Tradice pěstovat rostliny v nádobách vychází z prastaré snahy člověka o něco pečovat a ošetřovat. S rostlinami v nádobách se setkáváme ve všech antických kulturách. Semiramidiny vysuté zahrady byly asi první střešní a terasové zahrady, řecké Adonisovy zahrádky pak prvními hrnkovými zahradami. Také daleko na východě okolo r. 60 n.l. vzniklo vytříbené japonské umění pěstování rostlin v „miskách“.
Výběr vhodné nádoby na pěstování rostlin
Historie pěstování balkonových květin závisela na architektonických prvcích - balkonech, zábradlích, schodištích ad., které bylo třeba ozdobit. Jako stvořené pro dekorace se ukázaly alpské domy se zastřešenými rustikálními dřevěnými balkony, které vytvářejí ideální prostředí pro pěstování pelargónií, fuchsií, begonií, petunií aj. V současné době se sortiment stále rozšiřuje, vždyť právě balkon či terasa se staly důležitými místy k odpočinku.
Současně se sortimentem rostlin se rozšiřuje i nabídka pěstebních nádob. V posledních letech se nabízí i prostor pro malé děti. S květináčem je možné zakoupit i sadu samolepek, kterými je děti podle své fantazie sami vyzdobí a třeba i osází.
Pro výsadbu využijete různé pěstební nádoby a další pomůcky
Nádoby pro všestranné využití
Květináče vybíráme podle pěstovaných rostlin a jejich umístění. Při výběru hrají roli především hmotnost, mrazuvzdornost, barva ad. Praktické jsou nádoby s držáky pro snadnější přemístění.
Květináče zakoupíte v různých velikostech i tvarech
Truhlíky jsou z nejrůznějších materiálů a barev, v délkách od 40 do 120 cm. Pozor - měly by být vysoké nejméně 15 cm! Šířka 20 - 22 cm pak umožňuje optimální rozmístění rostlin. V truhlících nemusíte pěstovat jen květiny, jsou vhodné i například pro pěstování rajčat.
Mísy pro osázení by měly být uprostřed vysoké nejméně 15 cm, raději vyberte 20 cm, aby rostliny nevysychaly a měly dostatek prostoru pro kořeny.
Závěsné nádoby jsou zpravidla z lehkého plastu s držáky. Jsou určeny pro výsadbu vzpřímených i převislých rostlin, připevňují se buď k zábradlí, na stěny i do prostoru. U závěsných nádob z drátěné konstrukce se jako výhodné ukazují tvarované vložky z kokosového vlákna, které vytvářejí přesně na míru konstrukce polokulovitou pěstební nádobu. Kokosové vlákno nejen, že nasákne přebytečnou vodu, ale současně díky možnosti pronikání vzduchu ke kořenům nedochází k jejich odumírání vlivem přemokření.
Závěsnými květináči můžete ozdobit balkon i pergolu
Tyto nádoby nahrazují jednu velkou nevýhodu vnějších květináčů a tou je závislost na velikosti vnitřní vložené nádoby. Žardoniéry jsou okrasné nádoby různých tvarů a spíše větších velikostí, do kterých však rostliny z květináčů přímo zasazujeme. Jednou nepostradatelnou vlastností musí být vodotěsnost. Máme-li tedy žardoniéru vyrobenou z proutí, musí být vybavena vodotěsnou vložkou. Pokud jsou ze dřeva musí mít řádný povrchový nátěr nepropustný pro vodu. Tvar může být různý stejně tak, jako jejich podoba. Ani zde ale nesmíte zapomínat na vhodný výběr v souladu s květinou a okolním interiérem. Riziko spojené s pěstováním v žarodniérách je přemokřením substrátu. S absencí drenážního otvoru si musíme dát velký pozor při zálivce, zvláště u malých nádob. Jestliže si do dna vyvrtáte drenážní otvor, nezapomeňte na použití podstavné misky.
Příklad hand made vyrobené žardoniéry
Netradiční materiály
Majolikové nádoby jsou vyrobené z vysokopálené mrazuvzdorné kameniny a jsou k dostání většinou glazované. Díky tomu jsou neprodyšné pro vlhkost stěnou a proto se na nich často usadí vápenný květ.
