Advent ve vzpomínkách naší čtenářky

Je pěkný ten adventní čas!

Je plný očekávání, naděje, ale i příprav na vánoční svátky. Vzpomínám, že za mého dětství bývalo ještě i v prosinci plno práce. Polní práce sice už skončila, ale okolo hospodářství bylo i přes zimu co dělat.

Maminka se v kuchyni rozložily se šicím strojem a šily se nové cíchy - povlaky na postele. Buďto z kanafasu, nebo i z vzácného damašku. Kanafas byl proužkovaný, obyčejně modrobíle, nebo červenobíle. Damašek byl z drahého plátna s brokátovou vazbou, leskl se zlatě, růžově, stříbrně apod. a byly v něm vetkány různé motivy kvítků, listů, no nepočítaně vzorů.

Dnes se povlečení kupuje hotové, ale kdysi se šilo doma. Knoflíkové dírky se obšily ručně a každá hospodyňka si zakládala na tom, aby steh byl co nejdrobnější jako perličky! Taky šířka cích bývala obvykle jiná, než jsou dnešní míry. 160 cm musela mít duchna, aby když se nacpala peřím, pěkně nocležníka zakryla kolem dokola. Ženy šily většinou všecko. Nejen co bylo potřeba v domácnosti, ale i oblečení na členy rodiny, jupky a kordule, košile a spodky, sukně, rukávce, obršláky a fěrtochy.

Když se skončilo šití, daly se hospodyňky do draní peří. Pěkně dům od domu přecházely jedna druhé vypomáhat. Při tom se povídalo, zpívalo a nejvíc se všecí těšili na dodranů - (aldamáš). Každá se chtěla předvést tím nejlepším, co doma měla a napéct co nejlíp uměla.

V prosinci bývalo u nás nejvíc zabijaček, (vždyť od toho taky název prosinec - prasinec), tak se podávaly oškvarky, podbradek, tlačenka i domácí klobásky (dandule) a něco sladkého ke kávě a čaji. A tak se pomalu přiblížily vánoce.

Muselo se „nabúchat“ ořechů a začít s pečením cukroví - medvědích tlapek, lineckého, perníčků i zázvorek. Adventní výzdobu jsme nemívali, jen stromek a ve váze v kuchyni pár smrkových větviček se „stříbrem“.

Zdroj informací: Marie Kachyňová