Právě soutěžíme o:
montérkové kalhoty CERVA Dayboro montérkové kalhoty CERVA Dayboro
Načítám ...
Žádné výsledky
Hledaný výraz: koupel
Nalezené články:
Přihlášení  |  Registrace Český kutil do mailu
reklama

Ševče, drž se svého kopyta! Výroba kožených sandálů tradičním postupem.

Ševče, drž se svého kopyta! Výroba kožených sandálů tradičním postupem.
Takové zvolání by jistě mělo logiku, kdyby tohle řemeslo mělo vždycky zlaté dno. Ale dětská říkanka prozrazuje, jak to také někdy vypadalo: „Šiju boty, do roboty, nemám chleba ani sýra, kočka mi to všechno snědla…“ A tak vidíme, že u verpánku a kopyt to zkrátka vždycky legrace nebyla.
reklama

Nicméně podle dochovaných prastarých soudních záznamů ševci nechyběli u žádné taškařice a snad ani u hospodské pranice, zřejmě si totiž po dlouhém osamělém ohánění se dratví a tlučení floků do podrážek rádi užívali společnosti. Práci měli úctyhodnou, fortelnou a také pořádně náročnou, ať už šlo o volbu kůže na konkrétní typ obuvi, její krájení i přípravu či základní nebo ozdobné šití. Doklady o tom dodnes najdeme například v literatuře nebo v muzeích.

Prťáci a Nováci

V Čechách i na Moravě se s ševcovským řemeslem setkáváme už ve středověku. Tehdy však existovali ševci dvojí. První skupinu tvořili tzv. novotníci, novětníci či nováci, kteří šili boty nové. Druhou skupinu pak představovali refléři, prťáci, ševci obuvi vetché neboli vetešníci, kteří obnošeným a prošláplým botám prodlužovali život.

Obě skupiny se sdružovaly ve vlastním cechu. Nicméně při ševcovské prchlivosti docházelo mezi novotníky a vetešníky k vyhraněným sporům končícím i na nože. Ve při šlo o to, co má kdo dělat: obecné pravidlo říkalo, že s novými „modely“ pracovali novotníci a prťáci k obnošeným botám přišívali nové podešve a nárty. Občas však jedni i druzí zabrousili do hájemství konkurence, takže k zahlazení sporů se nakonec na nátlak shora oba cechy sloučily.

Móda je vlastně celkem stará dáma

Boty se šily z nejrozličnějších kůží s výjimkou koňských: nejvíce z hovězin, teletin, na vsi i ze skopovin, od konce 15. století i z barvené kozinky – kordovánu. Nebylo nic, co by ševci nedokázali. Po křížových výpravách se i naši ševci naučili vyrábět bláznivé nosaté střevíce se špicemi až metr dlouhými. Sortiment byl kategorizován: „dílo druhé“ představovala vysoká obuv shrnovací nebo s faldem, tzv. škorně, „krátké (nízké) dílo“ pak byly rozmanité střevíce mužské, ženské i dětské. Tradiční názvosloví nám zachovalo pěkné názvy obuvnických činností i výrobků, s nimiž si běžný čtenář dnes ani neví rady: kdo jen dokáže přesně popsat škorně, postoly, krbce, škarbaly, selské krabatiny a další? Paní Móda nabízela střevíce zvané „zobáky“, „kraví huby“, „medvědí pracky“. V Itálii a ve Španělsku se již v 17. století objevily vysoké kramfleky.

Zkusme si, jak se šilo

Vlastní ševcovská rukodělná výroba zahrnovala následující úkony: braní míry, úprava kopyta a střihu, vykrojení svršků a podešví, spojení svršků a podešví, cídění obuvi a dotváření. V ševcovské dílně proto existovala značná dělba práce. Mistr obyčejně dělával náročnější práci svrškářskou, starší tovaryš připravoval podešve a dával obuv dohromady, mladší tovaryš s učněm prováděli opravy.

