Dřevo je krásné, protože je to přírodní materiál a podlahy z něj jsou nám tak nějak blízké pro svou teplou barevnost a strukturální různorodost. Není to chladná dokonalá krása, ale odraz života stromu, který dýchal a rostl. Dřevo má navíc spoustu dobrých vlastností a z bytu dělá domov, nicméně něco za něco, vyžaduje od nás také určitou péči.
Když ji dřevěné podlaze poskytneme, bude nás svým vzhledem těšit dobře a dlouho. Dobrou zprávou v této souvislosti je, že dřevěné podlahy nám dávají možnost volby, jakou si vybereme jejich povrchovou úpravu. Tou pak ovlivníme nejen její konečný vzhled a některé vlastnosti, ale i způsob údržby. V podstatě můžeme podlahu nalakovat, ošetřit olejem, anebo zvolit podlahu voskovanou.
Krátká procházka dějinami
Že je dřevo potřeba chránit lidé poznali velmi brzy a z počátku proto své stavby omazávaly jílem či ji napouštěli dobytčí krví. Nebylo to ani hezké, ani voňavé a tak začali aplikovat přírodní oleje nebo tuky či vosk. V Číně před dvěma a půl tisíci lety používali různé stromové šťávy.
Průmyslové laky se narodily na počátku dvacátého století: fenolová pryskyřice a po ní nitrocelulózové laky a pak alkydové pryskyřice, polyuretany a epoxidy. Současnost patří především vodouředitelným lakům a návratu k přírodním způsobům, tedy renesanci olejů a vosků – ovšem na technicky zcela nové úrovni.
Jak poškozený povrch opravit a za kolik
Je to zvláštní paradox: lakovaný povrch je trvanlivější, ale právě proto se na hodně zatěžovaná místa hodí míň. Kde se hodně chodí, podlaha se snáz poškodí, jenže opravovat lakovanou podlahu musíme celoplošně, zatímco místo, kam se zapíchl dámský kramflek, prkno či parketa se štíply nebo jsme křeslem na kolečkách vytlačili nepěkné koleje na olejované nebo voskované podlaze (nebo tam, kde jsme použili kombinaci těchto dvou způsobů) jen přebrousíme, znovu napustíme a nikdo nic nepozná. Zvládneme to rychle a také levně.
Lakování
Laky na dřevěné podlahy máme vodouředitelné, rozpouštědlové akryluretanové, jedno nebo dvousložkové a kyselinotvrdnoucí. Z nich si můžeme vybrat. Existují ještě UV tvrditelné laky. Tam je princip podobný, jako když si necháte u zubaře udělat bílou plombu, ale s těmi pracují výrobci podlahových dílců. Používají typ lampy, u níž musí být přesně definována intenzita UV záření a jeho vlnová délka.
Před lakování podlah, tedy klasických parket či podlahových palubek, zbroušených a vytmelených, dobře spočítáme, kolik budeme zvoleného laku na dvě až tři vrstvy potřebovat, co totiž s lakem, který by nám zbyl? Laky pro ruční nanášení jsou různě vydatné (kolem devíti až po čtrnáct plus minus čtverečních metrů na nátěr).
Pro a proti
Kdo má rád dokonalý lesk, asi sáhne po laku. Jenže pozor: s dobrým svědomím nelze doporučit lakovat podlahy z měkkého dřeva, například z borovice anebo ze smrku. Kdo by neznal rýhy, které takovou podlahu věru nezdobí! Kolečková křesla, těžší židle, ale třeba i kramflíčky na botách vytvoří na povrch podlahy takový tlak, že dřevina povolí a lak, který je sice do určité míry elastický, nakonec praskne – a i když ne, je takové místo těžko opravitelné.
Palubky mohou měnit tvar a rozměr a lak zde může popraskat. Jsou to sice mikroskopické trhliny, ale i jimi se při běžné údržbě dostává do dřeva voda, a ta podlahu poškodí. Takže shrnuto: lak nejlépe uplatníme tam, kde máme rozměrově stálé podlahy – sendvičově lepené nebo dobře vyzrálé parkety z tvrdého dřeva nalepené na podklad.
Naolejuje-li Julie…
Známý jazykolam napoví, že řeč bude o druhém způsobu, který se často v kombinaci s voskováním do našich domovů vrací – vždyť především starší generace dobře pamatuje napouštění parket hydrovoskem. Pak bylo nejlepší obalit si nohy „láptěmi“ ze starých tepláků a bruslit po pokoji tak dlouho, až byla podlaha jako zrcadlo. Přesto, že povrch olejovaný či voskovaný je na údržbu náročnější než lakované podlahy, dnes je všechno mnohem snazší.
Podlahy ošetřené voskem nebo olejem celkem snadno (a také rychle) opravíme. Obecně se tyto způsoby víc uplatní na měkkém dřevu nebo tam, kde počítáme s větším provozem a tudíž i větším opotřebením podlahy a logicky také častější potřebou renovace. Výhodu představuje v tomto případě i čas, protože na opravu olejované podlahy nám bude zpravidla stačit čtyřiadvacet hodin.
Tekutý parketový vosk je vhodný zejména pro údržbu dřevěných podlah, je vysoce voděodpudivý a protiskluzový.
Nač dát pozor
Použít můžeme i tónované oleje, což na tak výrazných plochách, jakou podlaha představuje, může charakter místnosti dokonale proměnit. A naše domácí dřevo je zpravidla “žíznivější“, na exotické spotřebujeme oleje méně. Vosk i olej nanášíme ručně nebo strojem ve dvou vrstvách. Ta první musí samozřejmě dobře zaschnout (můžeme ji i přebrousit).
Olej necháme vsáknout a pak povrch vytřeme do sucha. Po vytvrzení (podle typu někdy již za osm hodin) natáhneme druhou vrstvu. Ovšem řídit bychom se vždy měli tím, co odzkoušel a radí výrobce, protože všeho moc škodí, a pokud na nátěr dáme víc oleje či vosku, může podlaha vysychat i několik týdnů.
Tip:
I při úpravě podlah funguje, jako bezmála ve všem, rozmarná paní móda – co jsme viděli v „bedně“, v časopisech anebo o čem jedna paní povídala. Povrchová úprava podlahy ale není jen nějaký kvítek do kožichu: je dobré v případě této investice zohlednit materiál a také způsob, jakým budeme podlahu zatěžovat, i to, jak často se chceme věnovat její údržbě.
Zdroj informací: ACOLOR s.r.o.
Publikováno: 11. 11. 2022, Autor: Jiří Jan (text), ACOLOR s.r.o. (foto), Profil autora: Redakce