Právě soutěžíme o:
dárkové poukazy na nákup pracovního oblečení BRUDRA dárkové poukazy na nákup pracovního oblečení BRUDRA
Načítám ...
Žádné výsledky
Hledaný výraz: koupel
Nalezené články:
Přihlášení  |  Registrace Český kutil do mailu
reklama

Provaznictví (1)

Provaznictví (1)
Staří latiníci převzali od Řeků úsloví „z písku provaz plést“ jako popis činnosti marné, z níž nic nebude. Jak se ale vyráběly opravdové provazy, pro praktický život nejen užitečné, ale vlastně nezbytné? Vždyť výrobky z pletených motouzů, provazů i lan lidstvo provázejí od nepaměti.
reklama

Jako nejstarší provazy pravděpodobně sloužily tenké kořeny stromů a větvičky keřů, lýko zpod kůry a všelijaké kožené řemínky. Pokud měl být prostředek k vázání pevnější, vzal se jich celý svazek a ten se zkroutil. Tak vznikly například provazy z kozí srsti i lidských vlasů (a do smyčky upletené z trávy bylo prý možné ulovit i legendárního jednorožce).

Ručně se někde předlo až do sedmdesátých let minulého století. Všechno začalo u materiálu, který se vyčesal na vochlici. Panenky čili svazky lněného či konopného vlákna vážící 10 dkg si provazník vložil do zástěry. Podle požadované síly zkroutil mezi prsty začátek pramene a zavěsil ho na háček provaznického strojku. Jak couval, uvolňoval ze zástěry vlákna, která nechal klouzat v navlhčené měkké kůži, aby byl pramen hladký. Z hotových pramenů (licen) tak začal „šněrovat“, stáčet hotový provaz. To se dělo a děje na léře.

Jak se plete provaz

Provaznickému řemeslu se vždy věnovalo hodně lidí, o čemž dodnes svědčí četná příjmení. Těch odvozených od něj, je přes stovku a čeština v tom není výjimečná.

Základní provaznickou surovinou bylo konopí, jehož rosením se získávala vlákna, vyznačující se odolností proti roztahování i hnilobě. Z nich se následně splétaly provazy a lana k nejrůznějším účelům. Vždy se na daném území používala nařezaná, pročesaná a vytříděná rostlinná vlákna toho, co bylo po ruce: len, juta, sisál z listů agáve, manila (druh vlákna z listu banánovité rostliny z Filipín, Sumatry či Jávy), bavlna, vlákna ze skořápek kokosových ořechů, ze živočišného světa například koňské žíně nebo velbloudí srst.

Vlákna se spřádala po směru hodinových ručiček, tedy doprava. Takto na přadenu vzniklá příze se pak stáčela proti hodinám, tedy doleva, aby vznikl pramen. Z většího počtu pramenů – zpravidla tří či čtyř – se opět stáčením doprava vyrábějí dodnes lana, prameny stáčené opačně (vpravo) a opačně stáčená lana (vlevo) se vyskytují opravdu jen vzácně. Ačkoliv půvab ruční práce a přírodních surovin nelze ničím nahradit, je současným lanům ze syntetických materiálů třeba přiznat řadu nezanedbatelných předností: mají při nižší hmotnosti výrazně vyšší únosnost, lépe vzdorují oděru i přírodním vlivům, kam patří nejen voda a mráz, ale i různé plísně a třeba zuby hlodavců. Nezanedbatelným kladem provaznických výrobků ze syntetických materiálů je nesporně i jejich cena. Klasická lana se navíc mizerně shánějí. Dnes se používají jen zřídka a pouze k určitým účelům. Ze školních tělocvičen a sokoloven vzpomeňme třeba šplhadla z jutových vláken.

Středověké dílničky s výlučně ruční prací nahradily v devatenáctém století provozy s jednoduchou mechanizací. Konec konců i ve velkých fabrikách to z našeho dnešního pohledu vypadalo, jako když si spousta řemeslníků přinesla své živobytí pod jednu střechu: výhody ovšem byly zřejmé a výroba rostla.

Cechovní pořádky

Postupem času pocítili provazníci potřebu sdružit se k ochraně svých zájmů v cechu. O tom v Praze máme první záznam z roku 1446 (a od téhož století je v Praze ulice Provaznická). Sdružoval staroměstské i novoměstské řemeslníky, o nichž je již o sedmdesát let dříve zaznamenáno, že „nalezeno provazníků dvacet vosum a měšťanské právo na Starém městě obdrželo šest mistrů“. Na Novém městě byl pak největší shluk těchto řemeslníků na dolním konci Štěpánské ulice. Provazníci zásobovali rybáře nevody a sítěmi, ptáčníkům prodávali tenata a dratve ševcům.

Na venkově a v dalších městech je tou dobou provazníků méně, a proto se zde ve společném cechu spojuje více řemesel, což samozřejmě neplatí všude, (např. v Kutné Hoře, kde byla velká spotřeba silných a dlouhých provazů a lan pro místní stříbrné doly).

Cech hájil zájmy provazníků navenek a dovnitř dbal na dodržování regulí jednotlivými mistry, i na jejich vztah k tovaryšům. Někdy společně nakupoval materiál, aby se dostalo i na chudší řemeslníky, urovnával spory mezi provazníky a krotil nesvorné tovaryše, kteří neustále vyvolávali spory o „modré pondělky“, tedy volné dny.

Z provaznického slovníku

Nářadí, které provazníci používali, udivuje promyšlenou jednoduchostí – dobře je prověřila léta, dřevo uhladily ruce generací, protože řemeslo se často dědilo.

