Sortiment osiv se stále více zvětšuje. Šlechtitelské stanice doslova chrlí každoročně nové odrůdy. Jak si ale správně vybrat? Právě na odrůdě záleží. Při výběru musíme hledět na své klimatické podmínky, půdu, vodní režim, pěstitelskou plochu a další kritéria. Špatná volba vede často ke zklamání. Vsaďte na celoroční odrůdy a budete spokojeni.
Vypěstovaná zelenina nám nechutná, ředkvičky jsou houbovité a hořké, saláty vybíhají do květu, mrkev nevytvoří pěkné kořeny. Kde hledat jistotu, že nepěstujeme marně? Vyplatí se hledat odrůdy označené jako celoroční, které je možné i v letním období úspěšně vypěstovat. Tak především milovníci ředkviček nebudou muset držet "letní pauzu", ale bez problémů vysévat a následně si pochutnávat na kvalitních bulvičkách celé letní období. To samé platí pro nové odrůdy hlávkového salátu, mrkve a okurek.
Vybírejte kvalitní odrůdy zeleniny, která se dá pěstovat celoročně
Ředkvička Ester
Tvoří tmavě červenou kulovitou bulvičku střední velikosti. Má jemnou bílou dužninu. List je polovzpřímený, nižší, jemnější ale dostatečně pevný pro využití na svazkování. Vyniká odolností nejen k vybíhání, ale i praskání. Pěstuje se pouze z přímého výsevu na záhonu nebo jako rychlená pod foliovým krytem. Ředkvička má velmi krátkou vegetační dobu, od výsevu do sklizně potřebuje 30 až 35 dnů, výjimečně 40 dnů. Na rozdíl od jiných zelenin koření velmi mělce. Ředkvičky jsou dosti odolné vůči chladu, ale pozdní jarní mrazíky je mohou poškodit. Půdu budeme volit humózní, dostatečně zásobenou pohotovými živinami. Vyžadují také dostatek vláhy po celou dobu růstu. Při nedostatku vody bývají bulvičky protáhlé a měkké a mají nepříjemnou palčivou až hořkou chuť. Odrůdu Ester je možné vysévat do teplého pařeniště již v únoru, kde bulvičky rychlíme pro sklizeň ve druhé polovině března. Do studeného pařeniště můžeme vysévat již v polovině března, zde je možné řádky ředkviček kombinovat s řádky mrkve k rychlení (např. Stupická nebo Karotela), která se pak sklízí o něco později.
Ředkvička Ester je výbornou zeleninou i pro začátečníky
Do volné půdy na záhony vyséváme od března až do začátku září řídce do řádků od sebe vzdálených 15-20 cm. Husté výsevy jsou na úkor kvality sklizených bulviček, které se nemohou dostatečně vyvinout, a mnohdy jsou slabé a niťovité. Ředkvičky sklízíme včas, jak dorůstají. Přerostlé vyšeptávají, měknou nebo naopak dřevnatí, jejich chuť pak není dobrá. Vyplácí se proto provádět výsevy postupně v týdenních až čtrnáctidenních intervalech. V letních měsících mohou být ředkvičky, stejně jako ostatní brukvovitá zelenina, napadány dřepčíky, kteří poškozují listy. Proto se vyplatí výsevy chránit nakrytím bílé netkané textile. Výsevy je dobré pravidelně zalévat, aby bulvičky měly co nejjemnější chuť.
Ředkvičky jsou během letních měsíců napadány dřepčíky, kteří dokážou mladé rostlinky důkladně zdecimovat. Dřepčíci ale nesnášejí vlhko. Pro omezení jejich výskytu je proto dobré výsevy ředkviček pravidelně zalévat. Budou mít i lepší chuť.
Mrkev Marion F1
Mrkev Marion F1 je nová odrůda hybridní mrkve určená pro celoroční pěstování s délkou vegetační doby pouze 90-95 dnů. Patří mezi rané karotky. Kořen je 15-17 cm dlouhý, mohutný, má válcovitý tvar a tupé zakončení. Odrůda je vhodná pro přímý konzum, skladování i průmyslové zpracování. Při pozdějším sběru nepraská a dále dorůstá. Dá se využít pro pozdní sklizně vzhledem k vegetační době, která je krátká. Při výsevu mrkve ale dbáme především na volbu pozemku, odrůdy a hustotu výsevu. Nevyplatí se provádět výsevy příliš husté, rozhodně pak nebudeme sklízet kvalitní kořeny, ale niťovité, pokroucené a poškozené škůdci. Meziřádková vzdálenost by měla být 25-30 cm, abychom mohli pohodlně provádět pravidelnou okopávku. Semena mrkve jsou poměrně malá, 1 gram obsahuje 800-900 semen. Na každý čtvereční metr by mělo přijít jen asi 0,5 g osiva.
