Dremel VersaFlame - žár v kapesním provedení

Moderní zařízení jsou malá, dostatečně výkonná a přitom finančně dostupná, takže jsou mimořádně vhodná pro domácí kutily, nespokojené se zastaralými benzinovými letlampami. Ty byly značně nebezpečné, způsobily množství požárů a jejich plamen obsahoval mastné saze, ulpívající na měděném pájecím hrotu i pájených předmětech, což zhoršovalo ochotu materiálů se vzájemně spojit. Elektrická pájecí zařízení se sice vyrábějí i jako značně výkonná (až 300 W), jejich provozní teplota však dosahuje jen asi 400 °C, takže je lze používat pouze pro měkké pájení.

Jestliže dva kovové materiály přiložíme k sobě a do místa spoje naneseme tzv. pájku, která má nižší teplotu tání, pak při zahřátí nad bod tavení této pájky dojde k adhezi – vzájemnému přilnutí materiálů i difundování pájky do ploch těchto materiálů.

Pro spojování součástek v elektrotechnice a elektronice (ale také pro spojování pozinkovaných plechů) se používá tzv. měkké pájení. Pájkou je slitina cínu a olova, často s přídavkem antimonu či india, které snižují teplotu tání. Ta bývá kolem 275 až 350 °C; tavidlem bývá kalafuna nebo chlorid amonný. Pevnost spojů však nebývá příliš vysoká, takže pro větší nároky je vhodnější tvrdé pájení.

Při pájení na tvrdo bývají pájkou slitiny na bázi mědi, stříbra nebo hliníku, tavidla obsahují většinou salmiak nebo borax, potřebná teplota bývá kolem 500 °C a víc; takovou dodává plamen propan-butanového, acetylenového nebo vodíkového hořáku.

Domácím kutilům se nevyplatí pro takovéto spoje kupovat autogeny (vysoká cena, nemožnost legálně plnit tlakové lahve) nebo poměrně drahé svařovací přístroje napájené z elektrické sítě (svařovací transformátory, invertory). A to už vůbec nemluvím o předepsaných svářečských zkouškách, jejichž cena se opakovaně zvýšila; například základní kurz svařování ZK 135 W01 přijde na 12000 Kč, a má platnost dva roky.) Optimální řešení je malá „pájecí stanice“ používající plynový ohřev, která dosáhne teploty i nad 1000 °C a nepotřebuje registraci, zdravotní vysvědčení, svářečské zkoušky a neklade nároky na úložný prostor.

Pro pájení cínem jsou určeny elektrické páječky napájené ze sítě nebo regulovatelným malým napětím, pro pájení tvrdými pájkami většinou autogen, pro zahřívání větších povrchů a ohřev smršťovacích bužírek se používají horkovzdušné pistole. Stacionární plynový hořák Dremel VersaFlame může do jisté míry tato tři zařízení nahradit.

Sestává z plynového zásobníku s hořlavým plynem, z plastového podstavce a z hlavy s ovládacími prvky, hořákem a pájecím hrotem. Zdrojem energie je zkapalněný rafinovaný butan shodný s tím, kterým plníme zapalovače. Nevelká nádržka vystačí na 42 ml tohoto plynu o hmotnosti pouhých 22 gramů na 75 minut provozu.

Speciální hořák je osazen vyjímatelným katalyzátorem, který produkuje horký vzduch teplý 680 až 1000 °C, dále nástavcem („prodlužovačem“) plamene a deflektorem, který se používá pro tavení plastů a dalších materiálů citlivých na teplo. Celá sestava včetně cínu na pájení a krabičky s houbou na čištění pájecího hrotu lze koupit v odborných prodejnách.

Jestliže se plyn spaluje v prostoru katalyzátoru a zařízení osadíme prodlužovačem plamene, produkuje přístroj horký vzduch o teplotě 680–1000 °C (teplotu lze plynule regulovat). Horký vzduch je možno použít například pro odstraňování starých nátěrů (spolu s vhodnou škrabkou) z povrchu různých předmětů nebo pro tzv. „smršťování bužírek“. Některé plastové izolační trubičky („bužírky“) mají tzv. tvarovou paměť a po zahřátí se pevně přitisknou na součásti nebo kablíky, které jsou v nich uloženy. VersaFlame tak funguje podobně jako horkovzdušná pistole.

Pokud katalyzátor demontujeme, teplota „ostrého“ plamene dosahuje až 1200 °C
a zařízení můžeme použít například pro vysoce účinné zapalování dřevěného uhlí nebo palivového dřeva v krbu. Před připojením či odpojením katalyzátoru je nutno vždycky vypnout přístroj a nechat jej nejméně čtvrthodinu vychladnout. A hořák VersaFlame lze používat dokonce i pro některé kuchyňské činnosti – například karamelizování vrstvy cukru na povrchu sladkých krémů (Créme Brûlée).

Do katalyzátoru lze zašroubovat hrot pájky, který umožňuje běžné měkké pájení s teplotou kolem 500 °C. Zařízení pak může sloužit jako dostatečně výkonná páječka s regulovatelnou teplotou (intenzita plamene se dá plynule nastavovat). V soupravě je i cínová pájka s kalafunou. Při pájení je pouze nutno dbát na to, aby hrot pájecího tělíska nebyl zoxidován – pak by na něm pájka nedržela. V soupravě je proto
i houbička na čištění pájecího hrotu.

Při nákupu zařízení obdržíte i podrobný návod k použití; důrazně upozorňujeme na nutnost si jej pečlivě přečíst, jinak přístroj neuvedete do provozu. Zařízení je totiž opatřeno tzv. dětskou pojistkou a rovněž integrovaným zapalovacím mechanismem, takže neinformovaným laikům se nepodaří přístroj vůbec oživit.

Vystupující horký vzduch a rovněž ostrý plamen nejsou za jasného dne prakticky vůbec vidět, takže mohou způsobit popáleniny a případně i vzplanutí blízkých hořlavých materiálů. Před zahájením prací proto z pracoviště ukliďte dřevěné piliny, hobliny, papíry, hořlavé tekutiny (ředidla), zásobní butan. Nádržka přístroje vydrží na mnoho hodin provozu, když tlak plynu poklesne, doplníme ho z plastové tlakové tuby určené pro plnění zapalovačů, což trvá asi 10 až 15 sekund. Je dobré to dělat venku či na jiném dobře odvětraném místě daleko od zdrojů vznícení, plamenů, zapalovacích hořáků, elektrických spotřebičů a od ostatních osob. Při podezření na únik plynu ze zařízení (trvalý zápach) se pokuste najít místo úniku pomocí štětce a roztoku kuchyňského saponátu. I nejmenší prasklinka se projeví vznikem bublinek. Vhodnější je ale určitě zaslat přístroj výrobci k opravě.

Více na Dremel.