Právě soutěžíme o:
přípravky pro zdraví i krásu vaší zahrady přípravky pro zdraví i krásu vaší zahrady
Načítám ...
Žádné výsledky
Hledaný výraz: koupel
Nalezené články:
Přihlášení  |  Registrace Český kutil do mailu
reklama

Lekníny

Lekníny
Máte na zahradě jezírko, ať už uměle vytvořené nebo přírodní, a nevíte, čím jej ozdobit? Nebo se pro jeho stavbu teprve rozhodujete a přemýšlíte, jestli to bude to pravé zrovna pro vás? Anebo se vám líbí křehká krása leknínů a potřebujete jen poradit, jak na to. Tak tedy prosím, seznamte se.
reklama

Stavba leknínu

Leknín – čeleď leknínovitých.
Domácí druhy leknínů: Nymphaea alba – leknín bílý, Nymphaea candida – leknín bělostný.

Oddenek

Oddenek (rhizom) je ponořená část leknínu, která je přídavnými kořeny pevně zakotvena v bahně. Shromažďují se v něm zásobní látky, potřebné k přežití zimy a k započetí jarního vegetačního období. Oddenky se v průběhu let rozrůstají do značné šíře od mateční rostliny. Dělení oddenků se provádí v průběhu jara, nejdéle do května. Některé lekníny tvoří oddenky vodorovně v povrchové vrstvě dna, některé naopak svisle.

Listy

Listová plocha vzrůstá společně se zvětšující se hloubkou vody. Listy leknínů svým stíněním vodní plochy udržují vodu chladnější a navíc svým stínem omezují růst vodní řasy. Na hladině se začnou objevovat zpravidla od března až dubna, postupně asimilují, žloutnou, hnědnou, odumírají a nahrazují je nové.Vyskytují se tři základní typy listů:

  • Ponořené (submerzní) – bývají tenké, malé, šípovité, těsně přisedlé na oddenek.
  • Vzdušné – jsou zvlněné, rostou na tzv. pozemních formách leknínů ( jež přežijí i letnění a zimnění rybníku bez vody ve vlhkém bahně, nepotřebují ležet ve vodě) nebo je vidíme vystupovat nad hladinu v mělkých či lekníny přeplněných bazénech.
  • Plovoucí – nejobvyklejší typ leknínového listu, většinou těsně přilehnutého na hladinu.

Květ

Poupě se vyvíjí pod vodou, postupně se zvětšuje, jeho stonek se prodlužuje, až dosáhne na hladinu. Pokud leknín se zralým poupětem dorostlým ku hladině posuneme do větší hloubky, stonek květu nereaguje jako stonek listu a neprodlouží se, poupě se rozvine a vykvete pod hladinou.

Kvetení leknínů

Kvalita a množství květů závisí na vlastnostech a kondici jednotlivé rostliny, na vhodnosti stanoviště, klimatických podmínkách, počasí, hloubce vysazení.
Úspěšné kvetení leknínů závisí i na ekologické a biologické vyváženosti vodního prostředí, tedy na poměru mezi rostlinstvem a živočišstvem, obzvláště v extrémních situacích, v době přemnožení a případného úhynu některých jedinců.

Období kvetení

Lekníny kvetou v závislosti na počasí, zpravidla ve 2–3 vrcholech od června do října (mimořádně vykvetou od dubna do listopadu).
Květy se obvykle rozevírají mezi 8–11 hodinou, zavírají se mezi 15–17 hodinou, v závislosti na počasí, odrůdě a dalších okolnostech.

Vybarvení květu závisí na více podmínkách (živiny, teplota, stáří, zdraví rostliny). První květ zpravidla nebývá typicky vybarven.

Vůně

Nejsilněji voní růžové, méně červené, nejméně bílé a květy ostatních barev. Některé odrůdy voní pouze první den. Počet květů za vegetační období kolísá podle odrůdy, živin, tepla. Obecně však platí, že leknín je jedna z rostlin s nejdelší délkou kvetení v zahradě (červen až říjen).

Výsadba leknínu do nádoby

Nádoby mohou být mělčí a širší, lekníny nekoření hluboko. Vhodné jsou umělohmotné koše s hustým děrováním, to je ucpáváno kořeny rostlin, které pak berou živiny z okolní vody. Ale není to podmínka. Stačí hrnec nebo velký květník.

