Není domu bez komínu

Není domu bez komínu - 1. díl

Je docela zajímavé, kolik kominických rodů v nichž se řemeslo dědilo z pokolení na pokolení u nás mělo italské kořeny. Je to logické, když si uvědomíme, že teprve v patnáctém století komíny vykoukly nad hřebeny střech a ve velkém se zděnými komíny začínaly vybavovat domy až v sedmnáctém století. A stavěli je vlaští mistři, které si sebou přivedli italští stavitelé a architekti, kteří naši zem ozdobili řadou krásných staveb.

Není domu bez komínu - 1. díl​ aneb Obyčejný komín byl důležitým vynálezem

Domy s otevřeným ohništěm komíny ještě neměly žádné, kouř byl všude, stoupal krovem a nacházel si cestu ven netěsnostmi střechy z došků nebo šindelů. Když se přišlo na to, že právě komín může vytvořit nad ohništěm tah a tak zlepšit hoření, nastoupily první komínové konstrukce: byly ze dřeva a vymazané hlínou. Tato hrůza (z dnešního pohledu požární bezpečnosti) nevydržela dlouho, a tak se narodily komíny takové, jak je známe. Mistry v jejich stavění byli již zmiňovaní Vlaši.

Konstrukce komínů přirozeně doznávala změn. Krbovými komíny mohl prolézt kominík, který je udržoval čisté a o Vánocích i Mikuláš (nebo jeho jiné národní podoby) i s pytlem dárků. Užší a již neprůchozí komíny pro připojení kamen a pecí byly ve sklepě vybaveny otvorem, jímž bylo možné vybírat popílek. Osobitou kapitolu tvoří komíny, které se staly symbolem tak řečeného století páry a průmyslové revoluce. Městečko bez továrních komínů podle pohlednic z c.k. časů snad ani neexistovalo – když už nikdo, měl pořádný komín jistě alespoň pivovar.

Změny funkce i materiálu

Jak se mění média, jimiž své domovy vytápíme, mění se i materiál a konstrukce komínů. Staré komíny novým nárokům nevyhovují, musí se z bezpečnostních důvodů upravovat. Moderní komíny jsou vícevrstvé s tenkostěnnými komínovými vložkami z keramických, kovových nebo plastových materiálů.

Něco o anatomii klasických komínů

Komínový průduch může mít čtvercový, obdélníkový či kruhový průřez. Vnější vrstva komínu se jmenuje komínový plášť. Sopouch je otvor, spojující spotřebič s komínem, vymetací otvor je na půdě tam, kde se nedá komín čistit z lávky na střeše, vybírací otvor naopak ve sklepě slouží k odstraňování sazí. Protože horké spaliny v komíně mají nižší hustotu než okolní vzduch a stoupají vzhůru, čerstvý vzduch se nasává na jejich místo. Tak vzniká tah. Zjednodušeně řečeno čím vyšší komín, tím větší tah. Komínová hlava je to, co vyčnívá nad střechou. Ale co když je nutné odvádět studené plyny? Pak si musíme pomoci nějakým ventilátorem.

Komíny a paragrafy

Přirozeně se komíny poměrně brzy staly objekty zájmu práva. Písemné záznamy o nich máme v našich zemích (v artikulích kominického cechu) od šestnáctého století a stavební předpisy je zmiňují ve Stavebním řádu pro Prahu v roce 1886. Současným základním veřejnoprávním předpisem ve stavebním právu je stavební zákon č. 183/2006 Sb. ve znění předpisů pozdějších, jehož předmětem je – řečí soudů - právní úprava postupu fyzických a právnických osob a státních orgánů při realizaci výstavby staveb a jiných objektů.

Soubor předpisů, které stavbu komínů regulují je velmi rozsáhlý nejen u nás, ale i v nadnárodní úrovni v rámci Evropské unie. Popravdě řečeno samotného stavebníka zajímat nemusí, protože jejich řešení je součástí celého projektu. Právo, předpisy a normy jsou velmi striktní, což není nějaká zvrhlá libovůle úředníků, ale otázka bezpečnosti, v krajním případě doslova života a smrti. Proto je třeba záležitost komínů od stavby po jejich údržbu a revize svěřit odborníkům.

Více na www.schiedel.cz