Lepení tvrdých plastů

Jako příklad si uveďme třeba chladničku. Počítejte, kolikrát za den všichni vezmete za madlo, abyste otevřeli její dveře. Pak se vám může stát, že se madlo v místě připevnění kolem šroubu uvolňuje a uvolňuje, až jednoho dne zaberete, ozve se rupnutí a madlo vám z větší části zůstane v ruce. A vy máte tři možnosti:

a) odstranit zbytek i šroubek a dveře otevírat tahem za jejich spodní nebo postranní část
b) zajet do servisu a koupit madlo nové, v horším případě pozvat opraváře, aby je přivezl a připevnil, což se poměrně dost prodraží
c) pokusit se je slepit.

Jestli zvolíte třetí možnost, musíte vědět, zda tento plast vůbec slepit lze, a pak ještě vybrat správné lepidlo, které plast slepí tak, aby vydrželo poměrně velkou zátěž, která je na madlo kladena.

Tvrdé plasty = reaktoplasty

Jak na lepení

V prvním případě (reaktivní lepidla) jde o tzv. svařování za studena. Lepidlo nanesete na jednu stranu slepovaného předmětu, spojíte ji s druhou částí a v tomto kontaktu se ponechá lepidlo reagovat: počkáte, až obě plochy rozleptá a spojí je k sobě. Vznikne spoj stejně pevný, jako je původní materiál.

Právě tento způsob je skvělý například k lepení vodovodních trubek. Podmínkou ovšem je, aby takto lepený spoj měl dostatečnou plochu, nehodí se například k lepení krytu mobilu, kde je jeho stěna tenká jako vlásek. Nevýhodou je, že rozleptání materiálu způsobí, že plast zmatní a „jizva“ v ploše pak je na první pohled patrná.

Lepidla dvousložková

Dobrá rada

Jestli chcete, aby se vám práce skutečně podařila, pokuste se na poškozeném předmětu zjistit z čeho je vyroben (bývá to uvedeno na obalu i na produktu samotném). Rovněž čtěte pozorně návody na použití lepidla a dodržujte výrobcem uvedený postup a dobu schnutí, abyste s výsledkem byli skutečně spokojeni.

Více formací získáte na www.ztrade.cz, www.uhu.cz.