Slovo palubky znají jak řemeslníci, kutilové, tak i laici. Původně jsem si myslel, že mohly být palubky na palubách lodí. Že piráti nebo Kolumbus je měli na svých lodích a slovo paluba tak dalo vzniknout označení prkna s drážkou a perem. Označení ale vzniklo o mnoho let později. Kolumbus určitě palubky neznal.
Palubky jsou tady asi dvě stě let
Podlahy námořních dřevěných korábů byly z prken ve dvou vrstvách, které byly přes sebe dávány na vazbu, byly prosmoleny a polévány vodou, aby se nerozesychaly. Klasické palubky známe asi od 18. století. Díky vodním pohonům bylo dřevo možné lépe opracovat. Za jejich předchůdce lze považovat parketové vlysy, což je vlastně malá palubka s perem a drážkou po obvodu. Vlysy jsou však známy o něco dříve, zhruba od 15.- 16. století a po Evropě se rozšířily především jako trvanlivá, ale velmi drahá podlahová novinka z francouzských hradů a zámků. To vše jsem se dozvěděl od ochotného pána z výzkumného dřevařského institutu. Nic to naštěstí nemění na tom, že palubka je velmi užitečná a oblíbená.
Palubka - hodně užitečné prkno
Palubka je jednoduchý zámkový systém, který se postupem času a let stal, díky stále novým poznatkům, velmi propracovaným výrobkem. Do kvality palubek už před samotným dřevařským zpracováním mluví jak výběr dřeviny a lokalita na které strom rostl, tak i období, kdy byl pokácen, nadmořská výška a klimatické podmínky, a pak samozřejmě následné zpracování. Tam, kde je kratší vegetační období růstu, je dřevo hustší a pevnější. Jestliže je těžené v zimě, v období vegetačního klidu, má i menší obsah vody. Toto vše musí dobrý výrobce nebo dovozce zohlednit. Jinak nemůže nikdy dosáhnout kvalitního finálního výrobku. Je to také příčina toho, že některé palubky jsou levné a po montáži se začnou kroutit a praskat, nebo mají větší množství kazů, než je vhodné. Komu by se ale chtělo vytrhávat podlahu nebo podbití štítu a pouštět se pak do pokládky znova s lepším materiálem? Po podrobné exkurzi v závodě Seca Borohrádek můžu říct, že tady dřevu a palubkám rozhodně rozumí.
První schnutí na vzduchu
To první, co na vás v areálu Seca Borohrádek dýchne, je vůně dřeva. Při pohledu na narovnané a dobře proložené hráně, které jsou skoro všude, kam oko dohlédne, srdce kutila i řemeslníka zaplesá. Je to nejenom hezký pohled, ale i zdroj tohoto voňavého pohlazení a nepřerazí je ani vrčící ještěrky, které ohromné hráně dřeva převáží a uskladňují. Je to místo prvního přirozeného proschnutí dřeva.
Denně přijede do areálu deset kamionů dřeva z celé Evropy a hlavně z jejího severu, kde je dřevo hustší. (Zjednodušeně 70 procent evropského dřeva a zbytek z Ruska, to se jedná např. o modřín.)
Zároveň se musí podobný objem hotových palubek vyexpedovat, aby zůstalo místo pro další skladování. Prvním krokem je proložení. Samotné prošpánování, tedy proložení prken, má také svoji logiku a pravidla. Provádí se na prokladovém stroji, který prkna rovná a skládá do pater. Proklady musí být kousek od konců prken a pak po zhruba metrových délkách, ale rovnoměrně. Samozřejmě vždy na stejném místě a samozřejmě všechny stejně vysoké, tak, aby se nám hráně nekácely. Pořádně proložit a vyštosovat na plochu je začátek cesty přirozeného proschnutí materiálu a výroby kvalitní palubky.
Rodný list pro každé prkno
Každá hráň a zdroj prken pro výrobu budoucích palubek má svůj rodný list. Na něm je vyznačen jak původ a dřevina, tak i doba skladování, počet kusů, objem a další informace. Je tak dokonalý přehled o každé hráni. Jak dlouho už je na vzduchosuchém procesu a kdy půjde do sušárny. Materiál je kontrolován pomocí vlhkoměrů. Po úvodním proschnutí jde materiál do sušárny. Ta je obrovská a dřevo se v ní pomocí proudění teplého vzduchu a odvodu vzdušné vlhkosti vysuší podle následného použití na zůstatkovou vlhkost 8-15% . V každé hráni je čidlo vlhkoměru, které je kontrolováno počítačem. Po vysušení jde materiál na finální opracování.