Nejjednodušší je technika stáčení provazu na koleně. Prvním provaznickým strojem bylo dřevěné kolo poháněné klikou. Jeho pohyb se přenášel šňůrou na vřeteno, od něhož se předl pramen. Při větším počtu vřeten šlo z více pramenů stáčet provaz.

Z různobarevných provázků stroj usouká strakatou šňůrku jakoby nic: jen ty špulky jsou trochu větší, než na jaké jsme zvyklí…

Až ve druhé polovině devatenáctého století se objevila licnovačka. Na té se z příze kroutil pramen (licna) a pak se ze tří až čtyř licen stáčel provaz. Další provaznické mašinky u nás byly nymburačky, dresiny, muflery a kšír. K provaznickému řemeslu neoddělitelně patří vůzky – jednoduché stojany z prkna, v němž je tři až pět otvorů. Do nich se nastrčí předchůdci pozdějších háčků – obyčejné kličky, někdy zvané štěnce. Na zadní stranu desky (hlavy) se na tyto kličky nasunulo prkno s otvory, jímž se jako klikou otáčelo, čímž se štěnce uváděly do pohybu. Konec provazu byl na vozíku, kde točil klikou druhý provazník obráceným směrem. Předchůdcem vůzku byla lavice s otvory na štěnce. Krajově se názvy provaznických nástrojů lišily: někde běhounu (léře), tedy dřevěnému elipsovitému špalíku se žlábky, říkali vlk, jinde habarka. A špici na výrobu ok, často ze srnčích či jeleních parohů, se z němčiny říkalo mašnógl.

Autor: Jiří Jan (text), Pavel Zeman (foto)

Klíčová slova:


Bikersstickers.com Samolepky se jménem a vlajkou

Související články

Kutil o prázdninách aneb je to i na vás 9  fotek

Kutil o prázdninách aneb je to i na vás

Nejen dětem začínají zítřkem prázdniny. I pro dospělé, kutily nevyjímaje, jsou léto a letní měsíce časem cestování, poznávání a putování. Ale kromě ...


Šindelářství (2) 16  fotek

Šindelářství (2)

Připravili jsme pro vás druhou část povídání o šindelových střechách. Obecně se na vlastnostech dřeva podepisuje druh půdy, z níž strom rostl, klima a ...


Provaznictví (2) 11  fotek

Provaznictví (2)

O řemesle provaznictví a cechovním pořádku jsme si pověděli v první části článku, dnes budeme pokračovat. Ke složení provaznické mistrovské zkoušky by ...


Kamenina 11  fotek

Kamenina

I z obyčejné skleněné láhve můžeme udělat imitaci kameninové nádoby. Láhev můžeme použít pro úschovu olivového oleje, ovocných a bylinkových octů či r ...


Vůně čerstvého chleba  1. díl 5  fotek

Vůně čerstvého chleba 1. díl

Něco jako chléb znali už ve starověku, ale nám by nejspíš příliš nechutnal, pekli ho v popelu a nebo na rozpálených kamenech. Ve druhém století našeho ...


Vodní hamr v Dobřívi aneb trocha historie 32  fotek

Vodní hamr v Dobřívi aneb trocha historie

Výroba železa je stará nejméně 7000 let. Ruční zpracování surového železa na kovářský polotovar bylo fyzicky velmi náročné a limitovalo zejména veliko ...


Mohlo by vás zajímat

Zasazení pomlázky

Zasazení pomlázky

Po skončení velikonočních svátků, kdy již pomlázku nebudeme potřebovat, ji můžeme zasadit. Stačí ji nabodnout do rozměklé země do hloubky asi dvaceti ...


Velký pátek

Velký pátek

Velký pátek je poslední pátek před velikonočním pondělím, je ustanoven jako státní svátek. Školáci mají prázdniny. Na Velký pátek byl ukřižován Ježíš ...


Neděle – Boží hod velikonoční

Neděle – Boží hod velikonoční

Po Velké noci (poslední pátek před velikonočním pondělím), kdy vstal Ježíš z mrtvých, přichází po Bílé sobotě Boží hod velikonoční (neděle před veliko ...


Bílá sobota

Bílá sobota

Bílá sobota je součást Svatého týdne, druhý den velikonočního tridua, tedy den před Velikonoční nedělí. Na Bílou sobotu se z Říma se vracejí zvony, je ...


reklama

reklama
Diskuze kutilů
0
Lihyrove hodiny Tvoříme
Poslední příspěvek: 28.4.2015 14:06 Jan Gregor
1
Názor redakci Stará řemesla a tradice
Poslední příspěvek: 11.12.2011 11:38 PETR ZWIKIRSCH
1
Brnění - odpověď Stará řemesla a tradice
Poslední příspěvek: 20.3.2008 21:15 Pavel Hnízdil
0
Kovotlačitelství. Stará řemesla a tradice
Poslední příspěvek: 14.2.2008 08:50 Bobeš
0
renovace starého betlému Stará řemesla a tradice
Poslední příspěvek: 14.11.2007 12:13 Eva Kneblová
1
Brnění - odpověď Stará řemesla a tradice
Poslední příspěvek: 20.3.2008 21:15 Pavel Hnízdil
1
Názor redakci Stará řemesla a tradice
Poslední příspěvek: 11.12.2011 11:38 PETR ZWIKIRSCH
reklama
reklama


Kontakty | e-mail: redakce@ceskykutil.cz

© 2007 - 2018 Český kutil.cz, s.r.o.
Všechna práva vyhrazena. ISSN 1802-4270.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu Český kutil, s.r.o. zakázáno.



© 2007 - 2018 Český kutil.cz, s.r.o. Všechna práva vyhrazena, ISSN 1802-4270. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu Český kutil, s.r.o. zakázáno.
×