reklama

Péče o malé nářadí

Péče o drobné ruční nářadí je stejně důležitá, jako péče o to elektrické nebo akumulátorové. Přiznejte si, že i ti nejvzornější kutilové občas otvírají plechovku barvy šroubovákem, nebo šroubovák používají také jako dláto či páčidlo.

Péče o malé nářadí

Broušení šroubováků

Ve výše zmíněných případech zpravidla dojde k poškození břitů a někdy i k deformaci dříku. Jestliže jsou tedy břity poškozené, musíte jim nejprve navrátit původní tvar. Broušením se snažte vytvořit dvě plochy, které se sbíhají v ose nástroje, kde v celé délce svírají shodný úhel. Pro broušení je vhodné na těleso brusky upevnit (např. samolepicí páskou) arch papíru, na kterém si vyznačíte úhel, pod nímž první plochu brousíte.

Po vytvoření jednolité hladké plochy šroubovák obraťte o 180° a podle nakresleného úhlu nabruste druhou plochu. Příliš tenké ostří pak zbrousíte přiložením břitu kolmo ke kotouči, aby šířka břitu odpovídala drážkám v hlavách šroubů a vrutů (je vhodné to v praxi vyzkoušet). Šroubovák nakonec obtáhněte na jemném brusném kameni; použít lze i brousek na kosu nebo jemný brusný papír položený či přilepený na rovném podkladu.

Broušení šroubováků
Broušení šroubováků

Broušení štěpařských nožů

Tyto nože musí být velmi ostré; jestliže je nepoužíváte k jiným účelům, pak je stačí občas jen obtáhnout na jemnozrnném plochém brousku, navlhčeném vodou nebo olejem. Na brousek přiložte čepel nože z té strany, kde je zářez pro otevírání nože. Pak spirálovitými pohyby při nepatrném zvednutí tupé hrany bruste ostří, dokud není dokonale ostré. Vybroušená strana nože musí být úplně rovná. Nůž dobrousíte z obou stran rovnými tahy, tam i zpět, bez tlaku proti ostří. Kvalitní ostří je vhodné nakonec obtáhnout na koženém řemenu.

Dlabací vrtáky

Pro vytváření větších otvorů (10 až cca 30 mm) do dřeva se používají tzv. dlabací (též destičkové) vrtáky vykované z chrom-vanadiové oceli. Sestávají z obdélníkových destiček z rychlořezné oceli vykované z ocelové stopky o průměru 8 nebo 10 mm nebo upevněné do ní. Do dřeva, dřevotřísky a jiných aglomerovaných materiálů se jimi dají vrtat otvory rychle a čistě, je zapotřebí splnit dvě podmínky: musí pracovat s vysokými otáčkami a být velmi ostře nabroušené. Jejich ostří brousíte pod úhlem zhruba 15° buď ručními brousky, nebo brusnými kotouči s jemným zrněním. Středicí hrot musí při broušení zůstat přesně uprostřed.

Ostření sekáčů

Výraz „sekáč“ se v češtině používá pro nástroj na dělení kovů, popřípadě pro vysekávání drážek ve zdivu, který je známý pod názvem „majzlík“. Sekáč bývá vyroben z kvalitní uhlíkaté oceli, jeho ostří má střechový tvar a bývá broušeno tak, aby byl úhel břitu v rozmezí 30–50°. Pro dělení litiny a konstrukčních ocelí by měl být větší (až 60°), pro legované oceli dokonce až 70 stupňů. Brousí se pomaloběžnými bruskami s jemnějším zrněním a obtahuje ručními kameny. Protože při úderech trpí také opačný konec sekáče, tzv. hlava, je nutno ji při broušení ostří také zbrousit, aby nebyla roztřepená a nemohla způsobit úraz. Pro menší práce se používá také sekáč křížový; jeho břit bývá kolmý k jeho korpusu a mívá ostřejší úhel, přibližně 30 až 35°. Pro broušení je vhodné používat šablonku z plechu nebo plastové destičky, kterou k břitu při ostření přikládáte. Rovněž zde operaci dokončujete obtažením ručním brouskem.

Sekáč pro stavební účely (pro drážky ve zdivu, dělení cihel a pod.) by měl být vykován z vysoce kvalitní uhlíkaté oceli a nabroušen podle materiálu, pro který jej nejčastěji používáme. Vysekávání drážek ve zdivu (například pro ukládání kabelů) umožňují nástroje s poměrně ostrým břitem (kolem 20°); používáním se sekáč po nějaké době vytvaruje téměř do půlkulata. Někdy se k těmto účelům zadaptují i starší masivnější šroubováky; u těch se pak broušením obnovuje původní úhel břitu. Pro vysekávání drážek v tvrdších materiálech (beton, kámen) musí mít břit úhel tupější, zhruba 60°. Stavební sekáče se také svépomocně vybrušují z ocelí pro armatury do betonu. Pak se doporučuje, aby byly broušeny do tupějších úhlů (60°) i pro zdivo.

Dřevěné rukojeti

Rukojeti nástrojů ze dřeva je nutno ošetřit minimálně po ukončení sezony lněným olejem (napouštěcí fermeží). Předtím je vhodné rukojeti mechanicky očistit, jemně přebrousit (brusný papír se zrněním nejméně 120). Fermež je vhodné nanášet v teplé místnosti a po nějaké době přebytek setřít.

