Zapomeňte na almaru! 1. díl

Takové příběhy známe z pohádek a mnozí si z vlastní zkušenosti i po létech vybaví těžkou vůni uložených kabátů, babičku a naftalín. Současnost je však jinde. Má jméno vestavěná skříň.

Vestavěná skříň mnohem lépe odpovídá našim dnešním potřebám. Důvodů je hned několik: zatímco pořádná almara byla symbolem trvání, dědila se, přinášela věnem, stěhovala ze sídla na sídlo a místnosti dominovala, její klad se uplatnil hlavně tam, kde bylo dost místa. A to je věc, která nám v současnosti téměř vždy chybí. Proti jsou nijak ohromující metráže současných bytů i trend preferující i v novostavbách vil a rodinných domů otevřený prostor a celkově přehledná řešení. Přesto tradice a náš konservatismus často stále vyústí do volby klasických skříní (byť v modernějším kabátě), jejichž jedinou výhodou je, že s nimi lze posunovat sem a zase zpátky – pokud ovšem na to místo máme.

Šetření místem zřejmě stálo u zrození skříní na míru a vestavěných ve zdi. Dokážeme totiž s nimi opticky i prakticky místo ušetřit a zároveň optimálně prostor využít, tedy i nejrůznější výklenky a niky, do nichž by jinak bylo možné sotva postavit fíkus. Novinkou nejsou, princip se objevil už v modernistických stavbách mezi světovými válkami, ale jejich výhody plně využíváme až dnes, kdy se výrobce soustředil nejen na korpus, ale i variabilní uspořádání jejich vnitřku. Úložných prostor totiž není téměř nikdy dost, ať už se to týká oblečení, kabátů, oděvních doplňků i některých domácích spotřebičů, protože věčně zakopávat o vysavač nebo jeho záludně se kroutící hadice je o nervy. Vestavěné skříně tuto otázku řeší, a pokud přímo nenastolí v bytě pořádek (ten totiž víc než na skříni záleží na obyvateli bytu), alespoň nepořádek šikovně ukryjí.

A jak je tomu se současnými skříněmi a pohádkou? Každá skříň přece může skrývat tajemství a nabízet bezpečí – a to včetně té vestavěné. Ve starobylosti almary byla totiž jen část kouzla. To podstatné je v míře představivosti a schopnosti snít. A jakou tu budou naše děti mít, záleží hlavně na nás, na tom, kolik času jim dokážeme dát a nakolik sami umíme být (alespoň na chvilku) ještě dětmi.

Více na www.komandor.cz.