Glazované květináče bývají pomalované
Dřevěné nádoby stejně jako hliněné mají dlouhou tradici. Přesto ale pozor: podle druhu dřeva jsou různě odolné proti vlhkosti a povětrnostním vlivům. Vyžadují častou povrchovou úpravu, nejlépe lakováním či lazurováním. Nejlepším řešením proti hnilobě je vyložení nádoby folií a současné podložení, aby pod ní mohl proudit vzduch.
Dřevěný květináč je potřeba pravidelně ošetřovat nátěrem
Kamenné nádoby jsou vytesány z přírodního kamene, jsou těžké a vyznačují se vysokou cenou. Velmi rychle ale získávají vytouženou patinu díky uchyceným řasám a lišejníkům.
Betonové nádoby jsou stabilní ve větru a odolné horku. Vzhledem k velké váze se hodí pro umístění na zem.
Kovové nádoby z olova, mědi, zinku, cínu použijete k přímému osázení, pouze pokud jsou předem uvnitř potažené plastovou folií, nebo natřené emailovou barvou.
Zásady pro výběr:
Než koupíte truhlíky, změřte si délku zábradlí na balkóně. Při plánování myslete na to, že můžete pro umístění rostlin využít rohy, stěny a u zastřešených balkónů i strop. Rozmyslete si zdali dáte přednost jednoletým nebo vytrvalým rostlinám. Jednoleté (letničky) jsou cenově výhodnější, především pokud se je sami dokážete vypěstovat ze semen. Vytrvalé rostliny jsou výhodné, pokud máme možnost uchovat je přes zimní období. Při nákupu truhlíků si rozmyslete, z jakého materiálu jsou a zda se dají využít po několik sezon.
Naprostou nutností jsou otvory ve dně nádob, kterými může odtékat přebytečná voda. Nádoby do kterých se nedá vyvrtat odtokový otvor, používejte pouze jako svrchní ozdobný květináč
U velikosti nádoby platí, čím více místa mají kořeny a čím více zeminy je k dispozici, tím lépe pro rostlinu. Omezujícími faktory jsou prostorová náročnost a hmotnost velkých nádob.
Těžké nádoby jsou stabilnější, v úvahu ale musíme vzít nosnost balkonového zábradlí i samotného balkonu. Odolnost nádob především proti mrazu bereme v úvahu při pěstování rostlin, které přezimují venku.
Na balkon nebo terasu se hodí různé druhy pěstebních nádob
Truhlíky klasické nebo samozavlažovací?
Klasické truhlíky se dostanou v rozměrech od délky 40 cm až 120 cm, jejich šíře bývá 15 nebo 20 cm v různě barevné škále. Při výsadbě musíme vždy počítat s drenážní vrstvou a vyvrtáním několika otvorů ve dně. Vynikající pomůckou je stará pletací jehlice, která se rozpálí nad plamenem (třeba sporáku) a horkým koncem tak vytvoříme poměrně snadno otvory. Z důvodu odtoku zálivkové vody je nutné počítat s podmiskou, aby se přebytečná voda mohla zachytit a nevytékala ven. Nevýhodou klasických truhlíků je nutnost pravidelné, během horkého období i každodenní zálivky. Jsou vhodné pro všechny druhy běžných balkonových rostlin.
Samozavlažovací truhlíky nepotřebují odtokové otvory, protože mají na dně vyvýšený rošt a část prostoru pod ním slouží k zadržení zálivkové vody. Samozavlažovacích truhlíků najdeme v obchodech celou řadu, nejen co se týče velikostí, ale i barev. Například truhlíky „Plastia“ jsou vybaveny zásobníkem vody a hladinoměrem, který ukazuje množství vody v truhlíku. Pokles ukazatele hladinoměru signalizuje, kdy je čas zalévat. Hladinoměr tak současně ukáže maximální zásobu vody. Další výhodou tohoto typu samozavlažovacích truhlíků je, že se nemusíte bát přemokření rostlin v době déle trvajících dešťů. Veškerá přebytečná voda totiž vyteče přepadovými otvory.
Systém „Lebiš“ je pak vyroben na principu zvýšeného dna s knoty, které se provlékají otvory v roštu a jejich konce visí na dno, tedy do prostoru s vodou. Knoty vsakují vodu a tím trvale udržují pěstební substrát vlhký.
