Zateplení šetří náklady

Zateplení lze v dnešní době realizovat různými způsoby, které závisí například na velikosti objektu, jeho dispozici, typu obvodového zdiva, požadavcích na vzhled a v neposlední řadě také na cenové dostupnosti.
Optimální úsporu energie přinese pouze vhodný způsob zateplení. In­ves­toři mohou volit mezi vnitřním a vnějším zateplením, které může mít podobu provětrávaného zateplovacího systému, kontaktního zateplovacího systému, tepelně-izolační omítky či sendvičového zdiva.

Čím se izoluje

Současný trh nabízí různé druhy tepelných izolantů. Jedním z nich je pěnový polystyren, který se používá k zateplení fasád a stře­chy. Kromě vynikajících tepelně-izolačních schopností má i další výhody – nízkou hmotnost, snadno se opracovává, není nasákavý. Výhodná je i přijatelná cena. Naopak slabšími stránkami je horší schopnost zvukové izolace, vyšší difuzní odpor (vrstvy pod ním hůře „dýchají“) a menší požární odolnost.

Další alternativou jsou desky z minerálních vláken s podélnou či příčnou orientací vláken. K přednostem tohoto materiálu kro­mě výborných tepelně-izolačních schopností patří dobrá zvuková izolace, nízký difuzní odpor (dobrá propustnost par), dlou­há ži­votnost a značná požární odolnost. Sla­bi­nami minerálních vláken je jejich vyšší hmotnost a s ní související nesnadnější ma­­nipulace a větší zatížení konstrukcí. Největší nevýhodou je však nasákavost, se kterou je třeba počítat především při zateplování střechy.

K zateplení budov se využívají i tepelně-izolační desky ze skleněné vlny, extrudovaného polystyrenu, korku či dřevěného odpadu.

Jakou tloušťku izolace zvolit?

Volba tloušťky izolačního materiálu závisí na typu obvodového zdiva a požadovaném tepelném odporu celé konstrukce, přičemž obecně platí, že čím větší tloušťka izolace, tím vyšší tepelný odpor a úspory za vytápění. V mi­nulosti činil běžný průměr tloušťky izolačního materiálu 5 cm, v současnosti je to již 10 cm, výjimkou nejsou ani instalace systémů o tl. 15 cm a v případě pasivních domů dokonce 30 až 40 cm. Záleží tedy na typu použití, pro případ dodatečného zateplení se zpra­vidla využívá tl. 10–12 cm. Přesnější údaje dle konkrétní situace spočítá projektant.

Vnitřní zateplení

Tento způsob izolace domů s sebou přináší řadu úskalí: Především jde o velké teplotní rozdíly ve zdivu, které není zvenčí chráněno proti výkyvům počasí zateplovacím systémem. Při tomto způsobu může být zdivo podstatně rychleji narušováno než při zateplení zvenčí.

Dále je třeba počítat s nebezpečím kondenzace vlhkosti v tepelné izolaci nebo v sa­motné konstrukci. U dřevěných staveb a dřevěných trámových stropů hrozí kondenzace v úrovni zhlaví trámů.

Při vnitřním zateplení nelze odstranit te­pelné mosty. Jsou izolovány pouze dílčí části budov, proto má tento systém většinou menší účinnost.
Při instalaci je třeba využít pečlivě provedené parotěsné vrstvy na vnitřní straně izolace. Velkými nevýhodami tohoto způsobu zateplení je i zmenšení akumulace tepla v obvodovém plášti – místnosti rychleji chladnou, a zmenšení vnitřního prostoru.

Vnitřní zateplení je vhodné zvláště pro historické, členité fasády. Dále se využívá také v příležitostně vytápěných objektech – např. chatách a chalupách obývaných o víkendech.

Vnější zateplení

Nejčastějším způsobem tepelné izolace ob­jektů jsou vnější zateplovaní systémy. Jejich obrovskou výhodou je celistvost izolační vrstvy. Izolace chrání objekt jako celek, ne­jen jeho oddělené části. Použitím vnějšího za­teplovacího systému se také podstatnou mě­rou snižuje namáhání obvodové konstrukce – zejména jejích spojů – výkyvy teplot a po­větrnostními vlivy.

Pro trvalé obývání je také důležité zachování masivního zdiva uvnitř izolačního systému, což zaručuje dostatečnou tepelnou setrvačnost vnitřního prostoru. Zateplení zvenčí se provádí buď formou provětrávaných zateplovacích systémů ne­bo takzvaných kontaktních zateplovacích systémů. U provětrávaných zateplovacích systémů se vkládá tepelná izolace mezi nosné prvky roštu, který nese povrch fasády.

Kontaktní zateplovací systémy tvoří jednolitý celek jednotlivých vrstev systému. Tepelná izolace působí v tomto případě jako nosný prvek povrchových vrstev. Povrch fasády tvoří většinou omítka, v ojedinělých případech lepený obklad. Vnější zateplení dokáže v maximální míře zvýšit tepelný odpor stěn. Je účinným lé­kem na tepelné vady konstrukce – tepelné mos­ty, místa, kde tepelný odpor konstrukce je podstatně nižší než okolní plochy. Tepelné mosty způsobují snížení povrchové teploty konstrukce pod teplotu rosného bodu, a pro­to v těchto místech může kondenzovat vodní pára a vznikat plísně.

Vnějším zateplením stavby získají také větší odolnost proti nepříznivým klimatickým vlivům. Původní zdivo zvenku chráněné izolací působí a funguje jako akumulátor tepla s vyrovnávacím účinkem proti kolísání venkovní teploty, což má vliv na mikroklima v místnostech – v zimě jsou déle teplé, v létě naopak déle chladné. Nevýhodou je jeho omezená použitelnost u objektů s bohatě členěnou fasádou, zdobenou dekorativními prvky. U některých objektů je proto vhodné provést pouze zateplení částečné, a to většinou na severní a návětrné fasádě.

