Dřevěná fasáda - správné použití materiálu

V poslední době získalo dřevo při nejrůznějším použití na fasádách opět na významu, aby bylo u budov – privátních nebo veřejných – dosaženo individuálního vzhledu. Správné použití tohoto přírodního materiálu při tom vyžaduje odborné znalosti, které je nutno využít k zajištění co nejdelší životnosti stavebních dílů.

Dřevěná fasáda - správné použití materiálu

Kvalita dřeva a vhodné profily

Použití latí a prken ze dřeva, ať už čtyřstranně hoblovaných nebo palubek, má jako ochranná vrstva obytných a účelových budov všech druhů dlouhou tradici. V různých dimenzích, profilech a způsobu obložení nabízejí bezesporu nekonečné množství variant. Podle dimenze a profilu rozlišujeme následující skupiny materiálu.

1. Latě

Latě s relativně malým průřezem (maximálně 4 x 8 cm) vytvářejí obzvlášť jemně členěný vzhled domovního pláště. Mohou být připevněny jak horizontálně tak vertikálně, přičemž odstup mezi jednotlivými latěmi by měl být minimálně 7 mm (doporučuje se ≥ 10 mm). Při horizontálním položení je nutno použít latě se skosenou horní a spodní hranou, aby se zlepšil odtok vody.

1. Latě
1. Latě

2. Palubky

Palubky existují v různých profilech pro vytvoření rozličného vzhledu. Nejjednodušší formou profilu je čtyřstranně hoblované prkno s pravoúhlým průřezem.

Čtyřstranně hoblovaná prkna mohou být podobně jako fasády z latí položena svisle nebo vodorovně. Zvláště strukturovaný vzhled může být docílen tím, že některá prkna upevníme na fasádu užší stranou.

Další formu obložení čtyřstranně hoblovanými prkny představuje překrývaná fasáda, kdy jednotlivá prkna leží jako šupiny přes sebe. Překrývaná fasáda je většinou montována vodorovně, svislé obložení je spíše výjimkou. Protože při běžném vodorovném položení je každé prkno částečně chráněno prknem přes něj ležícím, vzniká u neošetřených prken charakteristické „pruhovité“ zašednutí. Další profily běžně používané na fasády se díky svému provedení vyznačují spojením pero – drážka na dlouhé straně prkna. Tím je vytvořen uzavřený fasádní plášť. Obložení palubkami může být jak horizontální tak vertikální, ale i šikmé resp. diagonální. Pokud je plánováno obložení palubkami, je nutno dbát na to, aby byly použity speciální softlinové profily se zaoblenými hranami.

2. Palubky
2. Palubky
2. Palubky
2. Palubky

Kvalita dřeva / třídění

Podle následujících norem je potřeba zohlednit požadavky na rozměrovou toleranci a toleranci výrobce, na třídění, vlhkost dřeva atd.:

  • Palubky z jehličnatého dřeva podle EN 14519
  • Palubky z listnatého dřeva podle EN 14951

Tyto normy na výrobek nabízejí možnost dohodnout třídění podle třídy A, třídy B nebo takzvané „volné třídy“. Tato mezi smluvními partnery volně dohodnutelná třída umožňuje, že mohou být speciální požadavky zákazníka dány písemně. Palubky na fasády se používají jak s povrchovou úpravou tak i neošetřené. Při tom jsou požadavky na třídění rozdílné. Prkna, která budou povrchově upravena, vyžadují obecně přísnější třídění, aby se zabránilo poškození povrchové úpravy např. díky vystupující pryskyřici.

Kvalita dřeva / třídění
Kvalita dřeva / třídění

Rozměry

Palubky určené pro fasády by měly být silné minimálně 19 mm (pro překrývanou fasádu minimálně 25 mm) a široké 80 – 150 mm. Užší prkna vykazují lepší dlouhodobé chování.

Poloha letokruhů

Z hlediska polohy letokruhů je běžné použití kombinovaného zboží, skládajícího se z prken radiálních s kolmými letokruhy, poloradiálních i tangenciálních s ležatými letokruhy. Při přímém působení povětrnostních vlivů se mohou u tangenciálních prken tvořit odlupčivé trhliny, třísky a může dojít k poškození povrchové úpravy. Dále se u těchto prken v daleko větší míře objevují koncové trhliny. K doporučení jsou proto pro fasády s vysokými nároky prkna radiální a poloradiální. Tato kvalita představuje ostatně mnohem náročnější výrobu a je spojena s podstatně vyššími vícenáklady.

Vlhkost dřeva

Vlhkost dřeva na fasádách se v ročním průměru pohybuje v závislosti na stanovišti, expozici atd. mezi 12 % a 16 %. Toto rozmezí by v zabudovaném stavu nemělo být překročeno.

Vlhkost dřeva
Vlhkost dřeva

Snadná montáž. Tipy k upevnění

Upevnění by mělo na jednu stranu zabránit zkroucení prken, na druhé straně by ale v určité míře mělo umožnit změnu rozměrů (způsobenou bobtnáním a sesycháním), aby bylo co nejvíce zabráněno tvorbě trhlin ve dřevěných prvcích. V zásadě je možné upevnění dřevěných prvků z horní nebo spodní strany. Viditelné upevnění představuje nejčastěji používaný způsob montování dřevěných fasád. U viditelně upevněných, povrchově upravených dřevěných prvků by po montáži měla být místa upevnění překryta nátěrem. Z nejrůznějšího spojovacího materiálu ve stavebnictví jsou používány hlavně hřebíky a vruty. Hlava spojovacího materiálu nesmí nad povrch dřevěného prvku vyčnívat a nesmí být ani zaražena hlouběji.