Dřevěné rukojeti
Dřevěné rukojeti

Volba brusných zařízení

Brusné kotouče kvalitních brusek musí mít stálé a poměrně nízké otáčky, broušený nástroj je zapotřebí průběžně chladit, protože se broušením silně zahřívá. Pokud by jeho teplota přesáhla asi 150 °C (tato hranice je dána složením materiálu), dojde ke změně mechanických vlastností oceli, z níž je nástroj vyroben.

Improvizované broušení, pro které je použit brusný kotouč neurčitých parametrů („co dům dal“) svépomocně upevněný na osu zasunutou do sklíčidla ruční elektrické vrtačky s vysokoobrátkovým komutátorovým motorem je velmi nebezpečné a co do výsledků nevalné. Labilní upevnění kotouče nezaručí dodržení požadovaných úhlů zejména při broušení vrtáků; brusný kotouč s nedostatečným vystředěním se při překročení povolených otáček může roztrhnout a vinou chybějícího ochranného krytu může dojít ke zdemolování dílny a vážným úrazům.

Co se materiálu brusných kotoučů týká, dnes se používá karborundum nebo umělý korund. Pro broušení nástrojů z rychlořezné oceli je optimální použít bílý korundový kotouč značený 99B A. Pro nástroje, které mají navařeny plátky z tvrdokovu, je vhodný kotouč značený 49 C.

Upozorňujeme, že do ČR se dováží množství brusných materiálů s úplně jiným značením. V nich se často nevyznají ani brusiči profesionálové. Před nákupem těchto neurčitelných brusných kotoučů proto varujeme.

Charakteristickou vlastností brusných materiálů je jejich zrnitost; ta se udává dvoj- nebo trojcifernými čísly; hrubé kotouče jsou označeny čísly 20, 22 nebo 24, střední 30, 36, 46 a 60 a jemné mají číslování 80, 100 nebo 120. Brusný kotouč musí mít optimální zrnění – příliš hrubý nevytvoří kvalitní jemné ostří, zbytečně jemný prodlužuje dobu broušení a přispívá k nežádoucímu ohřevu nástroje.

Jakou brusku koupit?

Levné dílenské brusky, které lze koupit za částku kolem 1200 Kč (dokonce i za 499 Kč!), jsou osazeny elektromotorem o příkonu 150 až 400 W, jehož osa má téměř 3000 otáček za minutu. Přímo na ose jsou upevněny dva brusné kotouče s ochrannými kryty, zrnění u kotoučů je většinou voleno 36 a 60 (středně hrubý + jemný). Pro broušení výrobků z nástrojové oceli jsou tyto otáčky příliš vysoké a způsobují tzv. pálení materiálu. Z tohoto důvodu je vhodnější používat dvoukotoučovou brusku, u níž je jeden kotouč zpřevodován tak, že jeho otáčky nepřesahují 150 otáček za minutu. Kotouč navíc zasahuje do vody, která je nalita do prostoru ochranného krytu a účinně chladí brusný kotouč. Taková bruska stojí 1300 až 1500 Kč a pro většinu nářadí zcela vyhovuje. Pro sražení „grotu“, který se broušením vytvoří, je vhodné si pořídit ruční brousek s jemnějším zrněním a dosáhnout tak zcela hladkého a lesklého povrchu. Nároční „fajnšmekři“ obtahují ostří na břidlici (dovozová typu Arkansas) nebo na jiném přírodním kameni. Vysoká pracnost tohoto lapování má praktický efekt v tom, že lesklý povrch výrazně snižuje tření o materiál. Trvanlivost ostří však tomu nijak neodpovídá; ta závisí na konzervačním oleji naneseném na nástroj.

Jakou brusku koupit?
Jakou brusku koupit?

Naše tipy:

  • Broušení nástrojů si nechte alespoň zpočátku předvést od odborníka.
  • Úhel, pod nímž broušené nástroje ke kotouči přikládáte, je vhodné si aspoň zpočátku nakreslit na karton připevněný na brusku.
  • Pokud nebrousíte za mokra, musíte mít poblíž brusky postavenou nádobu s vodou, ve které broušený nástroj průběžně chladíte.
  • Při používání brusky musíte mít nasazeny ochranné brýle.
  • Broušení nástrojů svépomocně zvládne laik hůř a za delší dobu než odborníci; všechny tyto práce byste měli svěřovat profesionálům.
  • Bruska musí být instalována v takových místech, kde by prach vznikající při broušení nenarušoval funkci jiných strojů.
  • Brusný kotouč je nutno orovnávat, abyste jeho čelem tvar ostří nezdeformovali.
  • Brusku nepoužíváme tam, kde by mohl vzniknout požár (v truhlářské dílně atd.).
  • Nástroj k brusnému kotouči tiskneme malou silou a průběžně sledujeme, zda se nadměrně nezahřívá (zda nenabíhá do modra).
  • Bruska musí být vždycky vybavena ochranným krytem a stavítky („spoléhadly“), které při případném roztržení kotouče do jisté míry zabraňují úrazům.
  • Před začátkem broušení vždy brusný kotouč prohlédněte, zda v materiálu nenajdete prasklinky; v takovém případě jej okamžitě vyřaďte.

Publikováno: 23. 2. 2019, Autor: Karel Štech (text), Pavel Zeman a archiv autora (foto), Profil autora: Redakce