Je potřeba vyměnit leknínům každých 3–5 let substrát, a to během jara (březen – květen). Od mateční rostliny oddělit mladé, konkurenční lekníny a vsadit do vlastních nádob. Ponechat jako mateční středně silný kvetoucí oddenek, nejtlustší oddenek už nebývá tak životaschopný.

Doporučený minimální objem substrátu pro pěstování leknínu:

  • trpasličí lekníny: 5–10 l (postačí však i 3–5 l, výměnu substrátu je vhodné provádět po 1–2 letech);
  • zakrslé lekníny: 20–30 l;
  • středně vzrůstné (většina): 30–40 l;
  • silně vzrůstné (obři do hloubek metr a více): 40–60 l i více (až 200 l).

    • S u b s t r á t (směs zemin):
      • 4 díly drnovky;
      • 2 díly dokonale zetlelého hovězího hnoje;
      • 1 díl rašeliny;
      • 1 díl jílu (nejlépe mrazem rozpadlého);
      • kostní moučka (1 kg na 30 kg substrátu);

        • Případně lze použít k obohacení:<
          • rohovou moučku (1 kg na 1000 kg substrátu);
          • popel z listnatých dřevin
          • sušenou krev;
          • dobře usušený kravinec.

            • Substrát může být zavlhlý, lépe se umačkává; pH reakce substrátu a vody by měla být zhruba neutrální, tedy pH 6,8–8,5.
              Nikdy nepoužívejte jako substrát bahno z rybníků nebo řečišť. Může obsahovat nemoci jak rostlin tak ryb!

              Použití hnojiv

              Pokud je to možné, vyhýbáme se použití umělých hnojiv, vylouhují se do vody a jsou velmi nebezpečná pro chemickou vyváženost vody. Není-li vyhnutí, dodáváme je v poměru cca 1:100 (1 kg na 100 kg).
              Zabalená v papíru či hadříku je uložíme vždy pod oddenek, pokud možno doprostřed substrátu. Není radno je míchat do právě používaného substrátu v sázecích nádobách. Není-li možno jinak, je nutno substrát shora zasypat 3–5 cm chudé zeminy, drtě či písku. Nejlepší je namíchat umělé hnojivo do kompostu cca půl roku před jeho použitím.

              Hnojení uprostřed vegetace
              Hnojivé tyčinky z plného kombinovaného hnojiva jsou běžně v prodeji. Speciálně pro lekníny a další kvetoucí vodní rostliny je určeno např. hnojivo NYMPHA-FLOR-NF. Tyto tyčinky plus přihnojení kostní či rohovou moučkou lze použít během vegetace, zdá-li se, že lekníny hůře kvetou. Nádobu s lekníny vyzvedneme, tyčinky zasuneme hlouběji do zeminy, nasypeme kostní moučku. Nebo moučku zabalenou v papíru či jako usušené kuličky (jíl+kostní moučka) vsuneme do díry vytvořené kolíkem a zase díru zamáčkneme, aby se moučka nevyluhovala do vody.

              Postup sázení leknínu

              Do sázecí nádoby dáme substrát a důkladně umačkáme nebo ušlapeme asi 5–10 cm pod okraj, a to ve tvaru mírné homole, na kterou položíme oddenek leknínu a rozprostřeme kořeny, které je možno i zkrátit. Dosypeme zem po okraj nádoby, vší silou umačkáme (neudusaná zemina se stane břečkovitou kaší, ve které bude oddenek špatně ukotven a může vyplavat nad hladinu). Povrch takto osazené nádoby zasypeme nevápennou! drtí, kačírkem, obložíme valouny, cihlami a podobně proti rytí ryb a proti vyplavování živin.
              Má-li leknín málo kotevních (tj. adventivních neboli přídavných kořenů), zatěžkáme zasypaný oddenek (kameny, cihla…) asi na 14 dnů, než na jaře zakoření, jinak by mohl vyplavat nad hladinu. Osázenou nádobu zalijeme, namočíme a opatrně postupně noříme tak, aby probublávající vzduch nevynášel částice zeminy, abychom nezakalili a živinami příliš neobohatili vodu.
              Při práci s leknínem, manipulaci s ním, přepravě atd. udržujeme listy vždy vlhké (hadry, noviny…), nepoužíváme fólie, jinak se listy zapaří a uhynou.
              Čím méně je vysazovaný oddenek olistěn, čím kratší mají listy řapíky, tím lépe se s ním pracuje. Takže nejlepší je vysazovat je z jara anebo použít lekníny, které byly vysazeny v mělčí vodě.

              Přesun do hlubší vody

              Optimální hloubka pro zdárné kvetení se počítá jako minimální hloubka + maximální, děleno dvěma.

