Popravdě řečeno, najít univerzální dobu, jak často stříhat váš trávník, je složité. Už jen z hlediska umístnění trávníku, složení půdy, množství zavlažovaní atd. Doposud se trávník kolem domu považoval za něco, co je spíše na obtíž a pokud se tato plocha co nejvíce zmenší například vybetonováním, jedině dobře. Jak ale taková kupříkladu betonová plocha může krásně vonět, jak je „příjemné“ na takové betonové ploše nechat upadnout vás či vaše děti během nějaké hry, anebo jak taková betonová plocha ladí k vašemu domu? Asi mnoho ne. Neberme tedy trávník jako něco, co je náš nepřítel. Ano, údržba není jednoduchá, ale na rozdíl od betonu lze travní plochu různě tvarovat, měnit a hlavě se takovým hustým zdravým trávníkem můžete i pochlubit vašim přátelům. Betonem, dlažbou či udusanou hlínou však nikoho neohromíte.

Ve výsledku to z hlediska prvního názoru, tedy tráva je „nepřítel“, vedlo k tomu, že se tráva nechala narůst co nejdelší a pak se zkrátila co nejvíce. K čemu to ale vedlo? Pokud nedošlo k „udušení“ motoru sekačky, hromada nasekané travní hmoty byla obrovská a bylo těžké ji někam dát. Kdo ji v dobré víře, že si příroda pomůže, navíc nechal ležet na posekaném trávníku, dílo zkázy dokončil. Dlouhá přerostlá tráva, aby udržela váhu stébla, se začne od spodní části zpevňovat. Tyto dolní části nejsou sytě zelené, jsou spíše dožluta či hněda a hlavně jsou tyto spodní konce po posekání ostré na dotyk – například bosou nohou. V přerostlém trávníku je díky jeho výšce potlačena tvorba drobných jemných stébel, takže po posekání takové trávy jste nejenže nic nezískali, ale celá plocha vypadala jak po aplikaci nevhodného hnojiva.

Současný trend je mít hustý zdravý zelený trávník jako vaši malou výstavní plochu, něco, co vás reprezentuje a čím se můžete pyšnit před sousedy. V neposlední řadě je to místo, které vás donutí se alespoň minimálně hýbat, máte-li „sedavé“ zaměstnání.

Všichni víme, že veškeré travní plochy určené například ke sportu, jsou udržovány téměř denně. Jako typický příklad lze zmínit fotbalová či golfová hřiště. Plno z vás se teď může ohradit – tyto plochy jsou hodně zatěžovány, je tedy nutná častá údržba, na kterou já nemám čas. A mají pravdu. I když, není to jen výmluva? Kouzlo krásné travní plochy spočívá právě v přiměřeně časté údržbě. Nevypěstujete žádnou rostlinu, aniž byste se o ni nestarali - například ji pravidelně nezalévali. Nestanete se skvělým tanečníkem pokud cvičení tanečních figur nevěnujete přiměřený čas. Chcete-li hezký trávník, je nutné mu nějaký čas a píli věnovat, sám se rozhodně neudělá, na tom se shodneme všichni, že? Známé přísloví praví, že bez práce nejsou koláče. Převedeno na trávníky, nechceme-li mít trávník plný koláčů plísně sněžné a mechu, je třeba pro to také něco udělat.

Takže, ačkoliv nejsme profesionální trávníkáři, zkusme se chovat podobně a střihejme trávu alespoň jedenkrát za tři dny. A pár postřehů na závěr - čím častěji stříháte, tím je postříhaná travní hmota méně objemná. Pokud stříhání provádíte pravidelně, nejedná se o boj s trávou, ale o „projížďku“ zahradou: a stříhání je navíc rychle hotové. Pokud jste zvolili vhodnou travní odrůdu a jste navíc majiteli vřetenové sekačky, která jezdí pouze po válcích, při pravidelném stříhání docílíte toho, že se tráva začne více plazit a vytvoří „koberec“. Její listová hmota je dostatečná a tudíž nemá potřebu přírůstků, jež pro vás znamenají objemnější travní hmotu, kterou není kam ukládat. Navíc se sekačkou na válcích každým přejezdem likvidujete nerovnosti trávníku, přičemž se půda méně utužuje. Hlavně ale nezapomeňte, co bylo řečeno na začátku - není dobré trávu zkracovat o více než o třetinu. Tak hodně zdaru!