Hmoždinka skoro pro každou zeď

Jak hmoždinka funguje

Některé vlastnosti materiálů pro hmoždinky

(Little Low Density = velice nízká hustota)

Hmoždinky lze snadno vzájemně rozeznat: protože polypropylen a polyethylen je lehčí než voda, taková hmoždinka na hladině vody ve sklenici poplave, na rozdíl od polyamidu (nylonu). Polypropylen se od polyethylenu také snadno pozná: polyethylen je průsvitný. Polyamid a nylon se prakticky neliší (nylon je obchodní název) kromě rozdílného bodu tavení (nylon PA 66 měkne při vyšších teplotách než polyamid PA 6).
Všechny hmoždinky vyráběné v současné době jsou označeny jak svými rozměry, tak zkratkou materiálu, ze kterého jsou vyrobeny.

Tvary hmoždinek nejsou samoúčelné

Hmoždinky jsou vyráběny v nejrůznějších tvarech, které mají co nejdokonaleji odpovídat účelu, proč byly vyrobeny. Válcové hmoždinky musí co nejlépe vyplnit otvor, do něhož byly zasunuty a jejich tvar musí docílit dokonalého rozepření v celé délce v pevných a tvrdých hmotách a umožnit při montáži v deskových materiálech její požadovanou deformaci („zauzlování“).

Konstrukce univerzální hmoždinky Fisher UX je opatřena podélnými žebry, která spolu s ostrými pilovitými hranami zabraňují protočení hmoždinky při montáži. Typ Fisher UX R je doplněn límečkem (anglicky límec, manžeta, se řekne ruff). Tento lem při dotahování vrutu zabraňuje vtažení hmoždinky do předvrtané díry, zejména při upevňování předmětů na deskové materiály.

Jakou hmoždinku zvolit

Před nákupem hmoždinek je nutno si ujasnit, jaké zatížení musí hmoždinka snést a do jakého materiálu bude zakotvena. I když hmoždinky univerzální lze použít prakticky do všech stavebních materiál (do běžných i dutých cihel, do dutinových tvárnic – hurdisek, kamene i betonu), doporučují odborníci volit pro extrémně měkké materiály (pórobeton) o stupeň větší typy (samozřejmě je možné použít také speciální hmoždinku Fischer GB). Aby spolehlivost upevnění i v nejměkčích materiálech byla postačující, je nutno použít největší možný průměr vrutu i jeho maximální délku.

Hmoždinky Fisher UX a UX R se vyrábí v průměrech 6, 8, 10, 12 a 14 mm a délkách 35 až 75 mm – viz následující tabulka. Všechny míry jsou uvedeny v milimetrech.

Jiné stanovení délky hmoždinky a vrutu než odečtením z tabulky udávají následující vzorce:

• Hloubka zakotvení je dána průměrem hmoždinky násobeno sedmi, průměr vrutu musí být vždy o dva milimetry menší než je průměr vyvrtaného otvoru.
• Volba optimální délky vrutu je součtem délky hmoždinky, tloušťky připevňovaného materiálu a jednoho průměru vrutu.

Tyto montážní údaje jsou však uvedeny na obalu každé krabičky i na hmoždince.

Stavebníci, kteří jsou schopni vypočítat zatížení hmoždinky, mohou použít následující tabulku, která udává zatížení v kilonewtonech (kN); síla pro destrukci spoje by však musela být několikanásobně vyšší.

Montážní postupy

Několik zkušeností

• V měkkých a křehkých stavebních hmotách se používá pouze rotační vrtání (bez příklepu) a u sádrokartonu pouze vrtáky na kov.
• Pro požadovanou spolehlivost upevnění i v nejměkčích materiálech je nutno použít největší možný průměr vrutu i jeho maximální délku.
• Hloubka otvorů pro hmoždinky musí být aspoň o 10 mm větší než délka hmoždinky. Před jejím osazením je nutno otvor vyčistit (vyfoukat prach).
• Pro vrtání otvorů pro hmoždinky používejte kvalitní a ostrý vrták, jinak vznikne otvor většího průměru a hmoždinka v něm nebude držet.
• Příliš malá vzájemná vzdálenost hmoždinek může způsobit destrukci stavebního materiálu; rozteče by měly být aspoň dvojnásobkem délky hmoždinky.
• Při vrtání do stavebních materiálů je nutno vrtat otvory pomocí vhodného přípravku zaručujícího kolmost - platí to zejména u pórobetonu a jiných měkkých hmot.
• Do hmoždinek používejte přednostně vruty s křížovou hlavou, jejichž tvar i typ závitu jsou pro hmoždinky vhodné a umožňují šroubování vrtačkou s regulací otáček (a pokud možno s omezovačem točivého momentu).