Vnější zateplení lze provést i sendvičovým způsobem. Realizuje se přidáním tepelné izolace a přizdívky včetně nebo bez vzduchové mezery. Vrstvu tepelné izolace většinou tvoří materiály na bázi minerálních vláken, ale lze použít i stabilizovaný, nesnadno hořlavý pěnový polystyren. Výhodou je, že v případě použití pohledového zdiva na přizdívku má vnější povrchová úprava dlouhou životnost a prostou změnou tloušťky tepelné izolace lze dosáhnout podstatné změny tepelně-izolačních vlastností. Nevýhodou naopak je finanční náročnost způsobená jak cenou materiálů, tak pracovní náročností a omezením realizace klimatickými podmínkami.

Tepelně-izolační omítky

Posledním způsobem vnějšího zateplení je využití tepelně izolační omítky (termoomítky), kterým se však často přičítá neadekvátní význam. Je důležité vědět, že termoomítka sama o sobě ke kvalitnímu zateplení nestačí a v žádném případě zateplovací systém nenahrazuje. Je vhodná jako doplňkový či dodatečný izolační prvek v kombinaci s hlavním za­teplovacím systémem nebo na objekty, které není možno z nějakého důvodu komplexně zateplit. Důvodem je skutečnost, že součinitel tepelné vodivosti termoomítky se pohybuje okolo 0,09 W/K.m. Aby bylo dosaženo stejného výsledku jako u tepelných izolantů, bylo by třeba na zeď aplikovat tepelně izolační omítku o tloušťce přes 20 cm.

Termoomítky se využívají kromě doplňkového zateplení např. u objektů postavených z izolačních keramických tvárnic na pero a dráž­ku o tloušťce 44 cm, kde se následně apli­kuje termoomítka v exteriéru i v interiéru. Také v tomto případě ale dosáhnete lepšího efektu použitím vnějšího zateplovacího systému.

Výhodou termoomítky je její prodyšnost, proto se používá u budov, u kterých je třeba zajistit dostatečné odvětrávání vlhkosti. Obecně je nejvhodnější pro použití v interiérech, kde brání kondenzaci vodních par v konstrukci, čemuž se jinak při použití běžných zateplovacích systémů z vnitřní strany jen těžko vyhnete. V exteriéru se pak termoomítky používají na objektech, na kte­rých by zateplovací systém narušoval jejich vzhled, zejména u historických budov.

Tloušťka vrstvy může být pro zvýšení izolační schopnosti větší než u běžné omítky. V případě vyšší tloušťky se omítka nanáší na pletivo přichycené ke zdi, které ji zpevňuje a zabraňuje praskání či odpadávání. Cena tepelně-izolačních omítek je vyšší než běžných omítek. Náklady lze snížit tím, že se použijí jen na kritická místa objektu, např. v okolí okenních rámů (u zateplené budovy) apod.

Výhody kompletních zateplovacích systémů
Instalaci kontaktního zateplovacího systému se vyplatí zadat zkušené firmě. Další z podmí­nek úspěšného výsledku je nutnost použití komponent certifikovaných pro daný za­teplovací systém. Jedině tak lze zaručit, že zateplení poskytne odpovídající užitné vlastnosti, a to jak z pohledu bezpečnosti a životnosti, tak i požární odolnosti. Ze stejných dů­vodů se nedoporučuje ani kombinovat různé systémy dohromady, i když jsou certifikované.

Kdy začít zateplovat?

Vzhledem k zimnímu období a vynucenému „klidu“ stavebních prací je nyní nejvhodnější čas pro přípravu „zateplovacího projektu“. V prvé fázi je vhodné u stavebního projektanta, případně vybraného dodavatele, nechat vypracovat zprávu o tepelných ztrátách objektu, která potvrdí, kudy z objektu uniká teplo do okolí.
Na jejím základě pak lze přistoupit k návrhu tloušťky izolačního systému pro dosažení požadovaného tepelného odporu.V současnosti by měl dosahovat minimální hodnoty 3, ale obecně se doporučuje hodnota 4 a více. Při pečlivé přípravě lze nechat vytvořit technickou dokumentaci se stavebními detaily izolace otvorů, jako jsou okna a dveře, či izolace střešní konstrukce. Tím lze při realizaci předejít vytváření tzv. tepelných mostů, skrze které opět uniká drahocenné teplo a které mohou být také příčinou tvorby plísní apod. Pak jsou nutné administrativní kroky, jako je upřesnění termínu realizace, sepsání smlouvy s dodavatelem a o­hlá­­­­šení na místním stavebním úřadě.

Dům s nízkou spotřebou energie

Chystáte-li výstavbu nového rodinného domku, neměli byte opomenout jeho energetickou náročnost a s ohledem na náklady výstavby vybrat vhodnou technologii se zateplením. Potřebných hodnot tepelného odporu pro nízkoenergetické domy (roční spotřeba energie kolem 50 kWh/m²) již nelze dosáhnout pouze termoizolačním zdivem, je nutno v každém případě intenzivně využívat tepelné izolace. Pro obvodové stěny je možno použít např. zdivo o tl. 30 cm spolu s venkovní tepelnou izolací o tl. 15–20 cm. Celková tloušťka činí asi 50 cm, konstrukce vychází cenově přijatelně a má vynikající tepelně-izolační vlastnosti.

Ve spolupráci s Rockwool, EPS, vybíráme z časopisu Domov.