              Lekníny postupně přesunujeme do hlubší vody ( viz doporučená hloubka pro jednotlivý druh), listy rychle dorůstají na hladinu. Již rozkvetlé květy ani zralá poupata nedorostou na hladinu a odkvetou pod vodou.
              Silné kvetoucí lekníny je možno ihned vysadit do optimální až maximální hloubky. Lekníny porostou i v minimální hloubce pro daný druh a odrůdu, je však možné, že nebudou mít tak velké květy.

              Zimování leknínů

              Nejlépe přezimují venku v bazénu pod vodou, pokud možno vždy pod úrovní ledu. Největší problémy se zamrznutím v ledu mají hlavně žluté a oranžově proměnné odrůdy, dále pak slabě zakořeněné, mladé či později (od srpna) přesazené rostliny.
              Lekníny přezimují i ve vlhku nebo v nádobě s vodou v bezmrazné místnosti (sklep, garáž…).
              Trpasličí lekníny přezimujeme venku v nezámrzné hloubce vody od listopadu do konce února, tj. posuneme nádobu hlouběji – pod úroveň ledu a koncem února ji zase nesmíme zapomenout vytáhnout. Není-li k dispozici hlubší nádrž, přemístíme trpasličí leknín do nádoby nebo do pytle s vodou a přezimujeme je v chladných mrazuvzdorných prostorech (ne v teple), lépe na světlém než tmavém místě.

              Zdravotní stav

              Zdravotní stav leknínu je rozumné hlídat, nejlépe je vidět na listech.
              Lekníny by neměly být během vegetace ve stínu ani polostínu, od dubna do října vyžadují plné slunce.
              Listy jsou zpravidla vstupní branou infekcí skrze mechanická poškození – požer, díry od krup.
              List je výrobnou zásobních a živných látek ke tvorbě květu, semen a mladých odnoží. Jestliže plně nefunguje – poškozený či znečištěný list, je-li děravý řapík listové čepele, leknín přestane nejprve kvést a když k oddenku není vzduchovými kanálky přiváděn kyslík, může to vést k úhynu celé rostliny, především v průběhu letní vegetace (na jaře rostlina startuje pomocí zásobních látek – bez listů).
              List, hlavně ze spodní strany, bývá líhní, životodárným útočištěm, žírným úkrytem larev mnoha rodů hmyzu, jehož dospělci žijí suchozemsky (komáři, pakomáři, chrostíci, rákosníčci, nosatci, bázlivci…). Ti dokáží svým požerem a chodbičkováním, děrováním, listu zkrátit jeho životnost nebo jej poničit tak, že se úplně rozpadne a zůstane jenom kostra žeber.
              Vrchní strana listu bývá v příznivých letech doslova obalena mšicemi, sajícími listové šťávy. Mšice pak samy produkují sladký a lepkavý mok, který láká spousty létavého hmyzu, navíc tato tekutina polepí listy, na které se pak nalepuje prach a jiné nečistoty bránící slunci pronikat do chlorofylové zeleni listu, čímž vázne štěpení oxidu uhličitého na kyslík a uhlík, základní složky zásobních látek.
              Leknínu ulehčíme, pokud budeme mšice omývat, splachovat lehkým proudem vody, nebo na ně vodu nahánět například lopatou.
              Mladé oddenky v kontejnerech nikdy neskladujeme v malých nádobách s vodou, postavených na povrchu terénu a plném slunci. Přehřejí se, takže škrob obsažený v oddenku začne kvasit. Poškozený oddenek může způsobit problémy, například po rozdělení může začít hnít v teplé letní vodě. Proto se snažíme oddenky dělit a vůbec přesazovat lekníny nejdéle do konce května.
              V době letních veder někdy přehřátým leknínovým květům vadnou a přepadají dolů špičky okvětních lístků, což nevypadá nejlépe. Je to dáno teplotou vzduchu, těžko tomu odpomoci, snad jen spuštěním koloběhu vody, vodotrysků a podobně.

              Chemismus vody

              Úspěšný růst a kvetení leknínu závisí i na ekologické a biologické vyváženosti vodního prostředí, tedy na poměru mezi rostlinstvem a živočišstvem. Je-li prostředí nevyvážené, následují často poruchy chemismu vody, mění se poměry a vztahy látek ve vodě rozpuštěných, mění se tvrdost vody, mění se kyselá či zásaditá reakce vody daná hodnotami pH.