Ostré znamená přesné
Aby byly palubky jedna jako druhá, drážky a pera nebo profilování či vybrání proti kroucení bylo přesné, je důležité, aby všechny dřevoobráběcí nástroje byly přesně seřízeny a byly stále ostré. Přesné nástroje jsou zárukou kvality. Obrovská čtyřstranná fréza je v samostatné místnosti a je neustále kontrolována, aby její výstup byl dokonalý.
Náhradní sady profilových břitů na frézovacích hlavách jsou neustále pečlivě broušeny v nástrojárně a každý profil má několik sad nožů. Ty se brousí a nastavují podle kalibračních šablon. Zodpovědnost za ostrost a kvalitu broušení má mistr brusič. A není to zodpovědnost ledajaká. Typový profil, který jsme si koupili před dvěma roky, se musí přesně shodovat s profilem, který si koupíme nově. Pero i drážka do sebe musí vždy přesně zapadnout. Některé kroky frézování jsou i vícestupňové. První fréza profil předřízne a další ho dořízne a dočistí. Brusírna je proto plně vybavena a permanentně brousí, ostří a kontroluje. A to nejen frézy, ale i nekonečné pásové pily které po délce rozřezávají silnější profily dřeva.
SECA Borohrádek aneb Špatné musí pryč
Z frézy jedou palubky po dopravníku do balírny a na poslední výstupní kontrolu a je to takový fofr, že to ani nejde fotit. Mašinka, která rovná palubky k sobě po deseti a balí do obalu s potiskem nejen loga, ale i ostatními informacemi, zabalí jen ty kvalitní. Ty, co nesplňují kvalitativní kategorii, na poslední vizuální kontrole vytřídí. Na starost to má paní těsně před balicí linkou. Prý se po dvou hodinách střídá s kolegyní, aby nebyla vykoukaná. Při pohledu na ni jsem si vzpomenul, co mě vždy drtí při nákupu palubek v marketech. Někde vám zakazují volný kusový výběr a rozbalení balíčku a já mám vždy pocit, že někde seděj dvě báby nebo někdo škodolibej, kdo vybere dvě tři hezké palubky, ty dá dospod a nahoru a proloží je dvojkou nebo trojkou kvalitou, plnou vytrhaných vláken, ulámaných per a vypadaných suků. Proto mě velmi uklidnilo, že tady byla jen mašinka, co hezké a dobré palubky rovná a balí a ty špatné nikdo neschovává doprostřed.
Jdeme do finále
Balicí linka zabalí palubky tak, aby se nepoškodily, a na obalu jsme si přečetli všechny potřebné údaje. Obal je chrání i proti vlhkosti. Teď už jen zbývá vybrat si správný profil a nejbližšího prodejce a pustit se do práce. Je na nás, jestli si postavíme zahradní domek, obložíme štít domu nebo položíme hezkou dřevěnou podlahu doma nebo na terase.
Ani pilina na zmar
Při každém zpracování dřeva nutně vzniká i dřevní odpad, ale nemusíte mít obavy, že by přišel nazmar. Tady funguje uzavřený kruh kompletního zpracování a využití dřevní hmoty. Piliny se slisují do dřevěných briket, které se prodávají na topení. Závod má také vlastní tepelnou elektrárnu, takže část odpadu se promění na elektrickou energii, která slouží vytápění.
A ještě ke jménu
Serafin Campestrini - SECA není odvozeno od toho že by „secali“ palubky „jak Baťa cvičky“ i když dnes by Baťu produktivitou asi trumfnuli, název je vytvořen ze jmen zakladatelů firmy, ale jakkoliv zní cizokrajně, firma sídlí a působí v Čechách.
Zbývá vybrat a nakoupit
Palubky na podlahu, opláštění pergoly nebo zahradního domku či na co jiného jste si vybrali, můžete zakoupit v podnikové prodejně nebo přímo přes e-shop, opravdu stačí jen si vybrat.
Publikováno: 21.10.2016, Autor: Pavel Kutil Zeman, HobbyPRstudio (text a foto), Profil autora: Redakce