Při nákupu je vždy nutné zkontrolovat pěstební prostor, u některých typů je totiž vzhledem k vyvýšenému roštu poměrně malý. Rostliny koření mělce a v době, kdy dorostou do větších rozměrů, dojde poměrně často k jejich převrácení a tím polámání rostlin. Další nevýhodou může být i přemokření rostlin v období dešťů, pokud truhlíky nemají přepadové otvory.
Truhlíky můžete osázet okna
Užitečné rady
Pokud používáme nádoby z předchozích let, vyplatí se je před osázením ošetřit. Dřevěné nádoby vyčistěte již několik týdnů před osázením a natřete je prostředkem na ochranu dřeva, který ale neškodí rostlinám. Prodloužíte si tak životnost nádob o několik let.
Již použité truhlíky, květináče, hrnce aj. se dobře vyčistí horkou mýdlovou vodou a kartáčem. Řasy a vápenaté usazeniny se dají snadno odstranit roztokem octa a slané vody (2 l octa na 1 l vody, k tomu přidat hrst soli). Roztok se nanese, nechá se působit asi 20 minut a pak se vydrhne kartáčkem a čistou vodou.
Na podložení dřevěné nádoby si obstarejte cihly nebo kovový rošt, aby pod dnem mohl proudit vzduch a nádoby odspodu nehnily!
Podpěry a konstrukce
Pěkný vzhled pěstovaných rostlin může vhodně doplnit i celá řada podpěr a konstrukcí, které se využívají především při pěstování pnoucích rostlin. Vybrané pomůcky je nutné instalovat hned při sázení.
Truhlíková podpěrná mřížka je do oblouku ohnutá drátěná konstrukce s otvory, která se umísťuje ihned po osázení truhlíků většinou převislými rostlinami. Mřížkou docílíme pravidelný a bohatý obrost rostlin po celou vegetaci. Uplatní se při pěstování převislých muškátů, petunií, sporýšů, vějířovém atd.
Podpůrná mřížka do truhlíku
Jako pomůcky pro rostliny, které se musejí vyvazovat, jako např. fazol, povijnice, thunbergie, podražec aj., se využívají tyčky, případně napnuté provázky a dráty. Ovíjivé rostliny se spirálovitě obtáčejí kolem podpěr.
Podpěry pro popínavé rostliny, jako je hrachor, vilec, řeřicha či plamének, jsou provazy, dráty, ale pozor, ne příliš silné, aby se jemné úponky mohly pevně držet. Vhodnější je z uvedených materiálů vytvořit mříž, síť nebo treláž.
Jako pomůcky pro rostliny, které se musejí vyvazovat jako poléhavé liány, např. růže, jasmín, je ideální mřížka sestavená do kosočtverců, ke které se musí rostliny vyvazovat.
Podpůrná mřížka Podpěry
Jaký vybrat substrát?
Zemina (substrát) pro rostliny pěstované v nádobách by měla:
zadržovat vodu, postupně ji odevzdávat rostlinám a přebytečnou nechat odtéct;
kořenům poskytnout dobré růstové podmínky, ale zůstat kyprá;
částečně vyrovnávat extrémní kolísání vlhkosti a teplot a to nejméně po období jednoho léta.
Z uvedených podmínek na kvalitu substrátu vyplývá, že zahradní zemina, odebraná na záhonu, není pro výsadbu vhodná.Většina pěstovaných běžných druhů rostlin vyžaduje pH substrátu mírně kyselé, tedy v rozmezí 6,5 - 6,8.Nejčastěji využívaný substrát pro balkonové rostliny se skládá ze směsi rašeliny, jílovitých minerálů, hnojiv, kompostové zeminy, případně dalších přidaných látek, které stabilizují kvalitu celé směsi.
Používejte kvalitní zeminu pro pěstování
Ideální je pak substrát (novinka pro letošní rok) jehož součástí je minerální hnojivo, které se postupně pro rostlinu uvolňuje po dobu prvních 6 týdnů po výsadbě. Po jeho vyčerpání se rostliny dále přihnojují tekutými hnojivy, případně tyčinkami, které uvolňují živiny po dobu asi 4 týdnů Pro specializované druhy se pak základní substrát upravuje tak, aby vyhovoval všem listem i květem okrasným rostlinám. A splňoval tak nezbytné požadavky pro dobrý růst a vývoj jednotlivých rostlin