Práce na botičkách bylo mnoho, nebyla to rozhodně práce pro netrpělivé. Přesvědčíme se o tom, když si dávnou ševcovinu zkusíme sami. Použijeme však kůži daleko měkčí, než jakou měli většinou k dispozici naši předchůdci, bude se nám s ní snáze pracovat.

Co budeme potřebovat

Protože zvolíme kůži, z níž se například šijí bundy, vystačíme prakticky s tím, co dům dá. Ševcovské kopyto, dratve, floky, verpánek a vše, co tuto profesi symbolizuje, nebudeme potřebovat. Kůži nejlevněji získáme v second handu, kde při troše štěstí levně koupíme starou koženou bundu, která nám vystačí na několik párů bot a sandálů.

Kůže je dostatečně měkká, abychom ji prošili běžnou jehlou, ale ne tak měkká, jako je kůže rukavičkářská, která by na nohách dlouho nevydržela. Koupit budeme muset mechovku na podrážku a čalounické nitě v barvě odpovídající kůži. Připravíme si kleště, jimiž si pomůžeme při vytahování jehly, obyčejnou jehlu, pokud budeme mít tvrdší kůži, pak i šídlo, kterým kůži předem nadírkujeme, ostré nůžky, papír na střih, látku na střih a lepidlo na kůži – např. Chemopren.

Střih

Střih vyrobíme ze zbytku pevnější látky, vyzkoušíme, zda na noze dobře sedí, a pak případně poopravíme. Na papír obkreslíme obě chodidla s přidáním asi půl centimetru po celém obvodu a vystřihneme. Obkreslíme na látku a také vystřihneme. Poté uchopíme další část látky, přetáhneme ji přes nárt, pečlivě uhladíme, obrys obkreslíme a ve střihu z obou stran protáhneme až do středu paty. Palec nohy přitom podložíme asi 1 cm vysokým předmětem (např. víčkem od plastové lahve). Vznikne tak potřebná vůle pro ohýbání nohy při chůzi.

Postup opakujeme i u druhé nohy. Látku vystřihneme a obkreslíme na papír. Na špičce střihu označíme střed. Změříme, zda obvod chodidla a svršku jsou totožné. Nyní musíme rozhodnout, zda chceme botu sešít uprostřed paty, nebo jestli na patu vyrobíme díl ve tvaru půloblouku (délku tohoto dílu odečteme od obvodu svršku).
Látkové díly střihu sešijeme od středu vyznačeného na špičce do poloviny, vyzkoušíme, případně poopravíme a došijeme k patě, kde je sešijeme, nebo kterou ukončíme oblým dílem pro patu. Když nyní tuto látkovou botu opatrně rozpáráme, získáme naprosto přesný střih budoucí boty.

Svršek

Vytvořený střih (šablonu z látky) přeneseme na kůži a jednotlivé díly vystřihneme. Pozor: snadno můžeme zaměnit střihy pro levou a pravou nohu a pak se nebudeme stačit divit. Do jehly navlékneme čalounickou nit, kterou pro snadnější protahování kůží můžeme protáhnout včelím voskem. Najdeme střed špice chodidla i svršku, přiložíme je na sebe a předním stehem do poloviny sešijeme. Jehlu prostrkujeme pomocí náprstku a vytahujeme kleštěmi. V případě tvrdší kůže a švů si pomůžeme nadírkováním stehů šídlem.

Čalounická niť se sice špatně navléká, ale je velice pevná a šít s ní můžeme i pouhým stehovacím švem. Aby se bota po vnitřním obvodu svršku nevytahovala, přeložíme okraj asi o 3 mm a prošijeme nebo zalepíme.

Podrážka

Hotovou botu bez podrážky – svršek sešitý s chodidlovou částí – vyzkoušíme, případně poopravíme. Připravíme si mechovku. Nakreslíme na ni hrubý obrys obou bot. Místo natřeme po celé ploše chemoprenem, potřeme i spodní část bot, necháme podle návodu zavadnout a slepíme.

