I kovy se dají svařovat za studena. Pokud nevíte, jak na to, poradíme vám
Svařování za studena je jedním z druhů tlakového svařování kovů. Patří mezi metody, kde nedochází k natavování (nevzniká tavenina), stejné je to u svařování difúzního, výbuchového a ultrazvukového. Na plochách styku se vytváří větší tlak, který přesahuje mez plasticity materiálů.
Svařování za studena k výrobě nádob (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Postup svařování za studena
Pro svařování za studena je vhodné použít plastické kovy (KPC), hliníkové a měděné vodiče, materiály, které mají kubickou plošně centrovanou mřížku, ta má kluzové plochy s velkým počtem atomů (hliník, měď, nikl, olovo, zlato, stříbro, platinu). Spojují se pod tlakem 500 MPa až 4 GPa, ten je daný druhem materiálu, typem vytvářeného spoje a dalšími podmínkami.
Svařované plochy je potřeba přiblížit na takovou vzdálenost, kdy dojde k interakci atomů jednotlivých ploch (to znamená na vzdálenost parametrů mřížky) a vzniku vazby, Aby se takto daly předměty přiblížit, musí být plastická deformace částí minimálně na 60 % (v závislosti na materiálu dochází k tečení).
Ke svařování za studena se používají lisy s přípravky nebo speciální svařovací stroje s upínacími čelistmi a jedním nebo více pěchovacími zdvihy. Je ideální pro svařování vodičů z hliníku a mědi, měděných trolejí a tlumivek. Tímto způsobem se vyrábí i obaly na potraviny, léčiva, chemické látky nebo hliníkové nádobí.
Pro dokonalé svaření kovů za studena je nutné dodržet tyto podmínky:
svařované plochy musí být zarovnané a čisté, odmaštěné
kovy v místě svárů musí téct, jejich deformace musí pobíhat souvisle
vzniklé oxidy je potřeba rozložit a odstranit
Výhody svařování za studena:
materiály nejsou tepelně ovlivněné, nedojde tak ke vzniku taveniny,
svařit můžete tímto způsobem i kovy, které jsou rozdílné,
spoj má jemnozrnný povrch,
při práci nedochází ke vzniku plynů ani záření.
Tváření plechu za studena
Tváření plechu za studena je proces, při kterém dochází k trvalé změně tvaru materiálu. Tu způsobuje vnější síla. Během procesu nedochází k tavení materiálu. Při tváření za studena se kov zpevňuje. Teplota při tomto procesu musí být pod hodnotou 30% teploty tání daného materiálu. Tato metoda má dva druhy:
tváření plošné – při tomto procesu nedochází ke změně průřezu a tloušťky použitého materiálu. Také se nemění mechanické vlastnosti. Patří sem třeba stříhání, ohýbání nebo tažení
tváření objemové – mění se při něm tvar nebo průřez materiálu, jedná se např. o protlačování, rovnání
Stříhání
Z plechů nebo pásů můžete stříháním za studena vyrobit nejrůznější výrobky. Je to ta nejčastější operace. Používají se buď nůžky, nebo stříhací nástroje, tzv. střihadla. Stříhat za studena je možné měkčí ocel a plechy.
Plech je v tomto případě trvale deformován, hrana je zaoblená pod požadovaným úhlem. Používá se k tomu nástroj nazývaný jednoduše ohýbadlo a výsledný výrobek je výlisek. Tvrdé a křehké materiály je nutné ohýbat za tepla.
Tímto způsobem se vytváří z plechu polouzavřená nádoba. Můžou to být kromě nádob i víka, kryty či kusy karoserie. Plechy používané na tažení musí mít dostatečně velkou tažnost. K procesu se využívá tažidlo, které vyrobí výtažek. Tažení může být mělké nebo hluboké - se ztenčením materiálu nebo bez něj. Vznikají potom rotační, nerotační nebo nepravidelné tvary.
Protlačování
Používá se protlačovadlo, které při velkém napětí změní tvar podle tohoto nástroje. Vzniklý výrobek je protlaček. Může to být čep, šroub nebo pouzdro.
Rovnání
Je potřeba k upravení plechů, které se dodávají ve svitcích. Děje se tak pomocí válců. Pak je možné rovnat i lisováním, což je zejména vhodné, pokud se jedná o menší výrobky.
Zdroj informací: cvut.cz; techportal.cz; fsiforum.cz
