V suterénech, sklepích a v některých chodbách rodinných domů bývají elektrické kabely a nejrůznější trubky ukládány na omítku; tento způsob umožňuje kontrolovat jejich stav, včas zjistit nežádoucí oteplení silnoproudých kabelů a neporušenost potrubí. Jejich montáž, zejména s použitím prefabrikovaných prvků, je snadná a rychlá.
Montáž kabelů na omítku, nebo dokonce na stropy vyžadovaly některé průmyslové normy – takové vedení „je na očích“ a jeho poškození zejména nadproudem je pak nepravděpodobné. Upevnění plynovodních trubek na omítku zase vyžadují plynařské normy ČSN EN 1775 a TPG 704 01.
Tato nařízení mají sice logiku, ale laický stavebník si pak láme hlavu, jak kabely a trubky uchytit, aby upevnění bylo spolehlivé a trvalé. Svépomocně vyráběné úchytky z páskového železa nemají často dostatečnou pevnost, naopak pasovina může svými ostrými hranami a otřepy vzniklými při řezání či stříhání poškozovat izolaci kabelů (zejména pokud jsou ve svazku). V některých případech je možno použít tzv. niedax lišty s plastovými příchytkami. Místnost s takto vedenými kabely pak ovšem vyhlíží jako zastaralý armádní kryt.
Svařovat z úhelníků či páskového železa jakousi kabelovou lávku se pro dva tři kabely nevyplatí, nemluvě o tom, že normy zakazují těsné uložení silnoproudého vedení a vodičů slaboproudých (anténní koaxiální svody, vedení telefonní, k PC atd.).
Namísto toho, abychom stříhali páskovinu, ostré hrany pak pilníkem či bruskou „odgrotovali“, je výhodnější použití speciálních plechových objímek BSMZ, u nichž jedna hmoždinka s vrutem upevňuje dvojitou příchytku; tou lze na stěny upevňovat například silnoproudý kabel i některý ze slaboproudých, protože jejich vzájemná vzdálenost je postačující. Pro jeden kabel nebo trubku menšího průměru pak vyhoví objímka typu BSM nebo BSMD. Objímky se vyrábějí v mnoha velikostech a jsou určeny pro montáž kabelů nebo trubek s průměrem 18 až 63 mm.
Plastové Kolumbovo vejce
Upevnit svazek kabelů, především těch tenčích, slaboproudých na stěnu je náročné. Zatím se to řešilo buď kabelovými rošty, které byly zbytečně velké a drahé, nebo zatažením kablíků do trubky, která se pomocí kovových pásků upevňovala na zdi. V každém případě bylo nutno do stěny zapustit hmoždinky, na které se pak pomocí vrutů teprve montovaly vlastní úchyty.
Geniálním řešením je tzv. smyčková hmoždinka. Do zdi se jednoduše vyvrtá díra a do ní se pak zatlačí speciální smyčka z odolného plastu. Smyčkou se dá ke stěně upevnit kabel, skupina kabelů, trubka menšího průměru nebo vhodná hadice („husí krk“). Smyčkové hmoždinky vyžadují vyvrtání otvorů o průměru 6 mm do hloubky 35 až 50 mm, podkladem může být nejen cihlová zeď, ale také beton, přírodní kámen nebo tvárnice. Kabely či kabelové svazky mohou mít průměr 3 až 40 mm, rozteče těchto hmoždinek je nutno volit podle hmotnosti zátěže.
Smyčkové hmoždinky lze kotvit i do stropů; konstrukční řešení „zpětných háčků“ umožní zavěšení i značného spojitého zatížení (kabely) bez obav z toho, že hmoždinky se vytrhnou. Kabely totiž mají snahu plastovou hmoždinku roztahovat do stran; ta se o to lépe pak samosvorně drží v otvoru. Značnou výhodou je snadná montáž: do vyvrtaných otvorů lze hmoždinky zamačkávat jednou rukou, zatímco druhá nadlehčuje a napíná upevňovaný kabel.
Jiný způsob montáže kabelů nebo plastových trubek pod stropy nebo na stěny umožňují tzv. háčkové hmoždinky vyráběné ve dvou základních modifikacích: jako jednoháčkové – typ ES – a dvouháčkové ZS. Práce s nimi je prakticky shodná a podobná je i jejich konstrukce.
Háček z odolného plastu je tvarován tak, aby se při zatížení nedeformoval. Do otvoru o průměru 6 mm vyvrtaného ve stropě či stěně se zatlačí podobně jako hmoždinky popsané v předchozích odstavcích. Hmotnost kabelů způsobí, že se hmoždinka velmi pevně „zakousne“ do dutiny.
Pro samostatně vedenou trubku s kabely nebo pro silnější silnoproudý kabel jsou určeny trubkové příchytky vyrobené z pružného plastu. Jejich základna je zakončena hmoždinkou podobné konstrukce, jaká je použita u hmoždinek smyčkových.
Tyto trubkové příchytky se podobně jednoduše montují: na zeď, kudy má trasa kabelu procházet, se narýsuje čára, na ní se vyznačí místa pro otvory (rozteče cca 30 až 60 cm) a vidiovým vrtákem o průměru 6 mm se vyvrtají díry do potřebné hloubky. Protože základny příchytek jsou opatřeny výčnělky (a na druhé straně odpovídajícím vybráním – obdoba systému pero-drážka), lze k upevněné příchytce „přivěsit“ až dvě další. Trubkové příchytky se vyrábějí v šesti velikostech, a to sice pro trubky o průměru od 12 až do 40 mm.
Podobnou konstrukci mají i trubkové příchytky RC IEC; u těch chybí „hmoždinková část“ a jsou určeny k montáži pomocí natloukacích hmoždinek nebo vkládání do montážních lišt tvaru C. Vyrábějí se v osmi velikostech pro trubky, které mají průměr od 10 mm až do 63 mm. Trubkové příchytky nehoří a neuvolňují jedované plynné sloučeniny halogenidů.
Jak na slabší kabely
Popsané způsoby upevňování se hodí spíš pro svazky kabelů a masivní trubky; pro jednotlivé slabší vodiče jsou vhodnější příchytky subtilnějšího provedení. Zejména v rodinných domech stoupá délka nejrůznějších slaboproudých rozvodů (rozvod TV, PC, telefon, alarmy). Pro tyto účely zařadila firma Fischer do své nabídky dva typy menších kabelových příchytek.
Ty se ke zdi přibíjejí kaleným hřebíkem, který je součástí příchytky. Typ NS se vyrábí ve čtyřech velikostech, pro průměry kablíků 7 až 12 mm; typ MNS má odlišný tvar a dodává se s delšími hřebíky. Příchytky se dají upevnit nejen na dřevo a aglomerované desky na bázi dřeva, ale také na sádrokarton, pórobeton, ale vzhledem k tvrdosti kaleného hřebíku i na cihlové zdivo.
Zdroj informací: Karel Štech, fischer International s.r.o.
Publikováno: 11. 6. 2024, Autor: Karel Štech a firma Fischer (text), PePa, Fischer (foto a kresby), Profil autora: Redakce
