Proti sesuvu sněhu

Škody na střeše

Sněhové háky a tašky

Ochranu proti sesuvu sněhu a jeho pádu ze střechy je možné rozdělit na dva navzájem se doplňující systémy. Prvním z nich jsou sněhové háky či výrobcem krytiny dodávané sněhové tašky. Chrání krytinu tím, že neumožňují posouvání sněhu po ploše střechy a brání tak poškození prostupů, tašek a šablon v úžlabí, výstupků na krytině; a u asfaltových šindelů brání „plešatění“ nebo v horším případě vytrhnutí jednotlivých šablon. U krytin, kde v úžlabí do sebe tašky zařezávají, by měly být osazeny sněhové tašky hustěji, aby tlak sněhu ze dvou stran úžlabní tašky nepolámal.

Protisněhová taška se materiálem ani barevností neliší od tašek základních, ale navíc má téměř neznatelný prstenec na střední vlně, který brání pohybům sněhu.

Sněhové zábrany

Druhým systémem bránícím sesuvu sněhu jsou sněhové zábrany (občas nazývané sněholamy), které je nutné podle ČSN 73 1901 umisťovat na střechy, z nichž by mohl sníh a led padat na přilehlé komunikace, níže položené střechy či konstrukce, vchody do objektů a podobně. Jde o instalaci mřížových, hřebenových a trubkových zachytávačů. Tato opatření by měla být pro plnou funkčnost kombinována s opatřením prvním – sněhovými háky nebo sněhovými taškami, rozmístěnými po celém povrchu střechy. Jde o to, aby nedocházelo k efektu odrazového můstku vytvořeného ze sněhu nahromaděného u sněholamu, protože další vlny sněhu by se snadno mohly přenést přes takovou „muldu“ a sněhové opatření by ztratilo postupně funkčnost.

Pokud máte krytinu, která ze své podstaty neumožňuje (nebo jen velmi špatně) umístění protisněhových zařízení po celé střeše, je nutné osazovat zmíněné sněhové zábrany (např. celistvé horizontální linie, mřížových sněholamů) v řadách nad sebou. To je typické například pro falcované plechové krytiny, kde se držáky sněholamů přichycují k falcům krytiny samotné speciálními svorkami, do kterých je pak možné osadit např. trubkový sněholam. Aby bylo toto opatření účinné, rozteč by se měla pohybovat podle sklonu střechy a množství sněhu od 4 do 1,5 m. (Více na: www.tondach.cz, www.lindab.cz, www.omak.cz, www.bramac.cz, www.ferel.cz.)

Když se řekne

Sněhové tašky – mají prstenec na střední vlně. K danému typu krytiny jsou dodávány výrobcem.

Sněhové háky – nahrazují sněhové tašky krytin, u kterých takové tašky nejsou vyráběny, jako např. bobrovka, nebo jsou určeny pro vláknocementové krytiny. U profilovaných krytin se hák věší na tašky, pro které je určen. U vláknocementových krytin nebo šindelů je hák přibit do podkladu – bednění.

Sněholamy – mají často liniový charakter (mřížky, žebříky, hřebeny, trubky). Skládají se z více částí, minimálně z držáku sněholamu a sněholamu samotného. Zvláštní skupinou jsou lopatkové a křížové sněholamy, které nepůsobí po celé délce okapu a jsou tedy jakýmsi hybridem mezi sněholamem a sněhovým hákem či sněhovou taškou.

Slovo architekta

Ing. arch. Jan Pešta
O sněhových zábranách na tradičních lidových stavbách v minulosti toho moc nevíme. Z Čech si vybavuji pouze oblast Šumavy, kde se pokládaly na ploché „alpské“ střechy klády nebo štípané povaly (nahrubo opracované kmeny) a zatěžovaly se kameny.

Pokud jde o novodobé zábrany, pak je nejlepší, aby byly na chalupách co nejméně viditelné. Dost ošklivé jsou hřebeny a mřížky. Doporučuji jen subtilní háky, které dodává třeba Tondach. Jsou vcelku nenápadné a elegantní. Pro větší účinnost by se měly dávat ve více řadách nad sebou.

Takže resumé: Sněhové zábrany co nejméně viditelné; když na pálenou střechu či eternit, pak nejraději háky, na dřevěný šindel třeba odnímatelné klády (kulatinu). Nutné jsou hlavně u patrových domů, kde hrozí újma na zdraví a utržení okapů. U těch přízemních domů, kde nebezpečí při sesuvu sněhu nehrozí, bych spíše doporučil na podzim sundat okapní žlaby.

Několik doporučení

• Eliminovat problémy se sněhovou nadílkou lze vhodným řešením střechy – volit jednoduché šikmé střechy s minimem prostupů a s výrazným přesahem přes obvodové zdivo. Sklon střechy orientujte proti směru převládajících větrů.
• Účinnou prevenci proti namrzání a sněhu představují elektrické topné kabely, instalované v okapech, žlabech a na střechách. Přichytí se speciální hliníkovou páskou a obalí vrstvou tepelné izolace. Jsou zapojeny na běžnou rozvodnou síť a jejich činnost je řízena automaticky, podle signálů tepelných a vlhkostních čidel.
• U střech, kde dochází k sesuvu sněhu, zejména u chalup v podhorských a horských oblastech, je možné řešit vnější odvodnění bez žlabů. Voda pak stéká a sníh padá na předem vymezený terén, kde se s tím počítá.