Choroby, škůdci, plevele

Zahradní stavby, Zahradní technika, Pěstování zeleniny, Pěstování ovoce, Bylinky, Okrasná zahrada, Trávník, Zahradní nábytek, Choroby, škůdci, plevele, Rady do zahrady, Voda v zahradě, Chemie a hnojiva, Pokojové rostliny

Nejčastější choroby cibule

Cibule je nejběžnější zeleninou, kterou používáte v kuchyni. Cibuli znali již staří Římané, kteří se naučili využívat i její léčivé účinky. I cibule však může onemocnět. Jaké choroby může nachytat a jak s nimi zatočit, si povíme v následujícím článku.

Kuchyňská cibule je cibulovitá zelenina a patří do čeledi amarylkovitých. Její původní vlastí je střední Asie, odkud se rozšířila prakticky do celého světa. Je známá již z dávnověku, staří římští zemědělci ji nazývali "unio", což také znamená velká perla. Kromě užitku v kuchyni byla využívaná jako bylina a její léčebné účinky si můžeme ověřovat dodnes. Snad žádná kuchařka a hospodyňka si bez ní vaření neumí představit. Cibule kuchyňská se pěstuje v mnoha různých odrůdách, liší se tvarem i barvou. Pěstuje se ze semen nebo ze sazeničky. Kromě klasické cibule kuchyňské je známá také cibule šalotka, cibule zimní (ošlejch) a cibule prorůstavá nebo-li sibiřská cibule.

Choroby cibule - rozdělení

Choroby cibule můžeme rozdělit na choroby plísňové a houbové, hnilobné, virové a choroby způsobené parazity.

Plíseň cibulová (Peronospóra):Jejím původcem je Peronospora destructor, která napadá listy cibule a projevuje se nejprve žlutozelenými skvrnami a posléze šedým nebo hnědošedým povlakem. Důsledkem choroby je ztráta listů a malé, nevyvinuté plody - cibulky. Původce choroby přezimuje v semenech, v cibulkách sazečky nebo ve zbytcích napadených rostlin. Vývoji plísně napomáhá vlhké počasí a nedostatečná ochrana preventivním fungicidním postřikem. Postřik (Kuprikol) se aplikuje nejlépe od června minimálně 3x za použití smáčedla, aby se zajistil dokonalý pokryv celé rostliny a ochranná látka zůstala na listech.

Krčková hniloba cibule (Antraknóza):Původce se jmenuje Botrytis alli a vyskytuje se především na uskladněné cibuli, která v důsledku toho měkne a postupně hnědne. Povrch cibule se poté pokrývá jemným hnědošedým povlakem a v něm se objevují černá plochá tělíska. Zdrojem infekce jsou zbytky rostlin po sklizni, napadená sazečka nebo sklerociové útvary, žijící v půdě. Patogen přetrvává v rostlinách a projevuje se při uskladnění. Hnilobu podporuje vlhkost, přehnojení půdy dusíkem, mechanické poškození nebo nevhodné skladování. Právě při uskladňování lze hnilobě předejít správným dosušením sklizené cibule a následným odstraněním uschlé natě. Nejefektivnější ochranou před hnilobou je moření sazeček a cibulových semen.

Sněť cibule:Jedná se o houbovou chorobu, kterou rozsévá houba Urocystis cepulae. Na našem území se oproti minulým letům téměř nevyskytuje, ale je velmi známá v okolí nejbližších států, kde jsou výskyty této choroby zcela běžné a zamořené pozemky se většinou poznají již na značnou dálku podle intenzivního zápachu, který je způsoben sekundární bakteriální hnilobou napadených rostlin. Houba napadá listy a slupky cibule, kde vytváří protáhlé tmavé polštářky spor. Jakmile slupka praskne, uvolní tím tmavé chlamydospory. Napadené klíčící rostliny zcela odumírají, na starších rostlinách se projevuje zakřivením listů a celkově rostliny vyhlíží jako po krupobití nebo napadení vrtalkou pórovou. Později jsou nakažené rostliny napadeny sekundární plísní, která je zcela stráví a přemění na kašovitou páchnoucí hmotu. Tato houba nejen, že ničí rostliny, ale dokáže zamořit i půdu na mnoho let. Prevencí je samozřejmě používání zdravých semen a sazečky, jejich moření a důsledná detoxikace půdy, která se ale odhaduje až na 10 let.

