, kde je mezera mezi krokvemi zcela zaizolována. Jako hydroizolační fólie se používá vysoce difuzní kontaktní podstřešní membrána, která zabezpečí dostatečné odvětrávání vlhkosti z tepelné izolace i v případě, že je izolace v kontaktu s hydroizolační fólií.

Aby při zabudování nevznikly žádné netěsnosti, izolační materiál nařežeme s přesahem přibližně 2 cm.

Izolace pod krokvemi

Provrtají se materiálem a zabezpečí mu provizorní oporu. Konečné stability docílíme montáží nosné konstrukce pro pozdější vyzdění.

Pomocí provrtaných přímých závěsů můžeme upevnit dřevěné latě i kovové profily suché stavby.

Úlohy parozábrany

Na co by se nemělo zapomenout

Druhy a vlastnosti izolačních materiálů

Do plochy

Do plochy

Desky z pěnového polystyrenu jsou levné, mají dlouhou životnost, zachovávají si tvar a jsou odolné proti vlhkosti. Mají široké uplatnění – od sklepů přes fasádu až po zateplení podkroví.
Ve skupině desek z minerálních vláken rozlišujeme produkty ze sklené a minerální vlny. Mají podobné vlastnosti, například odolnost proti trouchnivění či škůdcům, a vyznačují se nehořlavostí. Vhodné jsou hlavně do prostor ohrožených požárem – dovnitř budov, dřevěných konstrukcí nebo podkroví. Protože se sklená vlna vyrábí s více než 60procentním podílem starého skla, nezanedbatelný je i její ekologický aspekt. Další hlavní složkou je křemenný písek. Výrobci se ve všeobecnosti snaží zvýšit podíl recyklovaného materiálu v minerální vlně bez toho, aby se zhoršila její kvalita.

Uplatnění nacházejí také izolační materiály z dorůstajících surovin, jako jsou dřevo, konopí, len, ovčí vlna apod. Jejich výhody spočívají především v ekologické a energeticky úsporné výrobě. Izolační materiály samozřejmě splňují odpovídající normové požadavky – požární odolnost, odolnost proti mikroorganismům a nároky na sedání a nosnost. Protože mnohé přírodní materiály napadají škůdci – a také pro dosažení požadované třídy požární odolnosti –, zčásti se používají přísady (vápno, bórové soli, fosforečnan amonný, cement, magnezit, deriváty močoviny a jiné). Jejich výběr a použití závisí na funkčních, ekologických a ekonomických kritériích.