Rádi byste se naučili svařovat elektrodou? Pak máte na výběr jen ze dvou možností – navštívit a zaplatit si svářečskou školu nebo se pustit do svařování svépomocí. První metoda je zaručená, ale poměrně drahá. I šikovný samouk se může naučit kvalitně svařovat. Poradíme vám několik základních tipů, jak se svářečkou a elektrodou zacházet.
Svařování elektrodou může zvládnout každý kutil. Chce to trochu cviku (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Jakou zvolit svářečku?
Svařování obalenou elektrodou (MMA) se dnes děje nejčastěji pomocí invertorových zdrojů. Dříve se ke stejnému účelu používaly trafo svářečky. Byly však velmi těžké, a tedy nepraktické. Svařovací invertory se dnes dají pořídit za cenu kolem tří tisíc korun a na domácí kutění bohatě stačí. Důležitým parametrem u svářečky je zatěžovatel. Ten udává v procentech dobu času a proud, kterým můžete svařovat.
Po jeho překročení se přístroj vypne a musíte čekat, než vychladne. Tak třeba zatěžovatel 80A při 60 % znamená, že bez přerušení můžete daným proudem svařovat šest minut, pak se svářečka na čtyři minuty vypne. Záleží tedy na tom, co chcete svařovat – jaké tloušťky materiálu a jakými průměry elektrody. Silnější elektrody potřebují větší proud, tím pádem je i vyšší zatěžovatel.
Svařovací invertory jsou velmi lehké – v tom je jejich velká výhoda
Jak vybrat elektrodu
Elektrody si můžete vybrat podle průměru – na tenčí ocel stačí průměr 2 milimetry, univerzální tloušťkou je rozměr 3,2 milimetry, pro tlusté ocelové profily sáhněte po průměru 4 milimetry. Elektrody se neliší jen průměrem, ale také materiálem, z něhož je vyroben jejich obal. Setkat se můžete hlavně se dvěma typy – rutilovými elektrodami a bazickými elektrodami. Pro domácí svařování a jako nejuniverzálnější se hodí elektrody rutilové. Poznáte je tak, že jsou na krabici označené písmenem R. Na obalu je také uvedena polarita pro připojení elektrody ke svářečce.
Rutilkami můžete svařovat běžnou ocel – jekly, pásoviny a podobně. Hrany sváru je dobré si předem připravit – zarovnat, začistit a jemně srazit svařované hrany. Železo musí být rovněž prosté rzi, barvy a podobně. Jinak by byl svár nekvalitní, případně by vůbec nedošlo k zapálení elektrického oblouku.
Nastavení proudu
Velikost svařovacího proudu záleží na tom, jak silný materiál budete svařovat. Pro běžné tloušťky jeklů stačí použít elektrodu o průměru 2 nebo 3,2 milimetry. První z nich odpovídá svařovací proud kolem 60A a druhé zhruba 90A. Elektroda 4 milimetry potřebuje proud ideálně 125 Ampérů i víc. Proud se nastavuje na invertoru kolečkem – odpovídající hodnota se pak zobrazí na LED displeji nebo je na těle svářečky předtištěna.
Ukostření a svařování
Abyste mohli svařovat, je potřeba ocelový obrobek ukostřit. K tomu slouží kostřící kabel, který je na konci opatřen kleštěmi. Materiál upněte do kleští tak, aby pevně držely. Například na ocelové trubky větších průměrů, které kleště neobepnou, se používá uchycení zemnícího kabelu pomocí magnetu. Jak už bylo uvedeno výše – materiál musí být zbaven rzi a barvy, jinak k ukostření nedojde.
Elektrodu upněte do držáku elektrod – opět jde o speciální formu kleští. Svářečku zapněte a nastavte si svařovací proud. Teď si můžete nasadit svářečské rukavice a kuklu. Vhodné je si svařovaný materiál nejprve nabodovat – tedy udělat pár menších svárů, které zajistí polohu svařovaných dílů a částečně zamezí jejich pozdější deformaci.
K zapálení elektrického oblouku dojde v okamžiku, kdy se jádro elektrody dotkne uzemněné kovové části. Jakmile k tomu dojde, rychle elektrodu od kovového povrchu odsuňte, ale jen na několik milimetrů (1,5 až 3 mm), aby se oblouk nepřerušil. Tím dojde k odtavení jádra elektrody a tvorbě vlastního sváru. Svařované části si takto „chytněte“ na několika místech a zkontrolujte, zda sedí úhly svařovaných dílů.
Pokud ano, pak můžete provařit zbytek materiálu – výše uvedeným způsobem zapalte oblouk a elektrodou střídavým pohybem pohybujte ze strany na stranu, aby se vytvářela takzvaná „housenka“. Sklon elektrody ke svařovanému materiálu by měl být zhruba 70 – 80 stupňů. Až dovaříte na konec, nechte svár několik minut vychladnout a pak kladívkem oklepejte strusku. Tím je svár hotový – můžete ho ještě začistit úhlovou bruskou.
Co když to nejde
Pokud se vám oblouk nedaří zapálit, zkontrolujte ukostření obrobku a nastavení svařovacího proudu – možná je moc nízký. V případě, že elektroda prská do stran, máte zřejmě nastaven moc vysoký svařovací proud. Totéž platí, když se materiál provařuje. Nekvalitní housenka může být způsobena velkým odstupem elektrody od svařovaného materiálu. Komplikovanější jsou koutové sváry, proto se do nich pusťte až poté, co bezvadně ovládnete plošný svár.
Svařovaný materiál je vhodné si pevně uchytit buď samosvornými kleštěmi, truhlářskými svěrkami, nebo pomocí magnetických úhelníků. Počítejte s tím, že hlavně tenčí a dlouhé materiály se při svařování vlivem tepla deformují. Deformace můžete omezit technikou svařování – střídavým provařováním rubové a lícové strany materiálu. Pokud se vám elektroda takzvaně přilepí, vypněte svářečku a přichycenou elektrodu odlomte.
Žádný učený z nebe nespadl. Svařování můžete trénovat na kousku odpadního železa
Nenechte se odradit počátečními neúspěchy. Svařování potřebuje trochu cviku a žádný učený z nebe nespadl. Experimentovat můžete s tloušťkou i typem elektrod, proudem a polohami elektrody. Trénovat lze na odřezcích ocelových profilů, pásoviny a nebojte se zeptat zkušených svářečů. Při práci myslete hlavně na bezpečnost. Sváry zůstávají dlouhou dobu extrémně horké, a tak mohou způsobit nepříjemné popáleniny, nebo dokonce i požár.
Zdroj informací: autor článku
Podívejte se, jak při svařování ochránit pistoli:
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Publikováno: 3. 2. 2022, Autor: Jaroslav Kropáč (text a foto), Depositphotos (https://cz.depositphotos.com) (foto), Profil autora: Jaroslav Kropáč