              Kaprovitým rybám, nejvhodnějším pro leknínové vody, a leknínům nejlépe svědčí zhruba neutrální reakce pH 6,8–8,5, tyto hodnoty se však mohou prudce měnit při havárii i během dne! Vyvážený chemismus vody je velice křehká záležitost, měnící se i v závislosti na klimatických podmínkách, na obsahu plynů a pevných látek, jejich sloučenin ve vodě. Příroda si však většinou poradí sama, pokud jí lidé nekomplikují život nad únosnou mez. Člověk může pomoci tím, že bude umět předcházet haváriím, že dodá do vody kyslík nebo přehřátou vodu ochladí.
              Všeobecně platí – čím větší a hlubší nádrž, tím lépe pro biologickou vyváženost vodního prostředí.
              Ve větší nádrži si můžeme dovolit vytvořit rozsáhlé mělčinové partie osázené rostlinami, které budou čistit vodu a odebírat živiny ve vodě rozpuštěné.

              Trpasličí lekníny

              Nymphaea x Pygmea, Nymphaea tetragona

              Pěstování trpasličích leknínů má některé zvláštnosti. Je lepší je pěstovat v malých nádobách (škopky, vaničky, jezírka ve skalce), postačí jim plocha hladiny čtvrt metru čtverečního (i mísy o průměru 30–50 cm). Kvetou v hloubce vody od 3 cm do 20 (30) cm, hlubší voda bývá na úkor kvetení (kvetou hůře nebo vůbec nekvetou). Stačí jim 3–5 litrů substrátu, který musíme každoročně obměňovat!!! (nebo alespoň každý druhý rok). Musí mít 4–8 hodin slunce denně a to i tehdy, pěstujeme-li je v bytě. V bytě jim musíme zajistit zimní odpočinek alespoň od listopadu do konce února v chladnu (viz přezimování leknínů).
              Všem trpasličím a zakrslým leknínům škodí vláknité řasy. Ty musíme od mladých rostlinek pečlivě odstraňovat.

              Bílé trpasličí lekníny – Nymphaea x pygmea Alba, Nymphaea tetragona – neodnožují, pěstují se výhradně ze semene.
              Žlutý trpasličí leknín Nymphaea x Pygmea „Helvola“ odnožuje a množí se dělením, nejde pěstovat ze semene. Oddenek se někdy „zblázní“, takže pak z dlouhého hřebenitého oddenku vyrážejí listy jeden vedle druhého, rostlina přestane kvést. Tehdy musíme oddenek rozřezat na špalíčky 1–2 cm dlouhé a znovu zasadit. Některé se vzpamatují a začnou kvést, některé hřebenití dál.
              Červeně kvetoucí kultivar Nymphaea x Pygmea „Rubra“ není pravý trpasličí leknín, přerůstá v malých nádobách, chová se spíše jako zakrslé lekníny, ale patří do hloubky spíše 20–40 cm jako kultivary „Aurora, Bateau, Chrsantha, Froebeli, Graziella, Maurice Laydeker, Robinsoni, Solfatare, Walter Pagels“.
              Nymphaea x pygmea „Rubra“ navíc málo odnožuje, je špatně množitelná, proto je i těžko dosažitelná a drahá.

              Autor: Fox (text a foto)

              Klíčová slova:


              Související články

              Údržba jezírka 6  fotek

              Údržba jezírka

              Vodní hladina dokáže dodat určitý půvab každé zahradě. Aby jezírko vypadalo stále pěkně, musíme věnovat čas jeho pravidelné údržbě.


              Zahrada je živý organismus 11  fotek

              Zahrada je živý organismus

              Zahrada je součástí velkého celku, jemuž říkáme krajina. Tak jako v našem těle je každá část – od malé buňky až po velké orgány – stejně důležitá a ne ...


              Voda v zahradě 13  fotek

              Voda v zahradě

              Posedět si v zahradě u vlastního jezírka a pozorovat jak během dne mění tvář, navštěvují ho ptáci nebo je obýváno rybami či vodními rostlinami, nebo j ...


reklama
reklama

reklama
reklama
reklama


Kontakty | e-mail: redakce@ceskykutil.cz

© 2007 - 2019 Český kutil.cz, s.r.o.
Všechna práva vyhrazena. ISSN 1802-4270.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu Český kutil, s.r.o. zakázáno.



© 2007 - 2019 Český kutil.cz, s.r.o. Všechna práva vyhrazena, ISSN 1802-4270. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu Český kutil, s.r.o. zakázáno.
×