reklama

Invazivní rostliny

Invazivní rostliny jsou takové druhy rostlin, které nejsou v krajině původní, to znamená, že se přizpůsobily místním podmínkám a velmi agresivně vytlačují původní druhy rostlin, které zapadají do přirozeného ekosystému. Jedná se o zdomácnělé jednoleté rostliny, trvalky vyššího či nižšího vzrůstu, keře i stromy, převážně původem z jiných kontinentů, které nemají přirozené nepřátele.

Invazivní rostliny

Často se jedná o rostliny, které mohou ve styku s pokožkou vyvolat alergické reakce, které se projevují zarudnutím, otokem nebo puchýři. Nemají přirozené nepřátelé, kteří by daný druh usměrňovali. Nejčastěji se invazivní rostliny dostanou na nové území dovozem nebo zavlečením jako okrasné rostliny, buď úmyslným či neúmyslným způsobem.

Kontakt s bolševníkem velkolepým může způsobit puchýře
Kontakt s bolševníkem velkolepým může způsobit puchýře

Mezi nejznámější a velmi nebezpečný druh patří bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) původem z Kavkazu, který se k nám dostal jako okrasná rostlina. Můžeme se setkat i s méně častými invazivními druhy tohoto rodu, s bolševníkem perským (Heracleum persicum) nebo bolševníkem Sosnowského (Heracleum sosnowskyi).

Listy bolševníku velkolepého
Listy bolševníku velkolepého

Často se vyskytuje v neupravených zahradách, kde naprosto s přehledem zdecimuje veškerou flóru. Jeho květenství je bílé. Jedna rostlina dokáže vyprodukovat za rok až 25 000 semen, které mají dlouhou klíčivost - 10 let. Celá rostlina je velmi nebezpečná. Ve styku s pokožkou způsobuje zarudnutí kůže s pocity pálení, puchýře a otoky, v závažných případech může dojít až k popáleninám II. stupně. Proto je nutné při jeho odstraňování používat ochranné prostředky – obuv, oblečení, rukavice atd.

Květenství bolševníku
Květenství bolševníku

Ničení bolševníku je technicky i finančně velmi náročné. Provádí se především v době před květem nebo v květu, kombinací mechanického a chemického postupu, tím se výrazně omezí jeho nežádoucí výskyt.

Dalším zástupcem invazivní rostliny je netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), která je původem ze západní části Himaláje.

Netýkavka žláznatá
Netýkavka žláznatá

Můžeme se setkat i s její druhovou příbuznou rovněž invazivní netýkavkou malokvětou (Impatiens parviflora). Do našich krajin se netýkavka žláznatá dostala jako okrasná a medonosná rostlina. Její lidový název je „orchidej chudých“.

Květenství je v širokém spektru barev od bílé po temně fialovou. Jde o statnou bylinu, která vytváří vysoké množstevní porosty, které zcela vytlačují původní rostliny. Dospělá rostlina doroste do výšky 2,5 m a je tak nejvyšší bylinou naší flóry. Ničení netýkavky se provádí sekáním nebo trháním.

Květenství netýkavky žláznaté
Květenství netýkavky žláznaté

Křídlatka japonská (Reynoutria japonica) a křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) jsou původem z dálného východu, k nám se dostaly jako okrasné rostliny.

Křídlatky jsou vytrvalé dvoudomé rostliny s bílým květenstvím, lodyha dorůstá až 4 m (křídlatka japonská do 2 m) a je rovná a dutá. Problematické jsou svým oddenkovým systémem s pupeny, který dokáže přezimovat pod povrchem půdy a prorůst až do 2 metrů pod povrch. Svým rozrůstáním tak ničí původní rostlinná společenstva. Hubení se provádí kombinací mechanického a chemického postupu. Spásání ovcemi je problematické, některé rostlinu nechtějí spásat.

Křídlatka japonská
Křídlatka japonská
Křídlatka sachalinská
Křídlatka sachalinská

Šťovík alpský (Rumex alpinus), původem z Alp, se k nám dostal pro své oranžové oddenky, kterými se barvily látky, mladé listy se používaly do salátů a také se s nimi krmil dobytek. Problematický je jeho kořenový systém a velká produkce semen. Likviduje se chemickým postřikem.

Likvidace invazivních druhů rostlin

Jak se zbavit invazivních druhů rostlin? Je možné využít mechanické, chemické nebo biologické postupy.

Mechanické metody

U všech mechanických metod musíme myslet na vlastní bezpečnost a používat ochranné prostředky.

- Vyrývání jednotlivých kusů rostlin provádíme rycími vidlemi. Důležité při tomto postupu je, aby byl celý kořenový krček vyryt. Pokud tak neučiníme, rostlina je životaschopná a po zregenerování začne opět růst. Tato metoda je velmi fyzicky náročná.

- Osekávání květenství se provádí nejčastěji ve vrcholu květu rostliny nebo mírně po odkvětu. Tento způsob je náročný na odhad, kdy osek provést. Pokud bude proveden předčasně, rostlina vytvoří květenství nové a vše musíme provádět nanovo. Tato metoda je časově náročná, protože musíme vyčkat na vykvetení všech rostlin, které potřebujeme osekat. Není příliš fyzicky náročná.

- Ruční kosení – provádíme kosou, mačetou nebo křovinořezem. Frekvenci kosení je nutné přizpůsobit růstu a provádíme co nejníže u země. Tato metoda je časově náročná. Ruční kosení není vůbec vhodné u bolševníku, hrozí vážné zdravotní komplikace.

- Kosení mechanizací – například malým traktorem. Tato metoda není moc účinná, neboť ne vždy se nám podaří všechny rostliny okosit v době květu. Je fyzicky a časově nenáročná.

Chemické metodyProvádíme volně dostupnými moderními neselektivní systémovými herbicidy. Pro menší plochy použije ruční rozprašovač a pro ty větší zádový rozprašovač. Vždy dodržujeme předepsaný postup a chráníme se ochrannými prostředky. Dbáme i na okolní porost, abychom nelikvidovali také rostliny, které nám nevadí.

Spásání skotem nejčastěji ovcemiTento postup je velmi časově i finančně náročný. Skot potřebuje přístřešky a také přístup k vodě. Celý prostor je nutné oplotit. Ne všechny druhy invazivních rostlin jsou pro zvířata poživatelné. Tento způsob lze použít například na křídlatky.

Biologické metodyJsou ve fázi výzkumu. V budoucnu by bylo možné využití různých druhů živočichů (hmyz, larvy), plísní nebo hub.

Kombinované metodyNejčastěji jedná se o kombinaci opakovaného kosení, tedy mechanického zásahu a chemického postřiku herbicidy.

Invazivní rostliny jsou v zahradách, na loukách, v lesích, na březích řek i potoků. V počátku se jevily jako přínosné, ale s postupem času a zkušeností se z nich staly nežádoucí. Je jen na nás, jak se s nimi vypořádáme, zda se podaří zamezit jejich hojnému bujení a tím vytlačování původních druhů rostlin nebo navždy změní ráz krajiny. Stačí si nové a v tuzemsku neznámé rostliny pořizovat s rozmyslem a čas od času kontrolovat, zda se nám nešíří i mimo zahradu.

Publikováno: 27. 7. 2019, Autor: Šárka Miškovská (text), Depositphotos (foto), Profil autora: Redakce