Při setí se vyplatí promíchat osivo mrkve s dvojnásobným množstvím suchého jemného písku, tak se dá dodržet správný výsev. Hloubka výsevu má činit asi 0,5 cm a řádky je třeba po zahrnutí přimáčknout. Pokud zjistíme, že výsev je po vzejití příliš hustý, budeme jednotit rostlinky na vzdálenost minimálně 5 cm od sebe. U odrůdy Jitka F1, která patří mezi hybridní, je pak při dostatečném jednocení zajištěna stejnoměrnost a vyrovnanost kořenů ve všech parametrech. Stejně jako ostatní kořenová zelenina nesnáší mrkev půdu vyhnojenou čerstvým chlévským hnojem. Půda nesmí být ani kyselá, mrkev dává přednost neutrální půdní reakci. Tato zelenina je také citlivá na čerstvé vápnění, takže se vyplatí vápnění k předplodině, ale pouze tehdy, jestliže hodnota pH je nižší než 6,5. Důležitý je hodně hluboko zrytý pozemek, na mělkých půdách dochází k deformacím kořenů. Ke stejnému jevu dochází také na půdách kamenitých. Nejsou vhodné ani půdy se sklonem k tvorbě škraloupu.
Mrkev roste nejlépe na záhřevných, lehkých půdách s vysokým obsahem organické hmoty. Na nich se také nejdříve sklízí. Na těžkých půdách se pomaleji vyvíjejí především rané odrůdy mrkve, které zde dosahují sklizňové zralosti později. Pro větší ochranu proti napadení pochmurnatkou mrkvovou se vyplatí vybírat pozemky na větrných až průvanovitých místech, která škůdci příliš nesvědčí.
Mrkev nemá zvláštní nároky na předplodinu. Neměla by se však vysévat po celeru a sama po sobě.
Salát Cassini
Salát Cassini vytváří velkou kompaktní hlávku svěží zelené barvy, dobře uzavřenou, ze které uděláme salát pro celou rodinu. Především vybíhání do květu často pěstitele odrazuje od pěstování letních odrůd. Většinou nelze všechny hlávky sklidit najednou a jakmile se sklizeň o několik dní opozdí, listy hořknou a jsou pro konzumaci nevhodné. Salát Cassini je ale vysoce rezistentní k vybíhání do květu, a to mu předurčuje oblibu především u drobných pěstitelů. Netrpí okrajovou spálou listů a je rezistentní k mšici kořenové. Hlávka má plochou spodní část, snadno se sklízí a sklizeň má vysoké procento hlávek první jakosti. Další neocenitelnou vlastností nové odrůdy je přizpůsobivost k různým půdním podmínkám, proto se o její pěstování může pokusit i ten, kdo nemá s pěstováním salátu valné zkušenosti, nebo se mu jeho pěstování příliš nedařilo. Snáší nejen půdy písčité, ale i těžší, jílovité.
Doporučená výsadba je do sponu alespoň 40x40 cm vzhledem k mohutnosti rostlin, které potřebují pro zdárný růst a vývoj dostatek místa a světla.
Nejobávanější chorobou salátu je plíseň salátová, je proto třeba pěstovat nové odrůdy k této chorobě rezistentní, a mezi takové patří odrůda Cassini.
Okurka Pony F1
Okurka Pony F1 je považována za odrůdu pro celoroční pěstování ve skleníku. Má krátké plody o průměrné velikosti 12-14 cm a na teplotu nemá zvláštní požadavky. Vzhledem k délce je označována jako „svačinka“. Tento název je odvozen z délky plodů, které se výborně vejdou do plastových krabiček, do kterých se dává svačina. Roste dobře z jarních, letních i podzimních výsevů. Je raná a výnosná ve vytápěných i nevytápěných prostorách. Odrůda je velmi úrodná, snáší mírné teplotní výkyvy. Plody jsou válcovité, slabě žebrované, rovné, tmavě zelené, lesklé.
Okurka Pony F1 je velmi tolerantní k padlí, skvrnitosti a černi, což je zárukou pravidelného a spolehlivého výnosu. Okurka je plodinou první tratě. Vyžaduje záhřevné, hlinité humózní půdy dostatečně vyhnojené chlévským hnojem, nebo alespoň kompostem. Vzhledem k poměrně slabému a mělkému kořenovému systému je náročná na dostatek přístupných živin a vyrovnaný vláhový režim. Sazenice okurek předpěstujeme výsevem přímo do malých hrnků. Abychom získali silné rostliny, přesazujeme je ještě jednou do hrnků větších, asi o průměru 10 – 12 cm. Pro zvýšení odolnosti skleníkových okurek proti některým houbovým chorobám roubují někteří pěstitelé mladé semenáčky okurek na sazeničky tykve fíkolisté. Předpěstované silné sazenice s dostatečně prokořeněnými baly vysazujeme na vzdálenost asi 60 – 80 cm do připraveného záhonu.
Okurce Pony se říká svačinka podle ideálního tvaru a velikosti
V příznivých podmínkách sazenice okurek rychle rostou. Každou rostlinu je pak nutné postupně vyvázat pomocí provázku ke konstrukci ve výši asi 180 cm nad úrovní záhonu. Motouz vyvazujeme na lodyhu velmi opatrně, nejlépe v místě pod děložními lístky. Úvazek je třeba ponechat dostatečně volný, aby se při růstu lodyhy nezařezával, stejně tak volný necháme i motouz, po němž budeme rostliny vést k nosnému drátu. Vyplatí se i předem na motouzu vyvázat 2 – 3 oka, kterými se rostlina jednoduše provléká. Asi do výšky 60 cm odstraňujeme všechny postranní výhony na hlavní ose.
Okurky nejlépe rostou při teplotě 20-24 °C a rovnoměrné vlhkosti. Nejčastějšími škůdci skleníkových okurek jsou svilušky, pouze včasný postřik nebo vysazení predátorů (draví roztoči) je zárukou zdravých rostlin. V 1 g osiva je přibližně 30 semen.
