Omítka je účelný a pohledný kabát domu

Podíváme-li se do minulosti, i té nepříliš vzdálené, tak barvy fasád domů donedávna víceméně odpovídaly barvě materiálu, který v byl omítkách obsažen v největším množství. V krajích s kopaným pískem červené barvy měly chalupy většinou charakteristické načervenalé zbarvení, zcela odlišné od těch v krajích s pískem světlejším.

Nástup světlých omítek, z nichž nejznámější je škrábaná omítka „břízolitová“ (pocházející ze závodu na suché omítkové směsi v Horní Bříze), změnil výrazně vzezření domů ve městech a na vesnicích. Fasády po létech ale poněkud zešedly a přiblížily se tak šedi panelákových budov, takže mnohé vesnice i městské části tím vizuálně značně utrpěly.

Devadesátá léta přinesla zahraniční produkty a s nimi barevné oživení, které však ne všichni stavebníci i „rychlokvašené“ stavební firmy, kterých tehdy bylo nadšeně zakládáno velké množství, zvládli. Občas lze zahlédnout takové barvy, že oči přecházejí.

Problémy se stavbami

S velkým nadšením ovšem obvykle jde ruku v ruce také neprofesionalita, a tak byly popsány případy, které sice vyznívají humorně, nicméně tristní výsledek vedl k neveselým koncům. Třeba se stalo, že malá stavební firma levně nakoupila disperzní lepidlo pro upevňování tepelných izolací. Bohužel je nakoupila od společnosti, která neprozradila, že lepidlo v zimě zmrzlo, čímž pozbylo lepicích schopností. Společnost pak duchapřítomně zanikla nebo se přejmenovala a stavební firma pro množství reklamací a následných soudů zanikla vzápětí také. Jiná firma zase zkrachovala pro jazykovou nevybavenost svých zaměstnanců, kteří pojednali fasády domů barvou ze sudu, kde bylo napsáno Innenfarbe; prodejce je údajně poučil, že Inn je přítok Dunaje (což je pravda) a rakouský nátěrový materiál je špičkový, ale firma pak musela na mnoha místech opravovat nátěry, které z fasád spadaly (Innenfarbe totiž v němčině znamená vnitřní barva).

Jiné problémy (bohužel často přetrvávají dodnes) souvisely s malou zkušeností pracovníků (a někdy také s jejich nezájmem o výslednou kvalitu prací). A tak se zdilo, zdí a betonuje za nepřípustně nízkých teplot, lepidla a barvy se nanášejí zase často v létě za poledního žáru, mezi jednotlivými operacemi se nedodržují předepsané technologické přestávky, například štuk se tak nanáší na čerstvě nahozenou omítku, nebo se přehlíží nekompatibilita některých stavebních materiálů. Pokud je předepsán nátěr penetračním roztokem, pak je nutno respektovat jakým. Například akrylátová penetrace nijak nezlepší vlastnosti následné silikátové barvy, zatímco akrylátové ano.

Je nasnadě, že nezvládnutí některých složitějších technologií, ale i diskutabilní kvalita četných dovážených materiálů způsobily, že veřejnost plánující výstavby, přestavby a opravy, se raději začala obracet k zavedeným firmám, které se mohly prokázat úspěšnými stavbami a rekonstrukcemi a osvědčenými materiály.

Sám, nebo s firmou?

Ještě před dvaceti lety bylo běžné, že zejména na vesnicích se i náročné přestavby a rekonstrukce prováděly svépomocně, kdy kromě majitele domu a několika sousedů či příbuzných na stavbě nebyl nikdo další (a často ani předepsaná tabulka „Stavba povolena“).
V současné době jsou některé technologie náročnější a stavební kutilství prakticky vylučují. Dříve stavebník nějak zimprovizoval lešení, a pak na ně lezl s kbelíkem fasádní barvy a se štětkou; dnes je nutno kolem domu postavit robustní konstrukci (a provést zápis o její spolehlivosti), protože fasády se většinou nastříkávají. Montáž dodatečných tepelných izolací rovněž vyžaduje nejen kvalitní lešení, ale také kvalitní a sehranou partu; té místní strejci a kamarádi nemohou ani při nejlepší vůli konkurovat.

Při výběru firmy je ale obtížné rozhodování mezi místním stavebním podnikem s méně jistými výsledky (nekvalifikovaní pracovníci se najímají jen na jednorázové práce, musí se platit předem a úspěch akce nelze zaručit) a mezi firmou kvalitnější, která sídlí dál a výjezdy fakturuje.