Z mechovky vyřízneme i podpatek, který stejným způsobem přilepíme. Po zaschnutí lepidla vyřízneme podrážky s přilepenými svršky ostrým řezákem, nakonec je po celém obvodu zbrousíme dohladka buď nástavcem brusného kotouče na vrtačku, frézou, nebo ručně pilníkem a brusným papírem.

Druhy obuvi

Podle uvedeného postupu můžeme šít prakticky všechny druhy bot: chceme-li sandály, označíme místa, které vystřihneme, a přišíváme pouze přední díl, kdežto patu necháme volnou, vhodné bude přišít k pruhům kůže přezky.

U tzv. kristusek přišíváme k chodidlové části pouze poutka – čtyři vpředu a jedno na patě, kterými protáhneme koženou tkanici, jíž botu křížem šněrujeme k noze.

Chceme-li botu šněrovací, rozdělíme přední díl svršku zevnitř na dvě části, vyrobíme dírky na tkaničky a všijeme jazyk. V případě vysoké shrnovací boty přišijeme od středu nártu holení část, kterou vzadu nebo z boku uzavřeme šněrováním.

Autor: Jiří Jan (text a foto)

Související články

Technické informace po sto letech 9  fotek

Technické informace po sto letech

Kdo má možnost číst někdy víc než sto let starou technickou literaturu, určitě ocení nejen dnes legračně působící kouzlo tehdejšího jazyka, ale předev ...


Vodní hamr v Dobřívi aneb trocha historie 32  fotek

Vodní hamr v Dobřívi aneb trocha historie

Výroba železa je stará nejméně 7000 let. Ruční zpracování surového železa na kovářský polotovar bylo fyzicky velmi náročné a limitovalo zejména veliko ...


Vánoční dekorace z papíru 15  fotek

Vánoční dekorace z papíru

Abychom v předvánočním shonu děti zabavili a zkrátili jim čekání na Ježíška, zapojíme je do příprav jednoduchých vánočních dekorací z papíru. Hotové d ...


Dekorování papíru voskem 11  fotek

Dekorování papíru voskem

Zkuste si vyrobit originální balicí papír, obal na CD disk, hezké přáníčko, krásně dekorované desky či krabičku na dárek. To vše lze provést technikou ...


reklama
reklama

reklama
Diskuze kutilů
1
Názor redakci Stará řemesla a tradice
Poslední příspěvek: 11.12.2011 11:38 PETR ZWIKIRSCH
1
Brnění - odpověď Stará řemesla a tradice
Poslední příspěvek: 20.3.2008 21:15 Pavel Hnízdil
0
Kovotlačitelství. Stará řemesla a tradice
Poslední příspěvek: 30.11.-0001 00:00 Bobeš
0
renovace starého betlému Stará řemesla a tradice
Poslední příspěvek: 30.11.-0001 00:00 Eva Kneblová
0
Lihyrove hodiny Tvoříme
Poslední příspěvek: 30.11.-0001 00:00 Jan Gregor
1
Brnění - odpověď Stará řemesla a tradice
Poslední příspěvek: 20.3.2008 21:15 Pavel Hnízdil
1
Názor redakci Stará řemesla a tradice
Poslední příspěvek: 11.12.2011 11:38 PETR ZWIKIRSCH
reklama
reklama


Kontakty | e-mail: redakce@ceskykutil.cz

© 2007 - 2019 Český kutil.cz, s.r.o.
Všechna práva vyhrazena. ISSN 1802-4270.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu Český kutil, s.r.o. zakázáno.



© 2007 - 2019 Český kutil.cz, s.r.o. Všechna práva vyhrazena, ISSN 1802-4270. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu Český kutil, s.r.o. zakázáno.
×