Lepení plastů býval tvrdý oříšek

Vy jste možná při snaze přilepit například polystyren některým super lepidlem jen překvapeně sledovali, jak pod jeho kapkou hmota mizí a vaše práce přichází vniveč. Tak nezoufejte a čtěte: každá hmota vyžaduje speciální lepidlo i zacházení, a my vám řekneme, jak si s lepením plastů poradit.

Tvrdé a měkké plasty

Je pravda, že lepení plastů patří mezi nejnáročnější, a to hlavně z hlediska určení druhu materiálu, který chcete lepit. Obecně se plasty dělí na tzv. termoplasty a reaktoplasty (termosety) - tedy na tvrdé a měkčené plasty.

Termoplasty působením tepla měknou, lze je opětovně roztavit a ochlazením opět přivést do tuhého stavu. Reaktoplasty naopak zahříváním nevratně přecházejí do netavitelného, nerozpustného stavu. Výrobky z reaktoplastů, které chceme lepit, zvýšením teploty netají, nerozpouštějí se v rozpouštědlech, nanejvýš jen bobtnají.

Určení druhu plastu

Jestli se vám doma poškodil některý výrobek z plastu a vy potřebujete vědět, zda je slepitelný či neslepitelný, musíte určit, o jaký druh plastu jde. Třeba vám upadla a praskla schránka z chladničky, nebo víčko na mixer či kávomlýnek a vy nevíte, zda půjdou slepit a jaký druh lepidla použít. Základní druhy plastů lze například rozeznat orientační zkouškou ve vodě. Vložte do ní odlomený kousek a sledujte, zda se ponoří. Ty neslepitelné odpuzují vodu, tedy plavou, například polyethylen a polypropylen. Ostatní se potopí. Dále lze doma použít kapkovou metodu.

Kapková metoda

Na lepený materiál se nanese kapka vody anebo vteřinového lepidla. Podle toho, jak se kapka chová, zjistíme, zda materiál půjde slepit nebo ne. Pokud se kapka na povrchu rozlije, máte vyhráno. Jestli na ploše běhá jako olej po teflonové pánvi, můžete předměty vyhodit a čeká vás nový nákup. Na níže uvedených kresbách se orientujte podle úhlu, který svírá okraj kapky lepidla se základním materiálem. Podle toho lze poměrně přesně určit, zda je materiál slepitelný. Pokud je úhel menší než 25 stupňů, je splněn jeden předpoklad vytvoření opravdu kvalitního spoje.

Rozpustné a nerozpustné

V laboratoři a ve specializovaných firmách odborníci určují druh plastu ještě podle rozpustnosti či nerozpustnosti materiálu. Všechny reaktoplasty jsou nerozpustné v organických rozpouštědlech. V běžných rozpouštědlech se nerozpouští Polyvinylchlorid (PVC), polyamid, za normální teploty ani polyethylen (PP) a polypropylen (PE). V ethylacetátu a acetonu se rychle rozpouští celuloid, organické sklo (plexisklo) i polystyren. Polystyren se nejrychleji rozpouští v toluenu a xylenu.

Zkouška ohněm

Další metodou (také samozřejmě nevhodnou pro domácí určování) je pozorování vzorku po nahřátí a zapálení nad nesvítivým plamenem plynového hořáku. Tyto úkony však ponechte laboratořím. Tady při zkoušce chování plastů při hoření pozorují, zda vzorek mění po nahřátí nad plamenem tuhost, jak se chová v plameni a po oddálení z plamene, zkoumají zbarvení plamene a zápach dýmu po uhasnutí, chování taveniny, zbarvení příškvarku. Ke zkoušce přitom postačí odříznout jen malou pilinu nebo odlomit nepatrný kousek plastu a v pinzetě vnést nad plamen.

Na všechno jsou tabulky

Vy, milí kutilové, nic z toho doma zkoušet nemusíte. Pokud si chcete být jisti správným výběrem lepidla, podívejte se do přehledné tabulky produktů, kterou najdete zde. Jestli si připadáte nad odbornou tabulkou jako v Jiříkově vidění, neděste se. Vždyť v současnosti je na trhu na čtrnáct set plastů, z nichž se vyrábí velká spousta spotřebního zboží. Vy si pamatujte, že k těm neslepitelným patří například zahradní nábytek, kbelíky, konve, sudy, kanystry, celá řada nádržek v motoru automobilů, spoilery u některých typů vozů (například ten od Škodovek neslepíte, ale spoiler od Fordů ano).

Naopak dobře jdou slepit plasty „chladničkové“, tedy vnitřní vybavení jako jsou dózy, dvířka schránek, boxy apod. Také si poradíte s plastovými kryty robotů, mixerů, se schránkami mobilů, apod. Ale konkrétními druhy se budeme zabývat v příštích pokračováních o lepení plastů.

Příprava na lepení

Když máte určen druh plastu, zbývá vybrat správný typ lepidla. A pro konstrukci lepeného spoje platí ta samá pravidla jako u dřeva a kovů, o nichž jsme na našich stránkách již psali. Také plasty je třeba před lepením připravit podobně jako ostatní materiály, tedy zdrsnit smirkovým papírem se zrnitostí 180–220 a odmastit lihem nebo isopropanolem. Příště se zaměříme na lepidla pro lepení tvrdých plastů.

Více formací získáte na www.uhu.cz.