Hřebíky, vruty nebo příchytky?

Hřebíky by se měly zatloukat do hloubky nejméně 35 mm. Vruty poskytují výhodu rozebíratelného upevnění pro sanační práce. Vrut by měl být zašroubovaný do hloubky minimálně 25 mm. Zápustný vrut by měl být buď křížový nebo ještě lépe torx. Používat se mohou pouze vruty s částečným závitem. Vruty s vrtným hrotem a frézovacími drážkami na hlavě snižují riziko rozštípnutí a mohou být umístěny blíže ke kraji.

Ve zvláštních případech jsou fasádní prvky montovány také pomocí příchytek nebo speciálních upevňovacích háčků. S vhodným upevňovacím systémem je možné upevnění na zadní straně.

Hřebíky, vruty nebo příchytky?
Hřebíky, vruty nebo příchytky?

Perfektní ochrana proti korozi

Dlouhodobá antikorozní ochrana spojovacích prvků je nutná. Při působení povětrnostních vlivů je tak zabráněno povrchovému zbarvení, které je způsobeno korodujícími kovovými částmi nebo zbarvení v důsledku chemické reakce s látkami obsaženými v jádře (např. dub). Spojovací materiál z ušlechtilé oceli poskytuje nejlepší a nejtrvalejší ochranu proti zabarvení. Pro jádrové dřeviny, např. dub nebo modřín, by měly být používány pouze spojovací prvky z ušlechtilé oceli. U povrchově ošetřených spojovacích prvků (např. galvanické pozinkování) je při montáži nutno počítat s porušením ochranné vrstvy. V zásadě nejsou spojovací prvky bez antikorozní úpravy vůbec doporučovány. Počet upevnění ve směru šířky prkna je závislý na rozměru. Do 120 mm šířky prkna je jedno uchycení, od 120 mm šířky prkna jsou uchycení dvě, vždy ve třetině šířky prkna. Na délku prkna by měla být mezi spojovacími prvky vzdálenost maximálně 100 cm. Vzdálenost od kraje kolmo na vlákna by měla být minimálně 1,5 cm. V podélném směru vláken by měla být dodržena vzdálenost od kraje minimálně 5 cm. Při použití vrutů s vrtným hrotem může být tato vzdálenost redukována v závislosti na dřevině. K uchycení tvrdých dřevin je pro hřebíky a vruty nutné předvrtání, aby se zabránilo popraskání (výjimka: vruty s vrtným hrotem).

Perfektní ochrana proti korozi
Perfektní ochrana proti korozi

K čemu slouží odvětrání?

Odvětrání představuje ze stavebně fyzikálního hlediska dodatečné zajištění a je tedy z tohoto důvodu doporučováno. Jako minimum je nutno počítat na jeden metr konstrukční výšky podlaží 1 cm odvětrání, 4 cm jsou v každém případě dostačující. Větrací otvory musí být zakryty ochrannou mřížkou proti drobným zvířatům (vzdálenost ok minimálně 3 mm, maximálně 5 mm).

Za určitých krajních podmínek lze od zadního větrání upustit, existují fasády větrané i nevětrané. Protože dřevěnou fasádu nemůžeme nikdy označit jako stoprocentně těsnící, je nutno pamatovat na druhou rovinu odvádějící vodu, např. formou difúzní odvětrávací šachty. Vykazuje-li dřevěná fasáda otevřené spáry, musí být šachta vedoucí za nimi dostatečně rezistentní proti UV – záření. Spodní konstrukci je nutno dimenzovat podle statických hledisek.

K čemu slouží odvětrání?
K čemu slouží odvětrání?

Poznatky potřebné pro péči a údržbu

Palubky ve fasádě jsou právě v moderní architektuře vystavovány povětrnostním vlivům bez potřebné stavební ochrany. U neošetřených fasád tak nevyhnutelně dojde k zašednutí. Zabránit se tomu dá pouze vhodnou povrchovou úpravou. Aby mohla dlouhodobě plnit svou funkci, potřebují nátěry pravidelnou péči a údržbu. Minimálně jednou ročně je doporučována kontrola, u celé fasády se prověřují poškození povrchové úpravy, jako jsou trhliny, mechanické narušení, stopy po krupobití, zabarvení, odloupávání, zamodrání atd. Na základě výsledku se rozhodne, zda je údržba resp. renovace fasády žádoucí.

Péče (údržba) probíhá po odpovídajících předcházejících úpravách (čištění, broušení) ochranným nátěrem. Údržba musí být prováděna v pravidelných intervalech na ještě neporušených plochách, dříve než se objeví viditelná poškození. Intervaly údržby závisí na způsobu povrchové úpravy a na intenzitě povětrnostních vlivů. Povrchy, které byly ošetřeny lazurou, po ochranném nátěru ztmavnou. Zesvětlení těchto ploch je možné pouze krycím nátěrem.

Při renovaci (opravě) se odstraní stávající poškození a obnoví se tak funkčnost povrchu. K tomu jsou zapotřebí nákladnější práce než při údržbě. Lazurou ošetřené plochy musí být renovovány velkoplošně, aby se zabránilo barevným rozdílům. U krycích nátěrů jsou možné také opravy menších ploch. Laky vhodné na údržbu a renovaci by měly být určeny výrobcem.

www.secacz.cz

Autor: Serafin Campestrini, s.r.o. (text a foto)

Související k tématu