Tak už jsou tu zas – zápisy a pololetní vysvědčení

Taky máte pocit, že to čas bere nějak kvapem? Vždyť ještě nedávno jsem kupovala plínky a za pár dní jdeme k zápisu do první třídy. Jaká bude paní učitelka, jak se bude mrňousovi ve škole líbit a jak to bude zvládat? To jsou otázky, které víří hlavou nám, rodičů. Dítko se stará, jestli si bude po obědě hrát, s kým bude chodit do třídy a jestli se taky ve škole hraje fotbal a k svačině jsou perníčky.

Kolegyně, která má trochu náskok, se těší, že bude oslava vysvědčení.
A co vy, jak je to u vás a jak vzpomínáte na svá školní léta? Pamatujete si ještě to rozechvění těsně před tím, než jste dostali vysvědčení do ruky? Mně vždycky vyschlo v krku a srdce mi bouchalo jak o závod, i když jsem většinou věděla, co můžu očekávat. Přece jen se rojily otázky...co kdyby...co když se nezapočítá účast na olympiádě a ta sardel z pětiminutovky to převáží? Co když ty výhružky, že když škrábu jak kocour, nedá mi ani trojku, splní a ....? Pokud jste rodiči školáků, nezapomeňte chválit, určitě se najde něco, za co si zaslouží aspoň malou odměnu, i kdyby bylo vysvědčení plné „stoliček“.
Jistě, pokud není vysvědčení podle vašich představ a hlavně podle možností dítěte, nemusíte z toho mít radost, ale zkuste to vyjádřit v klidu a společně s dítětem vymyslet, jak to zlepšíte, jak mu zkusíte pomoci, máte na to ještě celé pololetí. Pokud budete jen hudrovat nebo dokonce mávnete rukou se slovy: „Z tebe nic nebude, když na to kašleš!“, moc mu tím nepomůžete. (Statistiky Linky bezpečí ukazují, že v období vysvědčení přibývá útěků z domova a někdy, bohužel, i dětských sebevražd. Nechceme vás zbytečně strašit, jen poprosit, než začnete hodnotit, nadechněte se, napočítejte do 10...)

Přeji Vám (i sobě) hezký leden a samé vstřícné paní učitelky i pány učitele. Petra