Vybíráte okna podle třídy okenních profilů? Je to správné?

Proč zrovna my jsme béčko? Zní mi v uších klasik. Je to přece jedno, která skupina bude v áčku a která v béčku. Tak kdo tedy bude „béčko“? Přesně stejná situace nastává při třídění okenních profilů do tříd „A“ nebo „B“. Posuzovat kvalitu okna podle těchto tříd je naprosto irelevantní a vytrženo z kontextu. To je dobré mít na paměti, pokud se s tímto argumentem někdy setkáte. Zmíněné třídy, které udává norma EN 12608, pouze rozdělují okenní profily do několika kategorií podle tloušťky stěny. Ale to vůbec nevypovídá o tom, co okno umí a jak je kvalitní čili tato norma neřeší provozní vlastnosti. To řeší úplně jiná norma.

Proč vlastně tahle diskuze vznikla? Jednoduše. Před třiceti lety byla situace zcela jiná a tloušťka hrála u tehdy úzkých profilů (60 mm) a menšího počtu komor významnější roli než dnes. Technicky vzato jde o to, aby svar v rohu okna vydržel určité namáhání. To ovlivňuje jednak velikost styčných ploch, která je v dnešní době díky většímu počtu komor a větší velikosti profilu (např. 80 mm u SYNEGA nebo 86 mm u GENEO) mnohem větší než kdysi, a jednak výrobní receptura plastu. Což je přísně střežené rodinné stříbro každého z výrobců, které zásadním způsobem ovlivňuje chování profilu při mechanickém namáhání a při změně teplot nebo jeho vlastnosti z hlediska dlouhodobého působení UV-záření. Z toho vyplývá, že tloušťka stěn profilu není v dnešní době rozhodující. Je to stejné, jako kdybyste chtěli posuzovat, zda lépe pojede auto s karosérii vyrobenou z 2mm plechu nebo 3mm plechu.

Pro doplnění: pevnost svarů okenních profilů je u solidních výrobců pravidelně kontrolována pomocí destruktivní zkoušky svařených okenních vzorků, při které se zaznamenává síla v okamžiku jejich rozlomení. Minimální požadovaná síla, kterou vzorek musí splnit, se určuje výpočtem pro každý konkrétní profil. U kvalitních okenních profilů se vždy jedná o sílu v řádu několika tisíc N, což představuje zatížení několik stovek kilogramů. Kdo by ale v praxi pověsil na okno z nějakého důvodu několik metrických centů? Rezerva mezi požadovanou a skutečně naměřenou hodnotou navíc bývá v průměru 30 % k dobru, tedy směrem k vyšší bezpečnosti. Pokud se v praxi stane, že okno ve svaru skutečně praskne, na vině je vždy chyba vzniklá při výrobě – například špatně nastavené strojní vybavení nebo chybně provedený výrobní postup. Čili roli hraje lidský faktor a nikoliv tloušťka stěny profilu.

Jak tedy posuzovat a vybírat okna? Jednoznačným kritériem kvality oken je česká technická norma ČSN EN 14351-1+A2, která definuje soubor požadovaných vlastností, které musí být splněny. Například odolnost zatížení větrem, vodotěsnost, mechanická pevnost, životnost opakovaného otevírání a zavírání, odolnost proti vloupání, atd. Pro běžného investora bude asi důležitější posoudit výrobce i z jiného úhlu pohledu. Například z pohledu tradice, garancí, historie značky, technického vývoje, nebo predikovaných vlastností okna jako celku, včetně tepelně-izolačních vlastností, hlukového útlumu, udávané bezpečnostní třídy a rozměrových možností, apod.

Na závěr ještě jedno upozornění na mystifikaci spotřebitelů, které se týká tvrzení, že okna vyrobená z regenerovaného materiálu mají nižší pevnost, než okna z prvotní receptury. V dnešní době to již neplatí, je to dáno velmi vyspělou technologií třídění a opětovného zpracování použitých materiálů – díky celosvětovému trendu v této oblasti došlo k obrovskému pokroku. Kvalita takto recyklovaného PVC se řadí k nejlepším napříč průmyslem.

Informace o kvalitě oken a technických možnostech najdete také na www.rehau.cz.