Na poctivé dřevěné lavičce je radost sedět

Malá a velká zahradní dřevěná lavička

Obecně by se zahradní dřevěné lavičky daly rozdělit na sériově vyráběné a na ty zhotovené v malých truhlárnách. Podobně jako u koní a psů, je i u laviček původ nesmírně důležitý. Výrazně se totiž projeví v jejich základních vlastnostech, jako je cena, kvalita, punc originality apod. Na následujících řádcích si vlastnosti obou druhů laviček porovnáme.

Souboj kvalita kontra kvantita

S trochou nadsázky by se dalo říci, že velkovýrobny dřevěných laviček se řídí mottem „Hodně, rychle, levně“. Jinými slovy, cílem velkých provozoven je vyrobit co největší množství laviček v co nejkratším termínu a s co nejmenšími náklady. Chtějí uspokojit širokou masu obrovským kvantem laviček průměrné, ale standardizované kvality. Hlavní devízou sériové výroby dřevěných laviček je právě ona rychlost, s jakou dokáže provozovna vyprodukovat nesčetné množství laviček podobných si jako vejce vejci. Naopak v malých provozech se sází spíš na kvalitu než kvantitu a každý kus je téměř originál.

Nabízí se otázka, proč to tak je. Odpověď je nasnadě. I pro samotného řemeslníka je přece rozdíl, když má za den vyrobit sto laviček, nebo jen pět. Zkrátka při sériové výrobě laviček není na osobní přístup čas. Přednost má plnění plánu na 100 % a nějaké mazlení se s dřevem nepřipadá v úvahu. Pro sériovou výrobu laviček je klíčové, aby se jich vyrobilo co největší množství a hotovo. Zato truhlář z malého provozu může svou energii a kumšt koncentrovat pouze do několika exemplářů a tato skutečnost se z logiky věcí projeví na kvalitě výrobku.

Chcete mít sedák o 15 cm delší proto, že se pak nábytek vejde lépe do pergoly? Žádný problém u malosériové výroby, neřešitelný problém pro lavičky z Asie.

A je vůbec původ důležitý?

Je pravda, že ručně vyrobená dřevěná lavička vypadá poněkud méně uhlazeně, než sériově vyráběné lavičky. Právě naopak, malí výrobci laviček si leckdy přímo zakládají na rustikálním vzhledu svých výtvorů. Kdybyste vedle sebe postavily dvě lavice z továrny a dvě ze soukromé truhlářské díly, je velmi pravděpodobné, že ty z továrny by se vzájemně podobaly jako jednovaječná dvojčata a naopak ručně vyrobené lavičky by si byly sice podobné, ale při podrobnějším zkoumání bychom určitě rozpoznaly alespoň několik odlišností. Právě tyto drobné vizuální nedostatky jsou neklamným znakem ruční práce.

Někdo bude možná namítat, že zadku je to celkem jedno, jestli odpočívá na sériově vyrobené lavičce s brčálově zeleným odlupujícím se lakem, nebo na masivní lavici z českého smrku, kterou přivedly na svět zkušené ruce mistra truhláře. Prosím…, i takový názor je třeba respektovat. Ale zkušenosti hovoří tak, že poctivá ruční práce se na kvalitě výrobku zákonitě projeví.

Rozdíl se pozná i po čuchu

Přivoníte-li si k nové lavičce vyrobené v malé truhlárně, ucítíte příjemnou vůni poctivého českého dřeva a před očima se vám začnou míhat živé obrazy, jak lavička přicházela na svět. Pokud si přivoníte k nové, průmyslově vyrobené lavičce, ucítíte pach organických rozpouštědel a nepředstavíte si nic.

Ekologické hledisko na závěr

Na závěr se budeme věnovat původu dřeva, ze kterého jsou lavičky z velkovýroben a malých provozoven vyrobeny. Není to železné pravidlo, ale povšechně platí, že lavičky vyrobené v malých truhlárnách bývají zpravidla vyrobeny z českého jehličnatého dřeva. Za to u větších firem se mnohem častěji můžeme setkat s lavičkami ze dřeva dovezeného ze zahraničí. Připočteme-li k tomu spotřebu energie a množství vyprodukovaných zplodin, nebudeme po vítězi ekologického souboje průmyslově a ručně vyráběných laviček pátrat příliš dlouho. Lavičky vyrobené v malých provozovnách zkrátka bodují na všech frontách. Pouze v jediné disciplíně za průmyslovou výrobou zaostávají. A to v ceně. Drobní podnikatelé nebo malé provozovny si nemohou dovolit držet ceny tak nízko, jako podniky, ve kterých se lavičky množí jako králíci. Ve všech ostatních aspektech budou mít navrch dřevěné lavičky z malých truhláren.

Více o zahradním nábytku se dočtete na www.vladeko.cz v sekci Zahradní nábytek.