Základem úspěšného lepení je příprava povrchů materiálů

Nejméně starostí s upravením povrchu je obvykle při lepení dřeva. Vzhledem k tomu, že jde o materiál porézní, většinou příliš nevadí ani vyšší vlhkost lepených dílů a práci nepokazí ani trocha prachu, který na povrchu zůstane po hoblování nebo broušení.

Trochu složitější je to u kovových materiálů. Je samozřejmé, že každý kov vyžaduje individuální postup. Nejjednodušší je příprava běžných ocelí (a také některých druhů litiny). Povrch by měl být bez rzi, zdrsněný broušením nebo (ještě lépe) otryskáním. Vždy je ale nutné plochu před lepením odmastit. Pro MEK (metyletylketon odmašťování kovů se používají technický aceton), trichlóretylén, éter, toluen, nebo speciální odmašťovadla jako je např. UHU UNIVERSAL REINIGER. Nesmí se používat benzin a laková rozpouštědla. S celkem dobrými výsledky lze použít i běžný denaturovaný etylalkohol (líh), který je šetrný k pokožce a z ekologického hlediska patří k nejpřijatelnějším rozpouštědlům.

Hliník a jeho slitiny je nutné pro dosažení vysoké pevnosti před lepením chemicky upravit. V průmyslu se užívá piklování (moření v kyselině chromsírové), v domácích podmínkách lze vystačit s mořením ve 20% roztoku sodného louhu (NaOH). Před mořením se musí povrch zdrsnit a odmastit, po moření důkladně omýt teplou vodou, dobře usušit a znovu odmastit. U barevných kovů a jejich slitin postupujeme jako u oceli, dosahované pevnosti spojů však bývají nižší (nejnižší jsou u zinkových slitin).

Oříškem, k jehož rozlousknutí neexistuje jednoduchý klíč, je příprava plastových povrchů. Někdy není třeba – pro určitý druh plastu v kombinaci s určitým druhem lepidla – povrch odmašťovat vůbec, jindy je to procedura velmi složitá.

Slepitelné plastové materiály je nutné před lepením zdrsnit a odmastit nejlépe technickým lihem anebo isopropanolem. V návodu k použití jsou většinou uváděny základní typy plastů, které lze daným druhem lepidla lepit, včetně metod přípravy povrchu před lepením.

Mezi materiály, které lze v běžné kutilské praxi obtížně lepit, patří nepolární typy plastů, například polyetylén (PE), polypropylen (PP), teflon, silikon a další. Teflon je v praxi téměř neslepitelný. Aby bylo možné nepolární plast slepit je nutné povrch plastu aktivovat. Aktivace se v běžných podmínkách provádí ožehnutím povrchu redukujícím plamenem, například propan-butanového hořáku. Pozor! Povrch plastu se nesmí natavit, jinak je celá námaha zbytečná.

Dalším způsobem je aktivace povrchu nepolárních plastů pomocí aktivátorů (pouze v kombinaci s kyanoakrylátovým lepidlem). Aktivátory se aplikují po odmaštění povrchu lepených dílů. Nenarušují nikterak povrch plastů, pouze (a v tom je ono kouzlo) polarizují povrch lepených dílů. Nanášejí se štětečkem nebo jsou k dostání také v rozprašovačích. Po odpaření aktivátoru se nanese lepidlo, díly se spojí a zafixují.

Více na www.z-trade.cz.