Vždycky jsem chtěl být milionář, kdo by také nechtěl, že? A to dokonce v době, kdy jsem si sílu nebo spíše hodnotu peněz příliš neuvědomoval. Pak se sny a touhy trochu pozměnily, přišla práce a pak rodina a vidina miliónu, i touha po něm, se posunula někam dozadu. Taky jsem chtěl Volvo 740 bílé v kombíku a celé krásně hranaté. To byl ale rok 1991.
Už je nás milión
Milion od té doby hodně zdevalvoval a někde za něj nekoupíme ani třicet metrů na bydlení. Na svůj sen jsem už skoro zapomenul a najednou světe div se, ten milionář jsem a spolu se mnou moji kolegové. Včera jsme my, nebo spíše vy, naši čtenáři překonali milion unikátních návštěvníků Českého kutila a my jsme z toho pořád ještě docela paf.
S radostí tedy přemažeme to, co stále překáží už dost dlouho na hlavní straně o prvním půlmilionu. Nečekali jsme až na tuto metu, abychom čísla jenom prohodili. Chtě nechtě vám musím prozradit tajemství, prostě jsme to nestihli dřív. Ze stejného důvodu byl přibrzděn seriál o dřevostavbě a antikutil. Ale už zase pojedou na plné obrátky.
Když jsem občas v televizi zahlédnul předávání filmových oskarů nebo českých lvů, přišlo mi srandovní a naučené, jak všichni z podia každému za něco děkovali, protože by bez něj nebo nich nebyli tam, kde jsou. Dneska už mi to tak srandovní nepřijde. Bez vás bychom nebyli. Takže díky a buďte nám věrni.