Co se zateplenou stavbou

Rozhodnutí o povrchové úpravě totiž musí padnout ještě před objednáním zateplení, protože je bude zřejmě provádět stejná firma (jinak by přibyly náklady na montáž a demontáž lešení). Protože tepelné izolace nejsou odolné vůči povětrnostním vlivům (a rovněž nevyhlížejí zrovna přitažlivě), je nutno je co nejdříve opatřit omítkou, případně dvouvrstvým omítkovým systémem.

Například firma Knauf vyrábí moderní tepelně izolační kompozitní systém ETICS a zároveň také omítky, které jsou pro něj (ale i pro další zateplovací systémy) vhodné. Novinkou je moderní a efektně vyhlížející tzv. mozaikové omítka. Jde o směs křemenných písků v zrnitosti 1,5 milimetru, plniv a pigmentů, vzájemně pojených odolnou akrylátovou disperzí.

Vodou ředitelný (ale po vytvrzení vodě odolávající) akrylátový polymer je pevný a pružný hydrofobní materiál odolávající změnám teplot i běžným chemikáliím („kyselý déšť“). Je poněkud „příbuzný“ se známým plexisklem neboli polymetylmetakrylátem, s nímž má shodné i četné fyzikální vlastnosti, je však propustný pro vodní páru. Na ochranu proti napadení omítky organickými škůdci (mikroskopické houby, řasy, mechy) prodávaná omítková směs obsahuje fungicidní a algicidní přísady, které ušetří při práci čas za samostatnou aplikaci.

Výsledný mozaikový povrch fasád je pevný, omyvatelný, odolávající povětrnostním vlivům i mechanickému poškození. Mozaikové omítky se vyrábějí v široké barevné škále, mají vysokou životnost, jsou finančně přijatelné a vyhlížejí velmi dobře.

Jak se dělá mozaika

Ač to při vyslovení tak zní, v tomto případě nejde o žádné skládání kamínků. S mozaikovou omítkou se zachází jako s běžnou omítkovou směsí, ale nanáší se (i míchá) zásadně ručně. Při zpracovávání je nutné používat čisté nářadí, výhradně nerezové, protože stopy rzi by byly v mozaice vidět. Do směsi nesmí přijít ani žádné stopy cizích maltových a omítkových směsí (z míchačky); vhodné je proto míchání v čistém plastovém kbelíku například ručním míchadlem.

Tato speciální omítkovina je určena pro vnitřní i vnější povrchové úpravy omítaného zdiva. Je vhodná též jako povrchová úprava výše zmíněných venkovních tepelně izolačních kompozitních systémů KNAUF Marmorit Energie (ETICS), hlavně v jejich soklové části.

Mozaiková omítka Knauf se vyznačuje vysokou stálobarevností a její výhodou je omyvatelnost povrchu a velká odolnost proti povětrnostním vlivům. Pomocí této omítky můžeme docílit různých variant originálních barevných povrchů.

Před nanesením mozaikové omítky na zdivo či tepelnou izolaci je nutno všechny plochy s 24 hodinovým předstihem ošetřit předepsaným (ne jakýmkoli!) penetračním roztokem na bázi modifikovaného akrylátového polymeru (KNAUF Akrylátová penetrace), který sjednocuje a snižuje nasákavost podkladu a rovněž zlepšuje adhezi mozaikové hmoty. U podkladu se předpokládá dostatečná soudržnost a nízká vlhkost. Před nátěrem penetračním roztokem je vhodné jej mechanicky očistit od prachu a uvolněných zrn písku.

Penetraci nanášíme válečkem, menší plochy lze natírat štětkou, a to stejnoměrně bez přerušení. Nátěr se provádí celoplošně v jedné vrstvě; pokud je zapotřebí nanést další vrstvu, je nutno dodržet technologickou přestávku 24 hodin mezi nátěry. Teplota vzduchu a podkladu nesmí během zpracování a vytvrzování mozaiky klesnout pod +5 °C a být vyšší než +25 °C.

Mozaiková omítka se nanáší nerezovou zednickou lžicí nebo hladítkem v tloušťce zhruba 3 mm a rovnoměrně se uhlazuje. Teplotní rozsah (měl by se dodržet) vhodný pro tyto práce je +5 až +30 ºC, hmotu není vhodné nanášet na přímém slunci ani za deště. Doba vytvrzování mozaiky nepřesahuje 3 dny, vydatnost je cca 4,5 m²/ kbelík (30 kg hmoty).

I přes zdánlivou snadnost popisovaných prací by mozaikovou omítku měla namíchat i nanášet odborná firma.