Další tvary slova:
„Jedna bába povídala“ a mýtus o nepoužitelnosti sádrokartonu například v hygienických prostorách bytu byl na světě. Respekt před tímto materiálem je ale přehnaný. Optimálně zvolené hmoždinky snižují nebezpečí vytržení předmětů ze sádrokartonu na minimum. Odhoďte obavy a pusťte se do práce se sadou pro upevnění sanitární techniky od fischer-CZ.
Když se řekne broušení sádrokartonu, lze si představit hustou mlhu zbroušeného materiálu, který se zcela jistě dostane všude. Natož si zkusit představit broušení sádrokartonu v jedné z místností bytu, ve kterém právě bydlíte. A co teprve řemeslník, který práci odvádí…..
Historicky starší než hmoždinky plastové byly kovové kotvy. Ty se však původně vyráběly jen v provedení do plného zdiva a do betonu. Pro připevňování předmětů ke stěnám ze sádrokartonu a jiných deskových materiálů byly vyvinuty speciální hmoždinky, které se při dotahování vějířovitě rozšíří, případně se jejich část sklopí a pevně opře o zadní ploch...
Způsobů, jak upevnit předmět (obraz, zrcadlo, poličku) na stěnu je několik; ale například lepení je natolik nezvratným procesem, že se v praxi nepoužívá. Hřebíky, strojně upevňované sponky ani vruty v některých materiálech příliš nedrží, a tak je většinou nutno použít vhodné typy hmoždinek. Zdůrazňujeme „vhodné typy“, protože ne všechny lze použít ...
V našem seriálu o práci se sádrokartonem Rigips dnes pokračujeme informacemi o tom, jak lepit obklad stěn nanášením tmelu na sádrokartonové desky. Pro opláštění používáme desky, jejichž délka je o cca 20 mm kratší než světlá výška místnosti. Vytyčení úrovně líce podkladu provedeme značkovací šňůrou, tzv. „brnkačkou“, na podlaze a na stropě.