Vrtalka pórová:Tato drobná moucha si velmi oblíbila nejen pórek, ale i česnek a cibuli, do jejichž listů kladélkem propichuje dírky a klade vajíčka. Má smysl pro estetiku, neboť vajíčka klade do úhledných řádků a rostliny mnohdy vyhlíží jako poseté perlami. Jakmile se z vajíček vylíhnou asi 8 mm velké larvy, počínají ožírat rostliny směrem dolů k cibulové části. Jejich řádění trvá pouze několik dní, protože se velmi brzy zakuklí a tak přečkávají zimu. Zhruba po 14 dnech se líhnou nové mušky. Ochrana před dospělými mouchami je v podstatě jednoduchá - stačí pole či záhon pokrýt netkanou textilií, ale musí se umístit včas a důkladně. Při výskytu mouchy vrtalky si vypomůžeme lepovými deskami, na něž se hmyz nachytá. Vajíčka a larvy nalezneme mezi listy rostlin, samotné listy se deformují a ve vlhku hnijí. V listech si larvy vytvářejí vykousané cestičky. Mechanická ochrana spočívá nejen v použití netkané textilie, ale také v důsledném odstraňování napadených listů a v případě napadení cibulky zahloubit rostlinu pod zem, kde larvy odumřou. Chemická ochrana spočívá v postřiku insekticidy, ale je to ošemetné, neboť právě tento insekticid působí i na živé organismy. Pokud se na zahradě vyskytuje lumek, nepoužívejte insekticidy, je přirozeným likvidátorem vrtalek.

Lumek je přirozený nepřítel vrtalek. Samička klade vajíčka do larev

Květilka cibulová:Tento hmyz, nápadně podobný mouše, klade svá vajíčka buď přímo na rostlinu nebo do půdy blízko ní. Larvy velikosti asi 8 mm se zavrtávají do cibule a vyžírají ji zevnitř. Poté se v hlíně zakuklí a v červnu se líhnou dospělé mouchy. Napadená cibule zevnitř zahnívá, listy žloutnou a kroutí se a mladé rostliny usychají. Jako výborná ochrana se osvědčila netkaná textilie, která zamezí mouchám klást vajíčka. Pokud jsme promeškali dobu kladení, musíme použít hloubkový insekticid (Calypso) společně se smáčedlem. Velmi důležitou prevencí je moření sazečky a semen.

Minerka cibulová:Je to maličká, 2-3 mm dlouhá žlutočerná moucha (Napomyza gymnostoma). Její kukly přezimují pod zemí a na jaře se líhnou samičky, které následně kladou vajíčka tak, že nejprve nakoušou špičky listů a vajíčka pak zapouští do listového pletiva. Vylíhlé larvy si v listech vyžírají dlouhé chodbičky a okénka, čímž listy předčasně zežloutnou a uschnou. Předpokládá se, že tato moucha navíc přenáší virová onemocnění. Přemnožení tohoto škůdce kupodivu napomáhá chladnější léto s dostatkem srážek, zatímco v teple a suchu se moucha prakticky neobjevuje. Jako jediný účinný prostředek proti těmto škůdcům je chemický postřik. Jako prevence dost napomáhá velmi hluboké zrytí půdy, protože právě v té přezimují kukly.

Minerka klade svá vajíčka do listového pletiva

Háďátko zhoubné: Patří mezi nejzávažnější škůdce. Larvy i dospělí jedinci si jsou velmi podobní nápadně štíhlým špičatým bílým tělem. Jsou velcí asi jen okolo 1 mm a běžným okem jsou prakticky neviditelní. Napadá všechny cibuloviny. Napadené rostliny se deformují, vzniká houbovité pletivo - maličké nádory, které postupně zahnívá. Háďátka se šíří hlavně přenosem cibule. Jsou schopna se přemisťovat i samovolně ve vlhké půdě a to rychlostí až 2 m za rok. Do rostlin se dostávají trhlinami v listech nebo přirozenými otvory, kde sají rostlinné šťávy. Rostlinnou tkáň poškozují svými toxickými slinami. Jakmile začne rostlina chřadnout, přesouvají se háďátka k jinému hostiteli. Ochrana proti nim je buď důkladnou desinfekcí půdy, mořením semen a sazečky, a nebo chemickou cestou aplikací fumigantů.

Další chorobou cibule je napadení háďátkem

Proužkovitost cibule:Jak název napovídá, toto virové onemocnění u cibule poznáme podle nápadných žlutozelených žíhaných proužků, které se tvoří na listech a ty se zplošťují a ohýbají. Přenašečem jsou mšice, proti kterým lze použít postřik např. Pirimor. Prevencí je dodržování zásad správného pěstování a omezení hnojení dusíkatými hnojivy. Původcem choroby je virus žluté zakrslosti cibule.

Je s podivem, že právě cibule je náchylná téměř ke každé chorobě, která se vyskytne v okolí. Abychom se vyvarovali toho, že si na naše záhony zavlečeme nějakou nepříjemnost, používáme především namořená semena a sazečku z prověřených sadeb, sázíme do kvalitní ošetřené půdy a vyvarujeme se nadměrnému hnojení dusičnany. Jen tak máme šanci, že naše vypěstovaná cibule bude pěkná a zdravá.